Another part of life [Jungkook]

2. you don't know me?

/o 5 dní/

,,Přišla nějaká pošta!" křikla jsem na Seo-hae, když jsem akorát přišla z nákupu. 

,,Je to ze školy?" zeptala se ,,Jinak bych tě nevolala." odpověděla jsem jí a podala jí nůžky.

,,Tak to otevři." kývla a začala to pomalu otevírat ,,Nedělej to napínavé." křikla jsem na ní a začala se smát, ona se taky hned rozesmála a podala dopis pro mě a ona si vzala svůj. 

,,Přijali mě!" vyjekla štěstím a já se na ní smutně koukla ,,Mě ne." řekla jsem sklesle a ona na mě vykulila oči.

,,Děláš si srandu, že jo?" vyhrkla a já se rozesmála ještě víc.

,,Jasně že jo." řekla jsem a ona mě praštila, ale jemně ,,Tohle už nedělej!" křikla po mně a taky se začala trochu smát. 

,,Prý už můžeme v pondělí nastoupit." řekla Seo-hae.

/neděle/

,,Půjdu se na chvíli projít, ano?" křikla jsem na Seo-hae od dveří ,,Dobře." odpověděla mi. 

Sice už se stmívá, ale chci se na chvíli projít. Zítra už jdeme do nové školy a co si budeme jsem z toho docela hodně nervózní. 

Tenkrát jak jsem tu byla poprvé se Seo-hae na večeři jsem si všimla, že je tady takový menší park. 

Když jsem procházela kolem jedné z restaurací, zase tam byl povyk a hodně holek s- pozor! S army bombs se to jmenuje, řekla mi to Seo-hae. 

Protočila jsem očima a pokračovala dál v cestě. 

Sedla jsem si na lavičku a jen tak přemýšlela, samozřejmě tam nebyl žádný člověk, jinak bych si tam nesedala, protože lidi nemám fakt ráda. Chtěla jsem se trochu uklidnit kvůli zítřku. 

Nebylo tu moc lidí, protože už bylo docela pozdě a taky jsme na kraji Seoulu, takže tu není tak rušno. 

Chvíli jsem tam seděla a užívala si ten vzduch a ticho, ale potom jsem uslyšela někoho mluvit.

,,Hyung já nechci!" otočila jsem se za hlasem a mířil si to sem nějaký hnědovlasý chlapec, který volal. 

,,No dobře budu tam." řekl s povzdychnutím a ukončil to. Vjel si rukami do vlasů a zaklonil hlavu.

,,Aish." řekl si pro sebe a sedl si vedle mě na lavičku. Bohužel to byla jediná lavička v okolí. 

Byl ke mně zády, ale pak se otočil a pohledem se zarazil u mně. Koukal na mě s vykulenýma očima a celý strnul na místě, já se jen na něj usmála.

,,V pohodě, každý se někdy hádá s hyungem." řekla jsem, ale on se stále nepohnul. To si mě předtím nevšiml, že takhle reaguje? 

,,Huh t-to jo." řekl koktavě ,,Zní to, jakoby jsi to znala." řekl a uchechtl se.

,,No vlastně mám mladší sestru." řekla jsem a on kývl. 

Snažila jsem se pokračovat dál v relaxovaní, ale když seděl vedle mě tak to moc nešlo. Koutkem oka jsem viděla, že mě stále pozoruje, tak jsem se na něj otočila.

,,Co?" řekla jsem nechápavě.

,,Ty mě neznáš?" zeptal se a já se na něj zakoukala.

,,Měla bych?" řekla jsem. V hlavě jsou skenovala všechny, ale za ten týden jsem tu nikoho nepotkala, abych si ho zapamatovala. 

,,Jen tak." odpověděl a otočil se ke mně ,,Co tu tak pozdě večer vůbec děláš?" zeptal se.

,,Zítra mě čeká něco důležitého a jsem z toho nervózní, takže jsem si přišla sem vyčistit trochu hlavu, pokud to vůbec jde." odpověděla jsem mu. 

,,Co to je? Nějaká schůzka?" vyptával se. 

,,Týká se to školy." odpověděla jsem. Neznala jsem ho, takže tahle odpověď mu musí stačit. Jen kývl a podíval se na hodinky. 

,,Musím už jít, tak snad se ještě někdy uvidíme." řekl a postavil se. Jako já v to zas tak nedoufám, ale vypadal v pohodě. 

Kývla jsem, otočil se a chtěl odejít, ale zase se otočil zpátky ,,Jak se jmenuješ?" zeptal se.

,,Seo-jin." odpověděla jsem.

,,Jungkook." řekl, chvíli na mě koukal, jakoby čekal na mou reakci. 

,,Tak zatím." řekla jsem a on se konečně otočil a odešel.