"Tak co teď?" zeptal se.
"No, upřímě, šla bych domů" šeptla jsem. "Tak jo,ale jeste jsem ti něco chtěl dát." "Co?" "Pojď za mnou" chytl me za ruku a tahal me k nejakym stankum. Došli jsme ke střelnici. "3 náboje prosím" rekl Sam prodavačce, ktera mela vystrih nekam k bokům. Podala mu vzduchovku a vyzívavě se na něj podívala. Sam ji uchopil a zamířil na nějaký cíl. Kdyz kulku vypustil, s leknutim jsem nadskocila. Prodavačka se na něj s uznáním podívala a podala mu červenou papírovou růži. Podal mi ji. "A to ještě není všechno, Mar. Zamířil znovu a sestřelil velkého, plyšového medvěda. Byl hnědý a strašně heboučký. Podal mi ho. Přivinula jsem si ho k sobě a zašeptala: "děkuju" "Za nic", zašklebil se, "nechceš to zkusit?" "Nenene j-já jsem to dlouho nedělala a proste ne." "Ale no tak, o nic nejde.. tak to kdyztak zvoras no, penize mi vracet nemusis" mrkl na me. "Tak fajn" rekla jsem. Vzala jsem si vzduchovku a zamirila na velkou modrou ruzi. Zhluboka jsem vydechla. Hledí jsem si překryla muškou a vystřelila jsem. Když jsem se podívala jestli jsem se trefila, videla jsem tu ženskou jak ke me jde, v ruce mojí modrou růži. "Díky" usmála jsem se a vrátila jí vzduchovku. Otočila jsem se a věnovala Samovi tu růži. "A prej žes to dlouho nedělala"zasmál se. "Taky že ne"usmála jsem se a dala mu pusu na tvář. Vzápětí jsem si to ale vytýkala. "Tak jdeme?" snažila jsem se mluvit přirozeně. "Jojo" odpoveděl. Došli jsme k bráně u východu a jeste jsme si koupili cukrovou vatu. Přišli jsme k busu a čekali ne něj. "Byl to užasnej den Same, děkuju. "To je to nejmenší co pro Tebe mohu udělat." řekl a objal mě.
ČTEŠ
Say it isn't so
RomancePříběh o holce, jménem Marlene A jejim nejlepsim kamaradovy Samovy kteří čelí náročným překážkám v źivotě například pár zvrácenejm kamarádům kteří chteji rozbít jejich vztah nebo rodičům s předsudky.
