„Harry sakra nech toho." Otevřel jsem oči a rozhlédl se kolem. Něčí ruce mě chytly za ramena a odtáhly mě od čísiho krku. Otřel jsem si ústa a podíval se na osobu, ze které jsem ještě před chvíli sál krev. Isabelle.
„Co se to.." Nemohl jsem mluvit. Co jsem to sakra udělal?
„Nechal jsi se unést bratříčku." Marcel se potichu zasmál a poklepal mě po rameni. Ne, tohle se nestalo.
„Žije?" Zeptal jsem se.
„Sám moc dobře víš, že kdybychom tě neodtrhli, nežila by." Edward se na mě zamračil a přistoupil blíž k posteli na které jsem já seděl a Isabelle ležela.
„Slyším její srdce. Je tak slabé." Edward natáhl ruku k jejímu hrudníku s úmyslem, že se ji dotkne. To jsem ale překazil. Bouchnul jsem mu do ruky a zamračil se.
„Co děláš?" Vyštěkl jsem.
„Používám své schopnosti. Chceš aby žila nebi ji mám nechat umřít?" Život nebo smrt. Přemýšlej Harry.
„Takhle lehce to skočit nemůže. Zachraň ji, když Já nevím jak." Kývl jsem k Edwardovi a koukal jsem, jak přiložil svoji pravou dlaň na Isabellin hrudník. Zavřel oči, něco zamumlal a otevřel je. Když svoje oči otevřel, byly černé jako noc.
„Hotovo" Řekl a usmál se.
„Za jak dlouho se probudí?" Z povzdáli se ozval Marcel.
„Za pár hodin určitě. Bude si pamatovat celý sen a i to co se stalo předtím, než usnula. Rána po kousnutí se ji zahojí a ty nohy taky. Nevím, jak ji to vysvětlíš, ale to už necháme na tobě. Teď odcházíme, ale každou chvíli se zase vrátíme. Tím si buď jist." Hned jak dořekl tak zmizel. Podíval jsem se na Marcela a přikývl. Ten se jen usmál a taky zmizel.
„Bože." Zašeptal jsem pro sebe a sklonil hlavu.
****
Isabelle spala ještě dlouho. Byla už tma a já seděl na verandě, když jsem ji slyšel.
„Harry?" Zašeptala. Seděl jsem dál, kouřil cigaretu a koukal na moře. Slyšel jsem ji, jak vstala z postele a šla za mnou. Cítil jsem z ní strach, bála se. Otevřela dveře a vešla na verandu.
,,Harry?" Zašeptala znovu. Vyfoukl jsem dým a cigaretu zhasl. Postavil jsem se, ale neotáčel se.
,,Prosím řekni mi, že to není další sen." Plakala. Sám pro sebe jsem se usmál a otočil se.
,,Není to sen Isabelle." Pomalu jsem se k ní přiblížil.
,,Proč pláčeš, lásko?" Pohladil jsem ji po líci a starostlivě se na ni podíval.
,,Zdál se mi příšerný sen. Pamatuju si ho celý. Krom jejich tváří. Bojím se, Harry. Bylo to tak skutečné." Slzy ji stékaly po tvářích a padaly na podlahu, když sklonila hlavu. Nečekal jsem na nic. Pevně jsem ji objal a políbil ji do vlasů.
,,To bude dobré, lásko. Jsem tady s tebou. Nic se ti nestane. Nikdo ti neublíží. O to se sám postarám. Není se čeho bát." Po dokončení těchto slov jsem moc dobře věděl, že jediného čeho by se měla Isabelle bát, jsem já!
*Isabelle*
Stáli jsme venku a objímali se. Cítila jsem se lépe, když jsem byla v jeho objetí.
,,Harry?" Přerušila jsem ticho za doprovodu vln.
,,Ano lásko?" Pohladil mě po tváři.
,,Proč už mě nebolí ty nohy?"
