POVINNĚ PŘEČÍST POZNAMKU
*Isabelle*
Ráno bylo úplně jako každé jiné.. tedy až na to, že jsem se probudila úplně někde jinde. Opravdu se mi to nezdálo? Opravdu jsem v zámku? Pomalými pohyby jsem se slezla z postele a převlékla se. Oblečená jsem se vydala ze svého pokoje do jídelny. Vůbec jsem neměla ponětí kolik by mohlo být hodin, ale podle toho, že bylo ještě přítmí jsem to tipovala tak na sedm hodin ranních. Ano, jsem ranní ptáče, ale když se jednou nad ránem probudím potom už neusnu.
Docupitala jsem do jídelny a zarazila se, když jsem na židlích za obřím stolem viděla sedět tři naprosto stejné tváře. Samozřejmě, že si mě všichni tři všimli.
„Dobrá ráno, Bell.“ „Dobré ráno, Izzy, Dobrá ráno, Isabelle.“ Stejně vyslovily.. Všimla jsem si, že mě každý z nich oslovuje úplně jinak, akorát.. Kdo mě oslovuje jak.
„Dobré ráno, Princi Harolde, Princi Edwarde a Princi Marceli?“ Ukazovala jsem postupně na každého. Všichni tři se hrdelně zasmáli. Je tady něco k smíchu?
„Zlato, heh! Já jsem Marcel, Tohle je Edward a tamto Harold.“ Aha, oups.. Až teď mi vlastně došlo proč se smáli!
,,Omlouvám se." Sklopila jsem pohled a nervozně přešla k jedné židli a posadila se na ni. Nabrala jsem si jídlo a začala jíst. Bylo to divné, ale všichni tři mě perlivě pozorovali. Nahlas jsem polkla sousto a pohledem střílela po každém z nich.
,,Tak Bell, co budeš dnes dělat?" Zeptal se mě Edward, myslím..
,,Vlastně jsem se na to chtěla zeptat.. Mohla bych jít ke koním? Hned po tom co zjistím kde bych se mohla okoupat, ehm.. Potom jsem se chtěla zeptat jestli by jste mi.. ne-nepů-jčili nějaké kalhoty.. Šaty jsou totiž nepohodlné." Pohladila jsem si látku šatů, na chvíli sklopila pohled a potom k nim zase vzhlédla.
,,Do stájíí půjdu s tebou. O oblečení neměj obavy nějak to zařídíme a jestli jsi se chtěla včera večer okoupat měla jsi za někým zajít. Vůbec mě nenapadlo ukázat ti kde máme místnost s... no místnost na koupel. Hned po snídani tě tam mohu zavést." Harold. Jsem si jistá, že na mě mluvil Harold. Přikývla jsem.
,,Děkuji vám." Usmála jsem se na něj a pustila se do jídla. Docela se na dnešek těším.
*Harry*
(o hodinu dříve)
,,Cože jsi udělal?" Křikl na mě Marcel, když jsme všichni tři seděli za stolem v jídelně.
,,Nemůžu za to. Nevím co se stalo, ale prostě se to stalo, kurva." Rozhodil jsem kolem sebe rukama a prohrábl si vlasy.
,,Ty nevíš? Ty zatraceně nevíš? Vždyť jsi jí zabil Harry. Měl jsi jí potom vymazat vzpomínky a ne jí kurva zabít. Jsme tady od toho abychom ublížili Izzy a ne všem ostatním. To můžeš dělat až se vrátíme." Rozčiloval se. Z hluboka jsem se nadechl a zase vydechl. Očkem jsem se podíval na Edwarda, který si s nohama na stole v klidu četl noviny.
,,Omlouvám se, okey? Ale fakt kurva nevím proč chcípla. Pamatuju si, že byla pode mnou, vzdychala a pak najednou prostě.. Aghr je mi zle když si na to vzpomenu." Zhnuseně jsem se zatvářil. Ta krev co jí tekla z nosu a úst předtím než naposledy vydechla. Nejhorší na tom je, že jsem byl pořád uvnitř jí, když byla mrtvá.. Fuj, kurva.. Budu si muset vydezimfikovat ptáka.
,,No to bys měl." Posměšně se zpoza novin ozval Edward.
