Kapitola 5

115 5 0
                                    

Pohled Hope

Tohle bylo to nejhorší léto co jsem zatím zažila. Začala jsem chodit s Landonem. Byli jsme hodně zamilovaní, teda jen já byla zamilovaná. A došlo i k pár věcem. No všichni víme k čemu žeo. 

Teď se ale měním každý úplněk na vlkodlaka.


Flashback

Pohled třetí osoby

Ze sklepa byli slyšet hlasy. 

,,Ty jsi takovej ktetén. Lhal jsi mi celou dobu co se známe." křičela Hope na Landona a tekly jí slzy.

,,Jak jsi mohla být tak naivní a myslet si, že jsem to s tebou myslel vážně." řekl postměšně Landon

To už Hope nevydržela. Přiběhl tam Klaus a chtěl jí zastavit a Landona potrestat sám ale Hope vykřikla:

,,Avada Kedavra"


Hned na to Hope litovala, ale už to nešlo vzít zpět. Někoho zabila a věděla, co jí čeká. 

Klaus jí odvedl domů a Landnovo tělo zahrabal v lese. 

End of flashback


Pohled Hope

Kdykoli jsem si na to vzpomněla cítila jsem se příšerně a zároveň jsem měla na Landona příšerný vztek. Landon mě podváděl a lhal mi celou dobu, co jsme spolu chodili. Táta říkal že je to  normální u vlkodlaků, kteří se za úplňku nemění, že se jednoduše naštvou.  Musím se s tím smířit. Zítra se vracím do Bradavic. Mám strach, jak budou reagovat moji přátelé. Myslím si, že se na mě už nebudou dívat stejně, ale i tak v to doufám.



Ve vlaku jsem byla docela brzo a volné kupé jsem našla brzy. Po chvíli přišli i ostatní.

,,Ahoj Hope" pozdravili mě naráz

,,Ahoj" odpověděla jsem jim nazpět smutným hlasem.

,,Jaké jste měli prázdniny?" zeptal se Harry

,,Fajn" řekla jsem ještě smutnějším hlasem než předtím a oni s toho všimli.

,,Stalo se něco?" zeptal se mě starostlivě Ron

,,Nic" 

,,Tak jo. Ven s tím" řekla Hermiona.

Povzdychla jsem si ,,Tak jo, ale chápu jestli se už na mě nebudete dívat stejně."


Řekla jsem jim úplně všechno. Vypadali šokovaně a chápala jsem to.

,,Hope, to víš že se na tebe budeme dívat pořát stehně. Jsi naše kamarádka. Já vím jak to mají vlkodlaci těžké a bylo mi jasné, že se to dříve nebo později stane." řekla Herm a objala mě.

,,Děkuju" vzlykla jsem jí do ramene. K našemu objetí se přidali i kluci a já si troch oddychla.

,,Hermiona má pravdu, i tak tě máme pořát rádi." řekl Harry.

,,Přesně tak, Hope" vyjádřil se i Ron.

,,Děkuju, opravdu." řekla jsem a lehce se usmála.

UNWANTED LOVEKde žijí příběhy. Začni objevovat