Another part of life [Jungkook]

22. everything will be solved

Byl to už měsíc, co jsem viděla Jungkooka. Měl s klukami tour. 

Moje myšlenky celý měsíc byly jen o něm... jo fakt jsem se zamilovala. 

Ten den kdy mi řekl, že mě miluje... jak to popsat? Pokaždé mi to způsobí motýlky v bříšku, ale tenkrát jsem se řídila mým srdcem, které bylo v tu chvíli zlomené, jeho lží. 

Asi si říkáte 'co děláš? tak ti lhal no, nic hrozného to není' ale je... když zjistíte, že člověk kterému nejvíc věříte a dokonce i milujete vám lhal... zlomí vás to, ale odpustíte mu to, protože ho milujete a tak to chodí furt dokola. 

Já za ten měsíc si uvědomila, jak moc mi chybí a že opravdu ta lež není katastrofální. Škrtala jsem si každý den v kalendáři a odpočítávala, kdy se vrátí.

JUNGKOOK POV.

,,Jungkooku usměj se." řekl mi Tae, který mi prsty zvedl rty do úsměvu.

,,Nemám důvod se smát." řekl jsem a koukal prázdně do země. 

Zítra jsme se měli vracet domů a já nevěděl, jestli to dokážu, jestli dokážu vstoupit zase do školy a koukat se na ní, koukat se, jak jsem jí zklamal. 

Řekl jsem poprvé někomu, že ho miluju a myslíte, že to ještě někdy zopakuju? Ani za mák, budu se věnovat jen práci.

♡

,,Vše se vyřeší." řekl mi Jin, který seděl vedle mě v letadle. Jen jsem si opřel hlavu o polštář, který jsem měl za sebou.

,,Snad jo." řekl jsem a zavřel oči.

♡

,,Kluci jsme doma!" vyhrkl Hobi a všichni se začali vysoukávat z auta. Super jsme doma, protočil jsem očima.

Všichni se hrnuli dovnitř a já byl úplně vzadu ještě u auta. 

,,Jungkooku!" zakřičel na mě Jimin ,,Co je?" křikl jsem otráveně. 

,,Pojď sem! Dělej!" křičel. Bože, co se zase děje. 

Vešel jsem dovnitř a na skříňce hned v chodbě vysel lísteček.

 Přijď prosím Kookie <3

Kookie? Tak mi říkal jen jeden člověk. Hned jsem se rozutíkal pryč.

,,Jungkooku!" zakřičel Namjoon ,,Jen ho nech." řekl pobaveně Yoongi. 

Utíkal jsem jako o život, přesně jsem věděl kam a přesně za kým.

SEO-JIN POV.

Trochu jsem se bála, jestli vůbec přijde. Seděla jsem tam už nějakou dobu. Seděla jsem přesně na té lavičce, kde si tenkrát sedl poprvé ke mně on. 

Najednou jsem ho uviděla vtrhnout celého udýchaného do parku. Hned jsem se postavila a on mě v tu chvíli uviděl. 

Přiběhl ke mně a koukal se mi do očí. V minutě jsme se políbili. 

Stáli jsme v parku před všemi, ale nám to v tu chvíli nevadilo a líbali se dál. Byla jsem tak ráda, že je tady, že přišel. Odtáhla jsem se od něj.

,,Miluju tě Kookie." pošeptala jsem a uviděla hned jeho úsměv.