O 3 týdny později:
Už mě pustili z nemocnice. Stehy mi vyndali, žádné jizvy jak slíbili a je mi dobře. A teď jak je to se Samem: Nóó jak to mám říct.. jsme spolu ale vlastně nejsme. Teda jsme spolu, šťastní a spokojení. Ale rodiče to neví. Myslím ze by se asi zblaznili kdyby na to prisli. Uz tak je strasne stve ze spolu chodime do tridy a mame do skoly stejnou cestu. Nastesti jsme si se Samem nasli jedno misto kde nas rodice snad nebudou hledat. Myslim ze o tom ani nevi. Za parkem je les, hodne rozsáhlý, jsou tam prevazne listnate stromy hlavne rozlozite duby a vysoke břízy. Když se sejde z cesty jsou místama krásné zelené louky. A někde mezi nimi, v samem nitru lesa, se skryvá jezírko a nadhernou cirou vodou. Skrze listy tam prosvita slunce a okolo jsou i velké kameny na kterych se da sedet. Strasne se tesim az se oteplí a uz se v nem budeme moci se Samem vykoupat. Tady se tedy zasivame vzdy po skole, nebo o vikendu abychom meli nejaky cas pro sebe. Nikdo o tom miste nevi jen Kate a Thomas. Vím, že je na ne spoleh a nikomu to nereknou. Hlavne rodičům. Oni to proste nedokažou pochopit. Nedokazou pochopit ze jsme oba udelali chybu. A porad jen opakuji ze jsem mohla kvuli Samovi zemřít. Hlavně otec. Pořád se mě na něj vyptáva. Zajimalo by me co mu na to mam asi tak rikat kdyz se s nim vlastne "nestýkam" No a tím se dostáváme k velkemu problemu jmenem:
Jason. Je to kluk ktery se prestehoval do toho opusteneho domu co stoji vedle naseho. Podle me je to chytrolín,který je pořád jen zabraný do fyziy,matiky a psychologie. Porad musí byt nejlepší a o ničem jiném se nechce bavit. Ale pro rodice je idealni protoze studuje práva. Tím se dostáváme i k tomu, že je o hodně starší než já. Rodiče nezajímá jaký je uvnitř..že vůbec nemluví a když tak pronese nejake moudro. Neumí se vůbec bavit a když pronesu něco nelogickýho hned řekne: "námitka" a proste to musí odůvodnit. Proste je samá "ale logicky by to nešlo" a "vezměme to z reálného pohledu" Nic pro mě. Jenomže matka pořád hučí, že mi pomůže zlepsit se ve skole, ze mám zhorseny prumer, nejdou mi rovnice a mam zkazenou budoucnost... kecy, kecy, kecy....
A otec zaze říká, že je slušně vychovaný, že by mi nikdy neublížil atd. Ale že me s ním neceka zadny poradny zivot a ze nehodlam stravit zbytek toho zivota zahrabana v ucebnicich, učit se latinsky a studovat jako on práva na Harwardu to je nezajímá.
ČTEŠ
Say it isn't so
RomancePříběh o holce, jménem Marlene A jejim nejlepsim kamaradovy Samovy kteří čelí náročným překážkám v źivotě například pár zvrácenejm kamarádům kteří chteji rozbít jejich vztah nebo rodičům s předsudky.
