Another part of life [Jungkook]

11. we will solve it all

Jen jsem zamrkala očima a sklopila zrak k prstům.

,,Jsi snad nějaké malé dítě, aby jsi nevěděla, jak na tom jsi?!" pořád měl zvýšený hlas.

,,N-nekřič." špitla jsem. 

,,Promiň, ale víš, jak jsem se bál?!" sedl si vedle lehátka, na kterém jsem ležela. 

,,Donesl by jsi mi prosím vodu?" poprosila jsem ho a on kývl. 

Jakmile odešel jsem se zvedla a odešla taky. Proklouzla jsem, aniž by mě někdo viděl.

JUNGKOOK POV.

Vrátil jsem se s její vodou v ruce, ale ona tam nebyla. Povzdychl jsem si a sedl si. Co teď? Kam šla? 

Vrátil jsem se zpátky do třídy, kde už nikdo nebyl, sbalil jsem si tašku a jí taky.

 ♡ 

Po obědě jsem se stavil doma a napsal jí, že jí donesu tašku. Neodpovídala, nepřekvapovalo mě to. Dal jsem jí teda více času, ale venku se už začalo stmívat. 

Nakonec jsem teda vyrazil k ní. Po cestě mi začal hrát mobil.

,,Ano?" řekl jsem do telefonu.

,,H-halo? Já jsem Seo-hae od Seo-jin sestra a chtěla jsem se zeptat, jestli nejste s ní, protože se pořád nevrátila domů a na vás mám jediný kontakt." ozvalo se.

,,Můžeš mi tykat, jsem její kamarád, jo jsem s ní, po škole jsme šli někam spolu, asi se jí vybil mobil. Neboj dorazí domů co nejrychleji." zalhal jsem jí, nemohl jsem jí říct, že taky nemám tušení kde je. 

Byla o dost mladší, ani nevím v jakém ročníku je na střední. Vím jen, že na ní vždy Seo-jin čeká, naše škola je totiž spojená i se střední. 

,,Jaká úleva, děkuji." řekla a položila to. 

Skvěle, takže se ještě nevrátila, musím jí najít. Kde může být?

 ♡ 

Došel jsem na místo, které mě jako jediné napadlo, místo, kde jsem jí poprvé poznal. Byl odsud kousek bar, kde jsem chodil s kluky. 

Bože... ona tu fakt je! Nadchl jsem se a utíkal za ní. Ale to štěstí mě hned opustilo. 

Ležela na lavičce a alkohol z ní šel cítit na kilometr.

,,Seo-jin?" řekl jsem potichu a ona se na mě podívala, obličej měla celý rudý a oči napuchlé,  musela hodně brečet. Sedl jsem si k ní a ona se tak nějak posadila taky.  

,,Seo-jin?" zopakoval jsem a ona se s úsměvem na mě podívala.

,,Copak tu děláš?" řekla klasickým opilým hlasem. 

,,Pojď domů, čeká na tebe Seo-hae." řekl jsem a věnoval jí smutný úsměv.

,,Nechci, ať mě takhle vidí, nechci, ať mě vidí kdokoli." řekla a stekla jí zase slza.

,,Já to nezvládnu." sesypala se a já jí rychle chytil a podepřel. Držel jsem jí v náruči a hladil po zádech. 

,,Takhle nemluv, jsi silná, proč bys to nezvládla?" snažil jsem se jí uklidnit, moc mi to nejde nebo prostě nevím, jak se v téhle situaci zachovat. 

,,Mamka s taťkou mě takhle nechali a já nevím, co dělat, chtěla jsem tady začít od znova, ale jak..." odmlčela se, protože jí vzlyky nedovolily moc mluvit.

,,To všechno vyřešíme." řekl jsem. 

,,Jak to mám vše zvládnout sama? Seo-hae musí mít brigádu, i když je ještě takhle malá... Jak jí dokážu vynahradit rodiče, o které dokonce dvakrát přišla." říkala mezi vzlyky. 

Sakra, co mám dělat...

 ♡ 

,,Děkuji hyung, že jsi přijel." řekl jsem Jinovi a za ním vyšel i Namjoon. 

,,Bože, co se tu děje?" vyhrkl Jin a oba přiběhli k Seo-jin, která usnula mezi vzlyky.

,,Pomůžete mi jí odvést k nám? Nechci, ať jí vidí takhle její sestra." vysvětlil jsem a oni oba kývli,  já šel mezitím zavolat Seo-hae, že u nás dneska přespí.