Ze sprchování se nakonec stala hodina doteků, vzdychů a orgasmu. Věděla jsem, že jakmile s Harrym vlezu do sprchy dopadne to tak jak to dopadlo. A neztěžuju si. Vím, že Harryho musí štvát, že ještě nejsem připravená, ale tak to je. Takhle to cítím a nemůžu s tím nic dělat. Jako například včera. Bylo to krásné a romantické. Když došlo na předehru v jednu chvíli jsem si byla jistá, jenže pak mě zase obklopil ten divný pocit co mi šeptal:
,,Ještě nejsi připravená. Jestli tě miluje počká si!" A ten samý pocit se objevil i dnes ve sprše. Když jsme stáli nazí naproti sobě byla jsem si jistá, ale jakmile se mě dotkl pocit jistoty zmizel. Nevím čim to je, ale je to prostě tak. Vím, že příště bude Harry možná naštvaný, ale musí mě pochopit.
Oba dva jsme byly v kuchyni. Harry snažil řízky a Já škrábala brambory.
,,Chceš větší nebo menší kousky?" Zeptala jsem se když jsem měla brambory naškrábané a začala je krájet.
,,Udělej něco mezi." Nepodíval se na mě, ale usmál se. Nakrájela jsem brambory a hodila je do předem rozpáleného friťáku. Brambory se, co vlastně brambory v tom friťáku dělají? Smaží se, pečou, grilují... Ne to ne. Z ničeho nic jsem se začala smát. Smát nad svou debilitou. Proboha jaký člověk přemýšlí o tom co dělají brambory ve friťáku.
,,Co je tak vtipného, Isabelle?" Harry dosmažil poslední řízek, vypl sporák a otočil se na mě. Postavila jsem se ze židle a popošla k němu. Ruce jsem mu obmotala okolo břicha a hlavu si položila na jeho hruď. Mohla jsem slyšet jak krásně mu bije srdce. Jeho ruce si našly místo na mých bocích a hlava v záhybu mého krku. Daroval mi na něj jeden polibek než zašeptal:
,,Neodpověděla jsi." Jemně mě kousnul na co jsem Já k němu vzhlédla.
,,Svojí debilitě, Harry. Přemysla jsem o bramborách." Uchechtla jsem se. Harry se zasmál.
,,Proto tě milujiu. Kvůli tvojí originalitě. Ne každá holka v tvému věku myslí na brambory." Tiše se zasmál.
,,Ó děkuji Pane." Zahleděla jsem se mu s úsměvem do očí. Krásná smaragdová barva obklopovala jeho čočku. Teda do té doby než se mu přes zelenou barvu u obou očí prohnala černá. Co to má být? Harry asi podle mého výrazu poznal, že se něco děje.
,,Isabelle.. Je všechno v pořádku?" Zeptal se.
,,Já, já nevím. Se mnou ano, ale s tebou a-asi ne. Tvoje oči, Harry." Nemohla jsem se vykoktat. Černá barva mu stále poběhovala po zelené. Zamračil se, zavřel oči a potřásl hlavou.
*Nikdo*
,,Nic to není. Asi máš znova halucinace." Otočil se k mikrovlnce aby se ve svému odrazu mohl vidět. Věděl, že to co mu poskakuje na duhovkách je temnota. Přesto z Isabelle musel udělat blázna.
,,Já ve svých očích nic nevidím." Otočil se na ni. Když viděla jeho oči málem vykřikla. Byly z části černé.
,,Harry, Já se bojím." Špitla skoro neslyšně. A to Harry potřeboval. Její strach.
,,Není čeho, Isabelle. Jsem v pořádku. Jen se ti to zdá. Není to skutečné." Pohladil ji po tváři a políbil na rty. Bylo ji to divné. Připadala si jakoby líbala někoho jiného. Tohle není Harry.
,,Každopádně jsem s tebou chtěl mluvit." Pohladil ji po líci.
,,A- a o č-čem?" Strach ji nedovolil mluvit. Strašně se bála.
,,Dnes musím pryč, takže tě tady na chvíli nechám. Dobře?" Přikývla. Harry se usmál a párkrát zamrkal. To co Isabelle viděla momentálně ji skoro zastavilo srdce. Harryho oči zmyzeli a vystřídala je temnota.
