Another part of life [Jungkook]

13. and... I'm afraid

,,Ahoj." pozdravila jsem Jungkooka, který tam už seděl.

,,Ahoj, užila sis víkend?" zeptal se a já kývla ,,Ty?" pokrčil rameny ,,Nebylo to nejhorší." odpověděl.

,,Půjdeme se projít?" zeptala jsem se ho a on kývl.

 --- 

,,Kam to vůbec jdeme?" zeptal se po nějaké době. 

,,Chci ti něco ukázat." odpověděla jsem a vešli jsme na louku, kde opět nikdo nebyl. 

,,Není to krása?" řekla jsem s úžasem ,,Je." řekl Jungkook a podíval se na mě. 

,,Proč jsme vůbec tady?" zeptal se a posadili jsme se na volné místo do trávy. 

,,No..." odmlčela jsem se ,,chtěla jsem ti něco říct." řekla jsem a pohled jsem měla sklopený. 

,,V-víš." začal se mi klepat hlas ,,Ten večer u vás, jsem.." stiskla jsem si ruce, které se začaly opět klepat. 

,,Seo-jin..." řekl smutně hnědovlásek a opatrně natáhl ruku k té mé. 

,,Promiň, n-nikdy jsem to nikomu neřekla." přiznala jsem a on se zarazil. 

,,Co jsi nikomu neřekla?" zeptal se zaraženě. 

,,N-nikdy jsem se nesvěřovala s mými problémy." řekla jsem a pořád pozorovala své ruce. 

Jungkook si povzdychl a prstem mi zvedl bradu, abych se na něj podívala. Jak jsem už říkala, nemám v oblibě oční kontakt, ale do těch jeho jsem se chtěla koukat.

,,Jestli nechceš-" 

,,Chci, protože nevím, co dělat." přerušila jsem ho. Zakoukala jsem se před sebe.

,,Kdysi na základce jsem měla stejný problém, nedokázala jsem se představit před třídu a mluvit, nedokázala jsem dělat normální sociální činnosti, vždy jsem dostala záchvat. Nikomu jsem to neříkala, nechtěla jsem mamku tímto trápit a sestru tím zatěžovat, samy toho měly hodně. Na střední se to změnilo, byl tam super kolektiv a našla jsem si tam i úžasné kamarádky. Ale teď zase..." odmlčela jsem se.

,,Je toho na mě moc, když jsem teď se Seo-hae sama a... bojím se" řekla jsem. 

Vůbec jsem tuto svou stránku neznala, vždy jsem se chovala silně a i snažila se být silná a ne nějaká citlivka. Bylo fajn to někomu říct, i když jsem nevěděla co dál. 

,,Tvoji rodiče..." nechtěl to říct, ale nakonec se odhodlal ,,umřeli?" řekl nejistě.

,,Nedávno, nikoho jiného než Seo-hae nemám tím, že ještě chodím do školy, mohlo hrozit, že mi jí vezmou, tak jsme se přestěhovaly sem, aby jsme začaly od znova." řekla jsem a konečně se na něj taky otočila. 

,,Je mi to strašně líto." řekl Jungkook a začal mě hladit po hřbetě ruky. 

,,Nemusí, nějak to zvládnout musím." řekla jsem a trochu zvedla koutky. 

,,Pomůžu ti, i když nevím jak, pomůžu." řekl a pousmál se na mě a já mu to opětovala.

 ---

,,Tak zítra ve škole." řekla jsem, když už jsme stáli před mým barákem. 

,,Jasně." řekl a zašklebil se. Ptáte se proč? Jo, to by mě zajímalo taky. 

,,Seo-hae?" optala jsem se, když jsem přišla domů, ale bylo ticho. Vešla jsem do obýváku a uviděla jí, jak zase usnula na gauči.

Přišla jsem k ní blíž a přikryla jí dekou. Je poslední dobou tak vyčerpaná. 

,,Promiň." zašeptala jsem a zastrčila jí pramen vlasů za ucho.

 ♡ 

JK : Pošli Seo-hae do školy samotnou, vyzvednu tě. 

Tahle zpráva mi přišla u snídaně. A to nemůže Seo-hae vzít taky? Achjo... 

,,Dneska budeš muset jít sama do školy." řekla jsem a pohlédla na Seo-hae ,,Proč?!" vyhrkla. 

,,Musím si ještě něco zařídit." řekla jsem a podala jí svačinu. 

Za chvíli odešla a já si stoupla před náš barák. Moc dlouho to netrvalo a přijela ke mně nějaká dodávka, otevřely se dveře a já vykulila oči. 

,,Kluci?!"