Hope Mikaelson je jednou z nejkomplikovanějších bytostí. Vlkodlak, čarodějka a upír, tribrid. Je dcerou dvou velmi mocných hybridů.
Co se stane, když Hope Mikaesonová nastoupí do Školy Čar a Kouzel v Brdavicích? Do jaké koleje ji Moudrý klobouk zař...
Probudila jsem se v Dracově objetí. Dnes pohřbím svoji matku a všichni moji přátelé včetně Draca spali u nás v pokoji. Draco a Harry s Ronem se už stihli pohádat tak tisíckrát. Achjo.
Všichni ještě spali. Ani se nedivím, bylo asi půl páté ráno. A tak jsem se potichu odebrala do koupelny, kde jsem si nepustila horkou vanu s bublinkami.
Vlasy jsem si dala klasicky na stranu a udělala si jednoduchý makeup. Oblékla jsem si máminy šaty. Chci mít na nejím pohřbu něco jejího, k tomu černé lodičky na vysokém podpadku a řetízek s přívěskem, na kterém bylo logo Mikaelson. Táta mi ho před pár dny dal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem se nachystala, sedla jsem si do křesla ve společenské místnosti a koukala do ohně. Vzpomínala jsem na mámu. Jaká to byla silná osoba a co všechno pro mě objetovala. A taky jak zemřela kvůli mě. Jenom kvůli mě.
Slzy mi tekly po celých tvářích, ale ja to neřešila.
,,Hope. Jak dlouho už tu jsi?" Ozvalo se najednou.
,,Ani nevím. Nemohla jsem spát. " Odpověděla jsem a setřela si slzy. Draco si sedl vedle mě. Dal mi ruce kolem ramen a přitáhl si mě k sobě.
Všichni už odešli a já přišla ke hrobu moji mámy. Položila jsem tam rudou růži a rekla:,,Sbohem mami. Mám tě ráda." Chvilku tam jen tak stala a opět se utápěla ve svých myšlenkách.
Pak přišel táta a taky tam dal růži. ,,Není to tvoje vinna, Hope. Nedávej si to za vinu." Řekl mi.
,,Mám tě ráda tati." Řekla jsem a objala ho.
,,A já tebe." Odpověděl.
,,Tati?" Řekla jsem. On se mi jen podíval do očí a přikývl. ,,Chtěla bych jet na pár dní domů. Prosím." Řekla jsem.
,,Hope, myslím že ti to teď nejvíce prospěje v Bradavicich s tvými přáteli. "Řekl táta. To snad nemyslí vážně. Chci být chvili doma. Jen pár dní. Proč mi to nedovolí? Achjo. No nic, hádat se s ním nebudu.
,,Fajn" Řekla jsem dost podrážděně a odešla.
Přišla jsem na kolej a plácla sebou do postele. Za chvilku bude večeře a nemůžu vypadat jako troska.
Vzala jsem si obyčejný šedý svetr, koženou bundu, uplne černé ryfle, boty na podpadku a malou černou kabelku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na večeři jsem šla později, než moji přátelé. V Velké síni byli skoro všichni a koukali se na mě strašně soucitným pohledem. Bylo to nepříjemný, ale předstírala jsem, jakože se nic neděje a sedla si vedle Harryho.
,,Jak je ti?" zeptala se najednou Hermiona.
,,Bylo mi i lépe." řekla jsem a pokusila se o falešný úsměv.
Poté všichni v tichosti seděli a jen se rýpali v jídle, dokud to ticho neprolomila Hermiona:
,,Musíme se naučit bránit. Někdo nás to musí naučit, když Umbridgerová odmítá." Vychrlila ze sebe.
,,Co tím myslíš?" Zeptal se Ron.
,,Seženeme si lepšího učitelé na OPČM. Harry?" Zeptala se Hermiona Harryho.
,,Zapomeň. Nebudu váš učitel." Řekl protivně Harry a odešel.
