Another part of life [Jungkook]

12. we want to help you

Au! Moje hlava... Probudily mě sluneční paprsky, které na mě svítily. Počkat! Jak jsem se dostala domů? 

Posadila jsem se a zjistila, že tohle není moje postel. Bože, kde jsem?! Seo-jin, jestli jsi udělala včera nějakou chybu, tak jí budeš litovat po celý život. 

Rozhlížela jsem se po pokoji a zjistila, že je klučičí, ale byl pěkný a i uklizený. V tom se otevřely dveře. 

,,Už jsi vzhůru?" zeptal se ten, kdo vstoupil a já si dala ruku před obličej kvůli slunci, abych zjistila kdo to je. 

,,J-jungkooku?" vykoktala jsem a uviděla, jak mi nese vodu a prášek. 

,,To máš na hlavu, ať tě tak moc nebolí." řekl a přidal k tomu úsměv. Nechápavě jsem ho pozorovala a vzala si ten prášek. 

,,J-jak jsem.." vydala jsem ze sebe. 

,,Našel jsem tě na lavičce a kluci mi pomohli tě tady odnést." řekl a sedl si vedle mě. 

,,Jsi v pohodě?" vešel s touhle větou do pokoje Jin. Sklopila jsem hlavu a zakývala. 

,,Seo-jin," sedl si k nám ,,co se děje?" zeptal se a já stále koukala do země. 

Věděla jsem, že jim můžu věřit, kdybych jim byla jedno, nestarali by se o mě a včera by mě tam nechali. Jen jsem nechtěla jim ukazovat tuhle mou stránku, kterou neviděl vlastně nikdo. 

,,Chceme ti pomoct, jen nám musíš věřit." řekl konejšivě Namjoon, který se ocitl vedle nás. 

,,Moc si toho kluci vážím, ale můžete mě odvést domů?" Jungkook na to kývl a já se postavila.

 ---

 ,,Dávej na sebe pozor." řekl Jungkook před mým barákem.

,,Ty taky, ahoj." řekla jsem a opustila jeho auto. 

Když jsem přišla domů Seo-hae naštěstí nebyla doma a šla do školy, byl pátek. Šla jsem se hned osprchovat, aby nebyl ze mě cítit alkohol a pak začala vařit oběd, snad na mě není naštvaná.

 ♡ 

,,Seo-jin?" zakřičela, když přišla domů.

,,Tady v kuchyni!" odpověděla jsem jí a začala dávat jídlo na talíře.

,,Seo-jin!" přiběhla ke mně a objala mě ,,Víš, jak jsem se včera o tebe bála?!" vyhrkla. 

,,Ale to jsi nemusela." řekla jsem a objala jí nazpátek. Odtáhla se a šly jsme jíst.

,,Jinak kdo je JK?" zeptala se, zaraženě jsem se na ní podívala.

,,C-co?" vydala jsem ze sebe ,,Volala jsem mu včera, protože jsem nevěděla, kde jsi a-" 

,,Kde jsi vzala jeho číslo?!" vyhrkla jsem. 

,,No.." podívala se do talíře ,,Poslední dobou se někde touláš, tak jsem chtěla mít něčí číslo, kdyby nastal případ jako tenhle... on byl ve zprávách jako první." řekla a hlavu měla sklopenou.

,,Měla jsi mi to říct." řekla jsem přísně. 

,,Promiň." řekla a já se na ní usmála ,,Příště mi to řekni, je to můj kamarád, chodím s ním do třídy, už jsi ho párkrát viděla." řekla jsem jí a ona s úsměvem zvedla hlavu ,,Jo, zezadu." 

/neděle/ 

Celý víkend jsem byla ponořená v myšlenkách, dokonce jsem šla na procházku se Seo-hae a našli jsme krásnou louku, kde nikdo nebyl. 

Přemýšlela jsem nad tím vším a jestli to opravdu klukům říct. Věděla jsem, že mojí úzkosti se očividně nezbavím sama, tentokrát ne. 

Seo-jin: Sejdeme se v parku? Tak za hodinu? 

JK: Budu tam