,,Ty drž kurva hubu, když o tom hovno víš." Vyjel jsem na něj. Ohl noviny a podíval se na mě. Položil je na stůl prppletl si prsty a zasmál se.
,,Vy stáří blbci jste si nezjistili co jste vlastně zač? Jak dlouho už běháte po světě? Myslím, že dost dlouho na to aby jste oba věděli proč ta dívka umřela." Opřel se a jednotlivě se podíval na mě a Marcela.
,,Vyžvýkni se! Proč kurva chcípla?" Pěstí jsem udeřil do stolu.
,,Jste Inkubové." Mikl rameny.
,,Cože jsme?" Do naší debaty se připojil Marcel. Edward přetočil oči a zmizel. Fakt? Řekne nám, že jsme nějaké inkubátory nebo co a pak zmizne. Geniální, brácho. Fakt tleskám.
,,Zatleskáš mi pak teď poslouchejte!" Objevil se na tom samém místě že kterého zmizel, akorát teď v ruce držel knihu.
,,Sukuby, ženy, a inkubové, muži, jsou děti Lillith. Jsou to bývalí lidé, kteří si za svého života něco velmi přáli, a jejichž přání démoni vyslyšeli a splnili výměnou za duši. Tak se z lidí stali duchové, kteří žijí večně. Jsou mocnější než nybbasové a v hiearchii pekel zaujímají vyšší místo.Sukuby a inkubové mají schopnost měnit dle své libosti vzhled a šaty, mohou se přeměňovat i do podoby zvířat. Vládnou také silným charisma a je téměř nemožné jim odolat. Samozřejmě každá přeměňa jim bere energii, kterou berou lidem, se kterými souloží. Někdy mohou svého "dárce" vysát až k smrti. Přeživší oběti se pak cítí zemdlené a otupělé. Na démony toto vysávání životní energie nefunguje." Dočetl úryvek.
,,My s ní sex měli oba. Chvíli po sobě." Vysvětlil Marcel. Zůstal jsem nehybně sedět.
,,To vysvětluje proč umřela. Byla prostě moc vyčerpaná. Vysáli jste jí moc energie." Knihu položil na stůl a znovu si propletl prsty.
,,V naší době se to nedělo. Teda myslím.." Zašeptal jsem.
,,Spali jsme jen s démony, Harry. Lidi jsme potom hned zabíjeli nebo je k smrti vystrašili. Možná k tomu ten sex předtím dopomohl." Jedním okem jsem se podíval na Marcela. Má pravdu.. Nepamatuju si kdy jsem měl naposled sex s živou bytostí. Za poslední dobu to byly samé magické děvky.
,,A Isabelle?"
,,Víš co jsem s ní měl v naší době. Nespali jsme spolu.. teda zatím. Budu muset být kurva opatrný abych jí při tom nezabil, Marceli.. Tohle kazí všechnu zábavu. Co když i ona při sexu se mnou umře?" Zamračeně jsem se podíval ba Marcela, který ukazovákem přejížděl po okraji sklenice.
,,Taky sis všiml toho, že tentokrát nepoužil slovo ,Chcípnout' ale ,umřít'?" Ten parchant si ze mě dělá prdel.
,,Edwarde drž kurva tu tvojí tlamu nebo ti jednu jebnu." Zavrčel jsem na něj.
,,Sorry, sorry, sorry." Ruce zvedl do obranného gesta a zasmál se. ,,Ale mám pravdu." Dodal. Už už jsem se chystal, že mu jednu střelím, když jsme uslyšeli kroky. Každý z nás zaujal nějakou pozici a dělal jakoby nic.
'Potom to dořešíme.' V duchu jsem řekl oboum dvoum a podíval se na ně. Oba dva přikývli a hned na to do místnosti vešla Isabelle.
„Dobrá ráno, Bell.“ „Dobré ráno, Izzy, Dobrá ráno, Isabelle.“ Ve stejnou chvíli jsme všichni tři vyslovily...
„Dobré ráno, Princi Harolde, Princi Edwarde a Princi Marceli?“ Ukazovala postupně na každého z nás. Všichni tři jsme se hrdelně zasmáli.
