UNWANTED LOVE

Kapitola 17

Pohled Hope

Byla jsem strašně naštvaná. Chtěla jsem ty mrše Millicent ukázat čeho jsem ja Hope Andrea Mikaelsonová schopná. 

Kouzlem Intermissum jsem vyrazila dveře z Velké Síně. Na chodbě byli skoro všichni.

Zahlédla jsem Draca, jak se baví se Severusem, a tak jsem si to k nim nakráčela.

,,Hope. Jsi v pohodě?" Zeptala se mě opatrně Draco.

,,Kde je?!" Zeptala jsem se naštvaně. Draco vypadal vyřízeně. Nejspíš věděl koho myslim.

,,Hledáš mě, Hope." Otočila jsem se a za mnou stála Millicent.

Na nic jsem nečekala a kouzlem jsem ji odhodila na protější zeď, kde jsem ji držela.

,,Chceš mě zabít Hope." Řekla a z těžka se zasmála. ,,Tak do toho. Udelej to."

,,Hope, nedělej to. Tvojí matce to život stejně nevrátí." Promluvil na mě Draco. Vypadal tak přesvědčivě. Miluju ho. Náš vztah nezačíná zrovna nejlépe.

,,Já vím. Nemůžuji jen tak nechat být." Řekla jsem zoufale a po tvářích mi tekly slzy.

,,Pojď sem" Řekl Draco a objal mě. ,,Všechno bude zase dobré." Utěšoval mě. Brečela jsem mu do ramene a on mě hladil po zádech. V jeho objeti jsem se citila v bezpečí.

Neřešila jsem že se na nás všichni koukají. Užívala jsem si jeho přítomnost a byla vděčná za to že ho mám.

,,Miluju tě Draco." Zašeptala jsem mu do ucha.

,,A já miluju tebe Hope. A budu tu pro tebe. Slibuju."

Procházela jsem se chodbami hradu. Slzy jsem nechala volně téct po tvářích. Byla jsem na sebe tak naštvaná. Moje matka je mrtvá a je to jenom moje vina.

Můj táta se pro jistotu radši ani neukázal. Kde vlastně je.

,,Hledám tě po celém hradě." Zavolal za mnou Severus.

,,Musela jsem se jít projít." Řekla jsem a utřela si slzy.

,,Shání se po tobě Klaus." Oznámil mi.

,,Kde celou dobu vlastně byl?" Zeptala jsem se.

,,Zlomili mu vaz. Před chvílí se probral a hledá tě."

,,Aha" odpověděla jsem a odešla za tátou.

,,Hope, tady jsi." Přišel za mnou táta.

,,Ahoj tati." Řekla jsem a on mě objal.

,,Mám tě rád." Řekl.

,,Taky tě mám ráda." Řekla jsem a začala na novo brečet.

,,Musíš pochopit, že to není tvoje vinna. Je moje. Měl jsem tě varovat předem, ale nechtěl jsem tě stresovat. Všichni jsme mysleli že to zvládneme a nebudeme tě do toho tahat."

,,Já vím. Tati, já už to takhle nezvládnu. Nemůžu takhle žít. Já už takhle nechci dál žít." Vychrlila jsem že sebe a pri posledních větách jsem už křičela a brečela zároveň.

,,Musíš si odpočinout Hope. Jdi si lehnout a pořádně se vyspi." Poradil mi táta a já ho poslechla.

,,Dobře. Dobrou noc tati." Řekla jsem a odešla do pokoje.