Another part of life [Jungkook]

18. I want you so much

Když jsem u ohně zůstala sama přemýšlela jsem, přemýšlela jsem nad tím, jak mi změnili život. 

Vlastně jsem přijela s nadějí, že začnu od znova a to se mi splnilo, měla jsem strach, ale tihle kluci mě toho zbavili, Jungkook mě ve všem podržel. Jsem vážně vděčná za ten den, kdy jsem seděla v parku a poprvé ho potkala. 

Když se nad tím zamyslím žádný kluk se ke mně takhle ještě nechoval, ne že bych předtím neměla kamarády, ale jen nebyli tak... tak jak to říct? Nebyli ti praví? 

U Jungkooka jde vidět, že mi naslouchá a chce mi pomoct, má o mě strach a zajímá se o mě, ale když to srovnám s... počkat to nejde ani srovnat. 

A nejen Jungkook, ale všichni kluci tady, zasloužím si to vůbec? 

,,Seo-jin?" vytrhl mě z myšlenek něčí hlas.

,,Nejdeš už dovnitř?" zeptal se, byl to Jungkook. 

Podívala jsem se na něj a měla jsem takové nutkání ho obejmout... zvedla jsem se a přešla k němu, koukal na mě nechápavým pohledem... jo objala jsem ho. 

,,Děkuji ti za vše." pošeptala jsem mu to hrudě. Chvíli mu to trvalo, než mu to asi došlo, ale objal mě nazpět.

,,Hele-" uslyšela jsem za námi, odtrhla jsem jednu ruku od Jungkooka a naznačila jsem, že mají jít za námi. 

Všichni přišli k nám a přidali se do objetí ,,Hromadné objetí!" vyjekl Hobi a přitiskl nás k sobě. 

Byl to tak krásný pocit, mohla jsem být šťastnější?

 ---

,,Je sobota večer, nedáme nějaké víno?" navrhl Jimin a my jen kývli na souhlas. 

Nikdy jsem nějak moc nepila a ani jsem to neměla v plánu.

---

Dobře, měla jsem v sobě pár skleniček, ale nepřehnala jsem to, za to kluci trochu jo, teda až na Jina, který je musel odprovázet do pokoje. 

Pomohla jsem mu, a pak si s ním popřála dobrou noc. Nakonec jsem pomohla Jungkookovi k nám do pokoje. 

,,Seo-jin." zavrněl mi cestou po schodech do ucha.

,,Copak?" řekla jsem roztomile.

,,Už jsem ti někdy říkal, jak strašně krásná jsi?" řekl a zašklebil se ,,Opravdu jo?" uculila jsem se a mluvila s ním dál jako s dítětem.

,,A jak jsi na to přišel?" řekla jsem a otevřela dveře do pokoje. 

To co se stalo v posledních sekundách jsem moc nepobrala, stála jsem opřená nebo spíš teda přitisknutá ke dveřím Jungkookem, který se mi díval do očí, bože zase ty jeho oči. 

,,Stačí se na tebe jen podívat." řekl a stále se mi díval do očí, jindy by mi to určitě vadilo nebo určitě znervózňovalo, ale teď to bylo jiné, možná tím alkoholem. 

V očích měl jiskřičky a stále mě sledoval, natáhla jsem k němu ruku, chtěla jsem mu upravit vlasy, které měl rozcuchané, ale to mi obě ruce stáhl nad hlavu a chytil jednou rukou... zase ten jeho úšklebek. 

Koukala jsem na něj asi trochu překvapeně, protože jsem to nečekala. 

Nahnul se ke mně a jeho teplý dech jsem cítila na mých rtech... bože, není tu nějaké moc horko? 

Dělily nás opravdu jen milimetry a já zavřela oči. Čekala jsem, až ta mezera zmizí, chtěla jsem, ať zmizí, ale on mi pustil ruce a odtáhl se. Dělá si srandu?! 

Rychle jsem ho potáhla za tričko k sobě a spojila naše rty. Nečekal to, takže chvíli trvalo než se zapojil. 

Odtáhla jsem se a věnovala mu úšklebek, měl furt svůj překvapený výraz, byl tak roztomilý. 

,,Když to načneš, měl bys to i dokončit." řekla jsem a on si mě bleskově přitáhl zase do polibku, který byl intenzivnější. 

Po chvilce mi i skousl spodní ret, na tož jsem mu vzdychla do úst a dala šanci jeho jazyku, který toho hned využil. 

Prohloubil naše líbání a na to mě přitiskl víc na zeď za mnou. Museli jsme se odtáhnout od sebe kvůli vzduchu, ale náš oční kontakt se nepřerušil, naklonil se k mému uchu.

,,Chci tě tak moc." pošeptal mi do ucha, které následovně lehce skousl, musela jsem vzdychnout. 

Od ucha se přesunul na můj krk, který začal obsypávat polibky a někdy mi i skousl lehce kůži a já se z toho mohla zbláznit, rukama jsem mu zajela do vlasů a jemně je tahala. 

Sjel rukou dolů k lemu mého trika a začal ho vyhrnovat.