You ? Again ? |dnf ff ?

what a time

"Hey siri play Heat Waves" toto je moje pravidlo když píšu :) no nevermind snad se mám bude kapša líbit :) Jooo a tahle kapča bude trošičku delší tak snad vám to nevadí.

Dream

"Nesmíš odejít..Nesmíš mě tu nechat samotného ! Já to tu bez tebe nezvládnu vrať se prosím Gogy prosím" Plakal jsem protože jsem věděl že člověk který mě dělá šťastným mi teď umírá do rukama. Doktor mi řekl že Gogyho budou muset odpojit z přístrojů protože se až moc dlouho nevzbouzí,ale řekl mi že ho odpojí až zítra a ať jdu teď domů. Při odchodu mi ještě řekl že je tu malá možnost že se Gogy probudí ale musel by se stát zázrak. Odešel jsem z nemocnice a běžel jsme na to naše místo, na to místo kde jsme se poprvé políbili, na to místo za které jsem za ním běžel, na to místo kvůli kterému jsme spolu. Sedl jsem si k vodě na to místo kde jsme spolu poprvé usnuli a začal jsem brečet. Znovu jsem si opakoval větu že za to můžu já a furt jsem se nemohl smířit s tím že Gogy zítra zemře... Všechen ten čas co jsme spolu strávili a všechno co jsme spolu dělali. Až zjistím kdo mu to udělal přísahám že ho zabiju. A nebo spíše první ublížím sobě protože si připadám jako že nic nemám, že jsem všechno co jsem měl ztratil, že právě teď zemřela druhá půlka mě. Nikdy jsem si nic nepřál víc než aby se Gogy probudil. 

Z mého přemýšlení s hysterickým pláčem mě vyrušil telefonát od Sapnapa se slovy kde jsem že musí vědět jestli jsem v pořádku. Řekl jsem mu kde jsem a místo vypnutí telefonu jsem zapl galerii a koukal jsem se na fotky s Gogym. Asi po deseti minutách přišel Sapnap s Karlem a oba mě obejmuli se slovy jestli jsem v pořádku. Neodpověděl jsem, jen jsem asi potřeboval obětí ale od někoho jiného než jsou oni dva. V objetí jsme byli dost dlouho ale pak se Karl zeptal jak na tom Gogy je a já se rozbrečel ještě více než předtím a obejmul jsem jen Sapnapa protože byl blíže než Karl. Brečel jsem mu do mikiny kterou měl a cítil jsem jak se Karl přidal do obětí. Kluci se mě snažili uklidnit ale moc jim to nešlo, protože žít s myšlenkou že láska mého života zítra umře není moc jednoduché. Ale když jsem se uklidnil aspoň k tomu že jsem mohl říci pár slov tak jsem se jim snažil všechno říci. Karl se rozbrečel také a Sapnap zůstal jen stát a koukat asi to musel ještě zpracovat. Oba dva mě znovu obejmuli a všichni tři jsme tu seděli a brečeli. Karl řekli že tu má auto a že nás odveze domů protože jsme tu byli dost dlouho a vzpomínali jsme na Gogyho.

 V autě bylo ticho Karl se snažil nebrečet za volantem a Sapnap ho držel za stehno a uklidňoval ho, a pak jsem tu byl já který nemohl přestat brečet. Bylo krásné se dívat jaký mají mezi sebou kluci vztah ale zárověň mě to zabíjelo. Když jsem přijeli domů chtěl jsem jít do pokoje ale kluci mě zastavili a že si pustíme nějaký film. Sap přinesl zmrzliny abych na to prý chvíli nemyslel. Ale stejně to nešlo,i u toho filmu který neměl žádnou spojitost s Gogym jsem plakal. Když film skončil kluci chtěli abychom šli hrát. Tak jsme hráli, ikdyž vím že se kluci snaží co nejvíce umí stejně to nebylo ono.

 Když jsme konečně dohráli šel jsem se umýt, v koupelně jsem chvíli koukal na žiletku a přemýšlel jsem jestli to mám udělat nebo ne. Ne jsem půl roku čistý a Gogymu by se to určitě nelíbilo, řekl jsem si. Když jsem se umyl Švihl jsem sebou na postel a znovu jsem začal hystericky plakat. Už nikdy nebude ležet v mé posteli vedle mě. Už nikdy neuvidím a neuslyším jeho nádherný smích. Už nikdy ho neuvidím po mém boku... Zvedl jsem se z postele a šel jsem do šatníku kde si Gogy nechal pár věcí kdyby u mě chtěl přespat, vzal jsem si jeho mikinu kterou nosil nejraději, bylo mi jedno že mi byla malá ale byla to prostě Gogyho mikina.  Lehl jsem si zpět do postele a snažil jsem se usnout. Nešlo to, Celou noc jsem probrečel. 

Když jsem na sobě konečně pociťoval únavu a pomalu se mi začali zavírat oči tak mi zazvonil telefon. Volalo mi soukromé číslo, vzal jsem to a z druhé strany se představil Gogyho doktor, který mi řekl ať co nejrychleji přijedu do nemocnice. Vylítl jsem z postele a běžel jsem vzbudit kluky. Ani jsme se nepřevlékli a běželi jsem k autu. Když jsme tam dorazili vyběhl jsem z auta a utíkal jsme jak nejrychleji jsme mohl.  

Když jsem přiběhl ke dveřím jeho pokoje uviděl jsem jeho matku jak se s někým objala. Pořádně jsem se nadechl a otevřel jsme dveře, Gogy tam stále nehybně ležel, nevěděl jsem proč mě doktor zavolal, ale přišel jsem k němu a chytl jsem ho za ruku. A začal jsem brečet "Neodcházej prosím, nezvládnu to tu bez tebe" Šeptl jsem a nejednou mě Gogyho ruka zmáčkla a já nevěděl co mám dělat. "Já vím že by jsi to tu beze mě nezvládl" řekl a sedl si. Já ho hned obejmul a začal jsem plakat štěstím. Chytl jsem ho za tváře a díval jsem se mu do očí, Ty jeho krásné oříškově hnědé oči mi tak chyběli.Na nic nečekal a políbil mě. Byl jsem překvapený a furt jsem tomu nemohl uvěřit. Gogy se probudil tři hodiny před odpojením. 

Otočil jsem se a za mnou stála jeho matka která se usmívala jako sluníčko a za ní Nick s Karlem kteří se také usmívali. Najednou přišel Doktor se slovy že pokud se něco nezhorší tak Gogy může za týden jet domů.

Gogyyy žijeeeeeeeee ! A co vy jinak jak jste si užili víkend ?