Another part of life [Jungkook]

5. I don't want anything to happen to you

,,Jsi v pohodě?" zeptal se mě klučičí hlas, který ke mně natahoval ruku. 

,,Jo jsem." řekla jsem a přijala jí.

,,Bože, ti lidi jsou fakt, jak pytlem praštění." zabručel, já se postavila a tím ho konečně spatřila. Měl na sobě kšiltovku, takže jsem mu pořádně neviděla do obličeje. 

,,Děkuji." řekla jsem mu a on se na mě usmál.

,,V pohodě?" zeptal se mě a ukázal na nohu, kterou jsem měla ve vzduchu, protože mě bolela.

,,Jo, to je v pohodě, jen mě trochu bolí." řekla jsem a on se hned ustaraně na mě podíval.

,,Musíš si to obvázat, podívám se ti na to, ale ne tady." řekl a otočil se ke vchodu ,,Ne, to je opravdu v pohodě." chtěla jsem mu to vymluvit, ale byl rozhodnutý.

,,Hyung!" zařval na něj někdo.

,,Tady Jungkooku!" zakřičel, ale potichu. Počkat- Jungkooku?!

Přiběhl k nám Jungkook a pohled se mu zarazil na mně. 

,,Hyung, co tu děláš?" zeptal se a ukázal na jeho ruku, která mě držela kolem ramen. 

,,Tady..." zarazil se ,,jak se jmenuješ?" zeptal se.

,,Seo-jin." řekli jsme najednou s Jungkookem.

,,Ty jí znáš?" vyhrkl ,,Jo, je to moje nová spolužačka." odpověděl Jungkook a znova se podíval na mě.

,,Tak tady do Seo-jin žduchli a ona nějak špatně spadla." vysvětlil.

,,Achjo ti lidi jsou fakt děsní, v pohodě?" zeptal se Jungkook.

,,Jo, jen mě to trochu bolí." odpověděla jsem. Trochu se mi chtělo začít smát, jak se mě furt ptají, jestli jsem v pohodě, když jsem jenom spadla a nic to není.

,,Podívám se ti na to venku, v autě určitě něco na to mám." řekl a než jsem stačila něco namítnout, táhl mě ven.

,,Mimochodem se jmenuji Jin." řekl a usmál se na mě.

Dokulhala jsem k autu, ale jenom s Jinem. 

,,Tak ukaž." řekl a začal mi nějak pohybovat kotníkem. Nakonec mi to jenom namazal a obvázal. 

,,Nenamáhej to." oznámil mi a já kývla ,,Díky, to jsi nemusel." řekla jsem a všimla si, že se vrací hnědovlásek s taškou.

,,Na, tu je to co jsi měla v košíku a potom to maso, co tě stál kotník." řekl a natáhl ke mně tašku se smíchem. 

,,Jungkooku moc nemůže teď chodit, odprovodíš jí?" řekl Jin ,,Já ještě musím jít nakoupit." vysvětlil a Jungkook se na mě podíval.

,,To není potřeba." řekla jsem a Jin mě probodl pohledem.

,,Tak běžte děcka a Seo-jin rád jsem tě poznal, někdy se u nás stav, zatím." rozloučil se Jin. Podívala jsem se na chlapce. 

,,Nemusíš se mnou chodit, není to nic hrozného." řekla jsem a ukázala na nohu.

,,Pojď, nechci si to potom vyčítat, kdyby se ti něco stalo." řekl a nesl mi tašku s nákupem.

 ,,Takže to je tvůj bratr?" řekla jsem po nějaké době, co jsme šli. 

,,Co? Jin? Ne, je to jeden z naší skupiny." odpověděl a hned se zarazil.

,,Skupiny?" zopakovala jsem.

,,Jo, mám partu kamarádů a oni jsou všichni starší, takže všem říkám hyung." uchechtl se.

,,Takže máš svojí partu, jo?" taky jsem se uchechtla ,,Jo, je nás tam sedm." řekl a usmíval se.

,,Co ty?" zeptal se ,,Já mám svojí sestru Seo-hae." odpověděla jsem.

,,To je vše?" zeptal se překvapeně.

,,Přistěhovaly jsme se teprve nedávno, takže jiné kamarády tu nemám a vlastně ani nepotřebuji." řekla jsem klidně. 

Jinak jsme za cestu moc toho nenamluvili, byla jsem docela nervózní v jeho přítomnosti, ani nevím proč, ale tak nějak se na mě koukal a to jsem se snažila nečervenat. 

Neměla jsem ráda oční kontakt nebo to, že mě někdo pozoruje.