,,M-musím si odskočit." Odtáhla se od něj sundala jeho ruce ze svých boků a utekla nahoru do koupelny.
Když Isabelle utekla do koupelny Harry se z hluboka nadechl a doufal, že uklidní sebe sama. Vypl friťák, vytáhl z něj hotové brambory a taktéž vypl sporák. Chvíli jen tak stál a díval se do jednoho určitého bodu. Uvědomil si, že at bojuje s temnotou jak chce vždy zvítězí ona. Vzdal to a celým tělem podlehl. Byl to pro něj nádherný pocit opět nemuset nic cítit a jen tak bezmyšlenkovitě zabíjet a páchat zlo. Avšak jeden cit pro tady byl. Cit k dívce, která se před nim schovává v koutě zamčené koupelny.
Tváře měla celé od slz. Nevěděla proč má halucinace. Nechtěla je a nevěděla jak se jich zbavit. Její pláč přerušilo klepání na dveře.
,,Isabelle?" Znovu a znovu.
,,Jsem tady." Snažila se znít neuplakaně, ale nepodařilo se.
,,Vylez ven Prosím." Chtěl ji vidět a políbit ji než odejde. Temnotu na chvíli zahnal hluboko do sebe. Čekal až opustí dům. Isabelle se zvedla ze země a přešla ke dveřím. Otočila klíčem a otevřela dveře. Jakmile se podívala na Harryho a zjistila, že už ho vidí normálně skočila mu kolem krku a pevně ho objala. Jeho svalnaté paže se obmotali okolo jejího pasu a pevně ji objali.
,,Musím jít." Zašeptal ji do ucha. Isabelle ho nechtěla pustit. Ne teď!
,,Proč a-a kam?" Šeptla mu nazpět.
,,Něco zřídit. Budu doma dřív než se naděješ. Slibuju." Odtáhl se od ni a svoje dlaně přesunul z jejich boků na její tváře.
,,Nechci tady být sama." Sklopila pohled.
,,Se mnou jít nemůžeš. Věř, že kdyby to šlo tak jdeš se mnou, ale nejde to." Zvedl ji hlavu a donutil ji aby se mu dívala do očí.
,,Asi budu tancovat nebo budu nahoře. Spěchej prosím." Harry neodpověděl jen lehce přiložil jeho rty na rty od osoby kterou skutečně miluje.
,,Miluju tě!" Hladil ji po líčkách a díval se ji do očí. Tentokrát to byla Isabelle, která zuřivě a chtivě políbila Harryho.
,,Miluju tebe a tvoje rty." Naposledy ho políbila a potom objala.
,,Neloučíme se přece navěky. Za pár hodin budu zpět." Políbil ji do vlasů. Odtáhla se od něj a usmála se.
,,Tak běž." Plácla ho po zadku a kousla si do rtu. Harry nadzvedl obočí a usmál se. Rychle chytl Isabelle za jedno líčko a dravě se ji přisál na rty. Po chvíli se od jejich rtů s mlasknutím odtáhl.
,,Uvidíme se." Mrkl.
,,Pa." Usmála se a dívala se jak ji mizí z dohledu.
*Harry*
Jakmile jsem překročil práh domu jsem se přenesl k Marcelovi a Edwardovi.
,,Hip hip." Poskočil si Marcel. Po díval jsem se na něj pohledem 'Jebe ti?' a potom přetočil očima.
,,Hurá" Z koupelny se vynořil Edward.
,,Ještě někdo něco? Já kurva můžu vypadnout!" Hnusně jsem zavrčel. Marcel se zasmál a chytl mě za rameno.
,,Dneska si jdeme pro nové schopnosti, brácho. Takže nevím jestli chceš vypadnout." Natočil hlavu a ušklíbl se.
,,Tak ať už to máme za sebou." Edward se dotkl mého druhého ramena a společně jsme se zase přesunuli do minulosti. Tentokrát ale do roku 1886.
P.A: Omlouvám se za krátký díl, ale jsem na lyžáku a není tady moc čas :)* Každopádně jste mě nasrali s komentáři! >( Takže 15 komentářů a 60 votes, děkuji :)
