You ? Again ? |dnf ff ?

:(

Y'all ! Další kapča je venkuuu 🧍🏼‍♀️
Dream

Přijel jsem konečně domů a tam nikdo ale to bylo to poslední nad čím bych měl přemýšlet. Hodil jsem si věci domů a hned jsem nasedl do auta a jel jsem do nemocnice. Sapnap mi poslal ten papír takže vím kde Gogy je. Co nejrychleji jsem zaparkoval a utíkal jsem co nejrychleji jsem uměl. Ale na recepci mě zastavila paní s otázkou kam si myslím že jdu a kdo vlastně jsem. Řekl jsem jí že jdu za Georgem Davidsonem. Řekla mi kde ale to já už dávno věděl, chtěl jsem pokračovat v cestě za ním ale ona mě zastavila se slovy že za půl hodiny končí doba návštěv. To jsem se naštval a zvýšil jsem na ní hlas: "Drahá já chápu že vaše práce je o ho*ně ale mě se život rozpadá pod nohama a být vámi tak si na mě dám pozor aby jsem tu zítra nebyl znovu ale jako pacient. Ale hlavně jsem zahodil úplně všechno kvůli člověku kterého nejvíce na světě miluji a on mi teď umírá. Tak jestli vás mohu poprosit rád bych tady zůstal déle." Dořekl jsem a ona si něco zapsala a řekla že tu můžu i přespat.

Bylo mi jedno co tu budu dělat pro mě je hlavní aby byl Gogy vpořádku. Přiběhl jsem k jeho pokoji a zastavil jsem se před ním. Pořádně jsem se nadechl a snažil jsem se myslet jen na pozitivní věci, ale když jsem ty dveře otevřel moje pozitivita zůstala stále na chodbě protože pohled na bledého nehybného Gogyho mi vehnal slzy do očí. Byla tu jeho mamka která mě obejmula a já jí to oplatil. Také plakala, jediné slova která mi řekla že mě tu s ním nechá osamotě. Sedl jsem si na židli vedle postele a chytil jsem Gogyho za ruku,byl celý bledý,nevypadal tak jak jsem si ho pamatoval,chyběl mi jeho úsměv a nebo to když jsem si dělal srandu z jeho výšky a on se urazil, ten výraz byl nezapomenutelný. Chyběl mi jak se každé ráno vzbudil s rozcuchanými vlasy a jak si je každé ráno snažil upravit nebo jak mi polonahý dělal snídani.Začal jsem plakat,protože jsem si vzpomněl na to když jsem ho poprvé viděl na ledě,jak zčervenal po každém dotyku,ta párty kvůli které jsme spolu,jak jsem za ním běžel na naše místo a nebo na náš první polibek. Už jsem pochopil jak jsem se do tohoto muže mohl tak rychle zamilovat je prostě úžasný a tohle si nezaslouží.Kdybych neodjel nic by se nestalo a my by jsme dnes určitě koukali na filmy a mazlili se.

Pozoroval jsem to nehybné ale stále krásné tělo jen ležet a modlil jsem se ať se aspoň trošku hýbne. Ale mé pozorování přerušil doktor se slovy že bych se měl rozloučit protože to vypadá že Gogy se už nevrátí. "Ne... nebudu se sním loučit ne potřebuji ho"  začal jsem hystericky plakat a zmáčkl jsem Gogymu ruku. Jeho mamka musela odejít jinak by to nezvládla.
"Nesmíš odejít..Nesmíš mě tu nechat samotného ! Já to tu bez tebe nezvládnu vrať se prosím Gogy prosím" hystericky jsem brečel a moje naděje že se Gogy vzbudí klesá......

:(