Po super jídle jsme šli ještě dokoupit poslední věci a nasedli do auta. Když jsem si všimla, že Harry jede jinou cestou než domů zeptala jsem se ho.
,,Kam jedeme?" Otočila jsem na něj hlavu. Usmál se.
,,Zvědavá."
,,Vím, že mě to jednou zabije, ale odpověz mi na to. Víš jaká jsem, když něco nevím nebo mi to nechceš říct." Ruce jsem si přeložila na prsou a zabořila se víc do sedačky.
,,Vím a proto ti to nepovím. Za chvíli tam budeme není důvod abys byla naštvaná." Ruku položil na moje stehno a stiskl ho.
,,Provokuješ mě. Jednou ti to vrátím!" Byla jsem uražená, ano byla! Může si za to sám. Hlavu jsem otočila tak abych se mohla dívat z okna a nemínila jsem ji otočit na Harryho.
,,Jsme tady. Jdeš se mnou nebo tady budeš trucovat?" Neodpověděla jsem.
,,Fajn!" Vystoupil z auta a nezapomněl třísknout dveřmi. Po pár sekundách jsem uslyšela zvuk, který oznamuje, že je auto zamčené. To neudělal! Zkoušela jsem otevřít dveře, ale marně. Vážně zamkl.
Čekala jsem víc jak deset minut než jsem viděla Harryho vycházet z obchodu s dvěma krabicema a jednou taškou. Naštvaně jsem od něj odvrátila zrak a čekala až nastoupí. Jak jsem předpokládala krabice dal do kufru a potom si sedl za volant. Chtěl něco říct, ale předběhla jsem ho.
,,Můžeme prostě jen jet domů?"
,,Jistě." Hlesl a nastartoval auto. Cesta probíhala v tichosti do té doby než Harry zapl rádio. Chvilkami jsem ho pozorovala a všimla si toho jak si pobroukává nebo někdy i prozpěvuje. Než jsem se nadála byly jsme v lese. Těšila jsem se domů. Dnes toho na mě bylo moc. Těšila jsem se na to jak si lehnu do postele a budu spát, jenže pocit, že budu muset ještě balit kufry mi to všechno kazil. Nestihla jsem si uvědomit to, že už stojíme před barákem. Harry vystoupil a Já za nim. Šla jsem ke kufru abych Harrymu mohla pomoct s věcmi. Popadla jsem tři tašky a chtěla jít k baráku, jenže mě zastavila Harryho ruka na mém rameni.
,,Isabelle polož ty tašky a podívej se na mě." Nakázal. Z hluboka jsem se nadechla, vydechla, položila tašky na zem a otočila se čelem k němu.
,,Co?!" Rozmáchla jsem kolem sebe rukama.
,,Vážně chceš být naštvaná, protože jsem ti něco neřekl?" Ruce si přeložil na prsou.
,,Asi ano." Vím, že urazit nebo se naštvat kvůli blbosti je dětinské, ale Já jsem strašně urážlivý člověk. Harry ke mě o jeden krok přistoupil a chytil mě za obě líčka. Podíval se mi do očí a usmál se.
,,Chtěl jsem jít koupit jednu takovou drobnost. Mělo to být překvapení, ukázal bych ti to až doma, jenže jsi se urazila tak jsem se zeptal jestli nechceš jít se mnou, ale co jsi udělala? Hrála jsi si na dítě." Prsty mě hladil po obličeji a usmíval se.
,,Zamkl jsi mě v tom autě." Špitla jsem.
,,Abych tě ještě víc naštval a omlouvám se za to. Miluju tě, Isabelle. Prosím nezlob se už." Omotal ruce okolo mého těla a pevně mě objal. Objetí jsem mu opětovala a přitiskla se k němu.
,,Mrzí mě, že jsem tak urážlivá."
,,Na tom zapracujeme. Já třeba někdy vybuchnu. Každý máme svoje nálady. Pojď jdeme dovnitř začíná se trochu stmívat." Odtáhl se ode mě a lehce mě políbil. Přikývla jsem, popadla tašky a šla ke dveřím které jsem následně odemkla a vešla dovnitř. Sezula jsem si boty a tašky položila na gauč. Otočila jsem se, abych zjistila jak je na tom Harry, ale jakmile jsem se rozhlédla byl jen pár kroků ode mě.
,,Vybálíme a sbalíme věci co budeme potřebovat na zítra teď nebo se prvně najíme a zbytek uděláme pak?" Zeptal se s plnou náručí věcí.
