Another part of life [Jungkook]

17. Jungkook must have helped you a lot

V tu chvíli se moje srdce zastavilo, vlastně celá jsem se zastavila. Nečekala jsem, že tohle udělá. 

,,To je fakt dobré." řekl pobaveně, když mi koukal do mobilu, ani jsem si nevšimla, že to stihnul už celé zkouknout. Začalo to hrát asi po třetí.

,,Děje se něco?" optal se mě, když jsem to furt nepřepínala.

,,N-ne." vydala jsem ze sebe a posunula to dál. Pořád ležel blízko mě a koukal se mi do displeje.

,,Víš co? Asi už půjdu spát, je hodně hodin." oznámila jsem a vypla mobil, protože mě vážně znervózňovala jeho přítomnost. 

,,To vážně?!" vyhrkl ublíženě ,,Teď jsem se začal koukat taky." 

 ,,Smůla." řekla jsem a otočila se k němu zády.

,,Nechceš si aspoň ještě povídat?" zeptal se, neodpověděla jsem hned, přemýšlela jsem nad tím ,,Tak dobře." otočila jsem se k němu zpátky, ale pořád byl moc blízko mě... teda aspoň mi to tak připadalo. 

,,Řekni mi něco o sobě." řekla jsem a on se zarazil ,,Co?" řekl.

,,Celou dobu mi pomáháš, ale nikdy jsme nemluvili o tobě." vysvětlila jsem. 

Byla to pravda, vždy jsme něco probírali, ale nikdy to nebyl on. Nemyslete si, že celou dobu jsme řešili jen mě to vůbec, zase tak moc jsem se mu neotevřela, ale musím uznat, že jsem se mu otevřela víc než komukoliv jinému, bylo mi s ním tak dobře a věděla jsem, že mi naslouchá. 

,,Není na mně nic zvláštního." pokrčil rameny.

,,Ale no tak." zakňourala jsem a on se uchechtl.

--- 

,,Je už jedna, měli by jsme jít spát." oznámil po dlouhé době, co vyprávěl o sobě nebo spíše o svém dětství, měla jsem zase k němu blíž, ale připadalo mi, jakoby mi to nejdůležitější unikalo. 

,,Asi jo." pokrčila jsem rameny, oba jsme se otočili k sobě zády.

,,Seo-jin?" pošeptal ,,Ano?" zabručela jsem.

,,Jsem moc rád, že ses mi otevřela a věříš mi. Jsi pro mě důležitá. Dobrou." řekl, zachumlal se a šel spát o mě se to říct teda nedalo.

,,D-dobrou." zakoktala jsem. 

Vážně mi řekl, že jsem pro něj důležitá? Ale proč? Proč jsem tak pro něj výjimečná? Usmála jsem se... kdo by se po tihle slovech neusmál? Koho by to nezahřálo?

♡

Ráno mě probudily paprsky slunce, když jsem se protáhla, ucítila jsem vedle sebe prázdno. 

Sešla jsem dolů, kde už byl Jin, Jungkook a Jimin.

,,Dobré ráno." pozdravila jsem je a oni mi hned věnovali úsměvy ,,Vyspala ses dobře?" zeptal se Jimin ,,Jo, ty?" 

,,Taky." usmál se na mě a podal mi talíř ,,Chceš palačinku?" zeptal se ,,Že se vůbec ptáš." usmála jsem se.

♡ 

,,Takže každý ví, co pobrat?" zeptal se ještě před obchodem Jin. Dělal z toho velmi náročný a bojový úkol, ale vzhledem k akcím, které tam byli, tak jsem to chápala.

,,Vrhám se po zelenině!" vyhrkla jsem a všichni se začali smát.

,,Všichni by jste měli mít přístup jako Seo-jin." řekl pyšně Jin a já na něj mrkla.

 Šli jsme totiž nakupovat na naší grilovačku.

♡ 

,,Yoongi mám ti donést více dřeva?" optala jsem se ho, když se snažil rozdělat oheň.

,,Asi už nemusíš, díky Seo-jin." usmál se na mě, měl tak roztomilý úsměv.

,,Jsem rád, že se mezi námi už cítíš dobře." řekl docela potichu.

,,Jak to myslíš?" řekla jsem trochu nechápavě ,,Když jsi k nám poprvé přišla tak-" 

,,Na to prosím zapomeň." přerušila jsem ho.

,,Jungkook ti musel hodně pomoct." řekl hrdě ,,To jo." usmála jsem se pro sebe, protože má pravdu.

,,Máte, ale i vy zásluhu." řekla jsem znova k němu ,,To doufám, ty výlety byly někdy fakt vyčerpávající." řekl pobaveně.

,,Co se tu smějete?" zeptal se Tae a všichni příchozí i s jídlem ,,Radši nic, že Seo-jin?" 

,,Přesně Yoongi."

♡ 

,,Když mě takhle budete furt vykrmovat, tak se už nevlezu ani do té vaši dodávky." řekla jsem pobaveně poté, co jsem dojedla. 

,,Nepřeháněj." řekl pobaveně Jin.

,,Kluci?" řekla jsem a všechny pohledy mi věnovaly pozornost ,,Víte chtěla bych vám poděkovat, nejen za tenhle víkend, ale úplně za vše." sklopila jsem zrak k ohni.

,,My jsme rádi, že jsi s námi v pohodě a už nám věříš." řekl Namjoon. 

Takhle jsme pokračovali dál v rozhovoru, kde jsem nakonec jim vše řekla, jako tenkrát Jungkookovi.