„Zlato, heh! Já jsem Marcel, Tohle je Edward a tamto Harold.“
,,Omlouvám se." Sklopila pohled a nervozně přešla k jedné židli a posadila se na ni. Nabrala si jídlo a začala jíst. Sledoval jsem ji. Měla tak ladný pohyb ruky, když si jídlo vkládala do úst. Pane Bože! Ať už jsi moje Isabelle!! Pohledem jsem střelil po svých dvou bratrech. Taky na ní koukali. Agrgg..Nahlas polkla sousto a pohledem střílela po nás všech.
,,Tak Bell, co budeš dnes dělat?" Zeptal se Edward. Jasně chce udělat dobrý dojem. Idiot!
,,Vlastně jsem se na to chtěla zeptat.. Mohla bych jít ke koním? Hned po tom co zjistím kde bych se mohla okoupat, ehm.. Potom jsem se chtěla zeptat jestli by jste mi.. ne-nepů-jčili nějaké kalhoty.. Šaty jsou totiž nepohodlné." Pohladila si látku šatů, na chvíli sklopila pohled a potom k nám zase vzhlédla.
,,Do stájíí půjdu s tebou. O oblečení neměj obavy nějak to zařídíme a jestli jsi se chtěla včera večer okoupat měla jsi za někým zajít. Vůbec mě nenapadlo ukázat ti kde máme místnost s... no místnost na koupel. Hned po snídani tě tam mohu zavést." Chvíly byla ticho a potom přikývla. Usmál jsem se.
,,Děkuji vám." Usmála se na mě a pustila se znovu do jídla. Jak je dokonalá!!
'Dokonalá? Harolde?' Marcel se na mě s nadzvednutým obočím podíval a jednou rukou se opřel o opěradlo židle. Edward se na mě taky podíval a taky nadzvedl obočí.
'Nechte moje myšlenky, kurva.. Taky se vám nehrabu v hlavě.' V duchu jsem je seřval a zamračil se.
'Ale musím uznat, že máš pravdu. Je dokonalá.' Edward ode mě odvrátil svůj pohled a podíval se na nicnetušící Isabelle. Pro tentokrát jsem byl rád, že jsme spolu mohli mluvit skrz myšlenky, protože kdyby se to Isabelle dozvěděla nevím co by se stalo. Na 100% vím, že do ní nejsem zamilovaný, ale ta tužba po jejím těle je obrovská, sakra.
,,Ehm.. mohl by mi prosím někdo ukázat kde bych se teda mohla umýt?" Téměř zašeptala. Jako první jsem se postavil.
,,Jistě." Usmál jsem se na ní a přišel k ní blíž. Postavila se ze židle, pozdravila ty dva blbečeky a společně jsme šli do koupelny.. teda jestli se to tak dá nazvat. V téhle době byla vana něco co tady nikdo neznal. Koupali jsme se v takové věci ze dřeva.. opravdu nechápu jak z toho nemohla vytéct voda a ani za boha si nevzpomenu na název té 'vany'. Zavedl jsem Isabelle ke dveřím a vešel s ní dovnitř.
,,Tak tady to je. Támhle se do toho dává voda a pak do toho prostě vlezeš, eh.." Odkašlal jsem si a ruce si dal za záda.
,,Dobře." Špitla.
,,Dobře.. přinesu ti to oblečení." Usmál jsem se a popošel ke dveřím.
,,Princi?" Zastavila mě. Otočil jsem se na ni.
,,Ano?"
,,Mohl.. mohl byste mi prosím rozvázat... šaty?" Nervózně si hrála s prsty.
,,Jistě." Přistoupil jsem k ní blíž a postavil se za ni. Nadechl jsem se a prsty se dotkl jejich šatů. Chytil jsem šňůrky, které držely šaty pevně uražené a pomalu je začal rozuzlovat.
'Pane Bože on se mě opravdu dotýká' usmál jsem se nad jejími myšlenkami.
,,Jak se ti to podařilo zavázat?" Zaptal jsem se na první otázku co mě napadla.
,,Zavázat to není tak těžké jak to potom rozuzlovat a dostat se z těch šatů." Uchechtla se. Zasmál jsem se a konečně rozvázal dva mašly a dva uzle. Teď jen šněrování povolit.
'Asi brzo omdlím.' Slyšel jsem jak z těžka vydechla.
