,,Kdysi dávno existovalo všechno na co si jen vzpomeneš. Kdysi dávno bylo všechno jinak. Kdysi dávno měl svět jiná pravidla a kdysi dávno se každý krmil každým.
A tak to bylo i mezi démony. Hned na začátek ti vysvětlím proč se démonům říká padlí andělé. Jsou to andělé kteří sešly z cesty. Andělé u kterých se začalo projevovat zlo. Většinou to je tak, že obyčejnému člověku nabídne démon moc stejnou jakou má on. Když člověk kývne, že chce být démon tak ho ten co mu to nabídl zabije a promění. Není to nic těžkého jen to přesvědčení není nic moc. Každý člověk je teoreticky anděl a když vidí démon člověka na špatné cestě nabídne mu být tím padlým. Tohle je jen vysvětlení příběhu který ti povyprávím. Jako všechno tohle začalo to fakt dávno. V království žili Král, Královna a jejich tři synové. Všechno bylo v pořádku dokud jeden z nich nesešel z cesty. Třetí jeho jméno nevím to mi ten kdo mi příběh řekl neprozradil. No k věci. Třetí syn udělal strašnou věc. Tím, že byl nejmladší byl lehce ovladatelný. Připravoval dívky o nevinnost a nakonec je zabil. To bylo dost na to aby se o něj démoni začali zajímat. Řekli mu svůj návrh, že z něj udělají padlého anděla jen musí dokázat ještě jednu věc." Na chvíli přestal mluvit a pevně si mě přimáčkl k sobě.
,,Co ten kluk udělal?" Zamrmlala jsem a čekala na jeho odpověď.
,,On, on zabil oba svoje rodiče. Jakmile to udělal všechno šlo tak strašně rychle, že ani on sám nevěděl jak se z něj padlý anděl stal." Vysvětlil.
,,Jak to dopadlo a co jeho bratři?" Znovu jsem vyslovila otázku.
,,Druhý bratr se dozvěděl, že Třetí bratr zabil jejich rodiče. Když, ale zjistil důvod dělal všechno aby byl taky padlým andělem. Když se mu to povedlo získat si pozornost tím stejným způsobem jako to udělal ten třetí tak dostal od démonů úkol zabít prvního bratra. Udělal to. Zabil ho a stal se padlým. Roky plynuly jako voda a bratři postupně zapomínali na svou rodinu a to co jim udělali. Možná žijí dodnes to nikdo neví každopádně tohle je konec příběhu."
,,Je to co jsi teď vyprávěl pravda?" Odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.
,,Myslím, že je." Pohladil mě po vlasech. Usmála jsem se. Venku stále pršelo a postupně se i stmívalo. Nevím jak dlouho jsme spolu jen v tichosti leželi, ale i nicnedělání mě unavilo dostatečně abych usnula.
*Harry*
Jemně jsem si hladil po paži a díval se do stropu. Moc dobře jsem věděl, že spí. Přemýšlel jsem nad tím co jsem ji vyprávěl. Všechno byla pravda a vlastní zkušenost. Vyprávěl jsem ji o sobě a svých bratrech. Všechno do tečky byla pravda. Nevím jestli můžu říct, že jsem rád, že je Edward naživu. Přece jen ho Marcel zabil a já přihlížel. No možná i trochu pomohl. Pamatuju si jeho pohled plný bolesti a jeho poslední slovo než naposled vydechl. ,,Proč?" Sám nevím proč jsem Marcelovi pomohl. Mohl jsme zůstat při tom, že jsem zabil desítek mladých holek a svoje rodiče. Myslím, že ani nic necítili když jsem jim ve spánku píchl dýku do srdce. Minulost! Proklatá minulost která tady bude napořád. Nezmizí.
'Je hezké, že vzpomínáš na hříchy tebe a Marcela.' Ozval se mi v hlavě a přede mnou se objevil Edward. Zamračil jsem se.
'Co tady děláš?' Museli jsme spolu mluvit v myšlenkách aby se Isabelle neprobudila.
'Když už vzpomínáš na řidiče musím ti něco říct.' Narovnal se a vztyčil hlavu.
'Tak mluv.' Pobídl jsem ho.
'To co jsi říkal Isabelle není částečně pravda.' Popošel blíž k posteli.
'Mluv konkrétně! Začínáš mě tímhle srát.' Zavrčel jsem.
