Prosím každého aby napsal, co mu na příběhu vadí a mám to zlepšit, a nebo naopak, co se mu libi a mam to psát častěji :) A celkový názor na příběh :) Děkuji ♡♡♡♡♡
*Harry*
Celý den utekl strašně rychle. Po tom co jsme s Isabelle navštívili koupelnu a znovu se společně osprchovali- ano nakonec se mi podařilo ji vtáhnout se mnou do sprchového koutu. Podmínkou, ale bylo, že se měl každý umýt sám. - Jsme se šli dívat na televizi a potom vařit oběd. Celá akce 'Uděláme oběd' dopadla asi tak, že jsme nakonec chteli objednt pizzu. Jenže objednejte si pizzu když bydlíte uprostřed lesa. Když mi to došlo a řekl jsem to Isabelle začala se smát a poprosila mě abych zavolal jednomu z bratrů. To jsem, ale udělat nemohl a ani jsem nechtěl. Vymluvil jsem se na to, že mi to ani jeden z nich nebere a, že se pokusím něco uvařit sám. Díky bohu za schopnosti démona. Umím sice vařit, ale v poslední době si tady tím v kuchyni pomáhám. Z toho všeho vyšel celkem dobrý oběd. Oboum nám to chutnalo a ani jeden z nás si neztěžoval. Po obědě nastala aktivita, kterou s Isabelle provozuju velmi rád. Vyšli jsme si do horní ložnice a mazlili se. Právě teď mohlo být kolem osmnácté hodiny a my stále leželi v objetí a povídali si.
,,Prostě ti to neřeknu." Zasmál jsem se a pohladil ji ruku, kterou měla položenou na mojem břichu.
,,A proč ne? Mám si myslet, že jsi zloděj, muž co vraždí za peníze nebo Já nevím. Myslím, že ta dovolená nebyla zrovna levná, Harry. Proč mi to nechceš říct?" Zadzvedla se tak aby na mě dobře viděla. Zasmál jsem se.
,,Zloděj? Vážně?" Znovu jsem se zasmál a Isabelle se mnou.
,,Nesměj se mi!" Bouchla mě do břicha a potom mě políbila.
,,Jsi vtipná a to na tobě miluju." Čelo jsem si opřel o to její a zavřel oči.
,,Takže vrah!" Prudce jsem otevřel oči a zamračil jsem se.
,,Isabelle! Tohle neříkej!" Věděl jsem, že jim jsem, ale to ona vědět nemohla.
,,Promiň, ale opravdu mě nenapadá nic.." Políbil jsem ji.
,,Dědictví. Okey? Jsem z bohaté rodiny a o peníze nouzi opravdu nemám. Nejsem zloděj ani vrah. Jen jsem toho prostě dost podělil." Částečně to je pravda. Usmála se na mě a znovu si lehla na moji ruku, kterou jsem měl přehozenou přes její ramena.
,,Díky za odpověď." Zašeptala.
,,Není zač." Odpověděl jsem ji zpátky a usmál se když mi políbila čelist.
,,Chce se mi spát." Zívla si. Přikývl jsem. I Já jsem byl překvapivě unavený.
,,Taky se mi zavírají oči." Podíval jsem se na ni a políbil ji na čelo.
,,Tak jdeme spát." Pohodlně si lehla a peřinou se zakryla až po uši.
,,Jdeme spát." Souhlasil jsem a pevně ji objal. Nevím jak a nevím kdy, ale najednou se mi zavřeli oči a Já usnul.
,,Isabelle?" Zakřičel jsem do ticha lesa. Vím, že tady je, jen kde je? Křičel jsem její jméno stále dookola a proběhával les všude možně. Překvapilo mě, když jsem se objevil před naším domem. Vydal jsem se v před a ještě jednou zakřičel její jméno. Nic. Žádná odezva. Otevřel jsem dveře a to co jsem viděl mě překvapilo. Isabelle stála nehybně na konci chodby otočená dveřím - a mě - zády. Přistoupil jsem k ni trochu blíž a znovu ji oslovil.