'Chytl bych tě' odpověděl jsem jí.
,,Říkal jste něco?" Hned se ozvala. Povolil jsem poslední a otočil si jí čelem.
,,Jen, že už je to hotovo, ještě něco?" Prsty jsem jí přešel po ramenách.
'Ano, zůstaň'
,,Asi ne." Vyslovila úplně něco jiného než si myslela. Usmál jsem se.
,,Okay, já ti zajdu pro ty věci a přinesu ti je." Odstoupil jsem od ni o krok a podíval se jí do očí.
,,Prosím hlavně ne žádné šaty nebo sukně. Jen kalhoty a nějaké tričko. Chci se cítit volně." Sklonila pohled k zemi. Celou jsem si jí prohléhl. Tím, že šaty měla povolené jí trochu padaly z ramen a o trochu víc ukazovaly její prsa. Dejte mi kurva někdo sílu abych jí odolal a nepřetáhl ji teď a tady. Přikývl jsem na její poznámku a rychle odešel. Když jsem za sebou zavřel dveře po pár chvílích jsem uslyšel téct vodu. Abych raději šel pro ty věci. Přenesl jsem se k sobě do pokoje a že skříně vytáhl nějaké malé kalhoty co nenosím. Potom jsem popadl nějaké tričko, ponožky a přenesl se zase před dveře. Zaklepal jsem..
,,Isabelle nesu ti ty věci." Nečekal jsem na odpověď, prostě jsem jí tam vešel. Seděla v té 'vaně', která byla plná vody ze které šla pára zakrytá pěnou. Nemohl jsem si nevšimnout toho jak skrčila nohy a přitiskla si je k tělu.
,,Děkuji vám. Mohl byste je někam položit?" Rozhlédla se všude kolem. Položil jsem jí je na její šaty a otočil se k ní čelem. Přistoupil jsem blíž k 'vaně' a koukal na ní.
'Nedívej se na mě tak.' Pomyslela si.
,,To je všechno. Můžete jít, ráda bych se umyla a převlékla se." Plaše se usmála. Ušklíbl jsem se.
,,Je na tebe krásný pohled, Isabelle." Zašeptal jsem a klekl si abych byl ve stejné výšce jako ona. Pravou ruku jsem položil na okraj 'vany' a pomalu jí ponořil do vody. Sledoval jsem její výraz. Zorničky se jí rozšířily a nohy si k tělu přitiskla ještě více.
,,Máš krasně teplou vodu. Hned bych si tam vlezl za tebou." Řekl jsem do ticha které vládlo místnosti. Isabelle byla ticho.
'Právě ti řekl, že se s tebou chce okoupat, Isabelle!!" Ozvaly se její myšlenky. 'Měla bych mu říct ať jde pryč, že se chci v klidu umýt.' Pokračovala. 'Ale to už jsi mu řekla a podívej co dělá. Kouká na tebe." Mluvila sama se sebou. Zvedla ke mě pohled a zadívala se mi do očí.
,,Jsi krásná, Isabelle." Prsty jsem přesunul z vody na její líčko a pohladil jí. Zavřela oči.
,,Znervózňujete mě." Vypustila z úst jako by nic a potom otevřela oči.
,,Já vím." Odpověděl jsem jí jednoduše. Na co jí lhát?
,,Proč to děláte? Tohle všechno?" Mírně se zamračila a její hnědé oči se nezajímaly o nic jiného než o ty mé.
,,Co myslíš? To, že tě hladím po líčku, dívám se ti do očí, jsem tady s tebou i když to nechceš?" Zasmál jsem se.
,,Myslím to všeobecně. Proč jste mě sem přivedl? Proč se ke mě chováte hezky? Proč si myslím, že se mnou koketujete? Proč mě nenecháte se v klidu okoupat abychom mohly k těm koním? Proč?" Její obličej byl vážný. Při každém novém slovu pohla hlavou, takže se její zrzavé vlasy dostávaly víc na její obličej. Tím, že si pevně držela nohy u těla si je nemohla upravit tak jsem to udělal za ni. Vlasy jsem jí dál za ucho a palcem jí přejel po rtech.
,,Povím ti to až se vykoupeš. Budu tě čekat v jídelně." Narovnal jsem se a jednoduše odešel.
