*Isabelle*
,,Možná, že je na čase tě seznámit s věcmi co se sexu týče, krásko." Mrkl na mě. Pootevřela jsem ústa, že něco řeknu, ale to už nám číšník přinesl naše objednávky, takže u stolu zase zavládlo ticho.
Počas toho jak jsme oba dva jedli jsem se na něj nepřetržitě dívala. Jak to myslel tou větou? Nabídl se mi snad? Chce z našeho kamarádského vztahu něco víc? Proto se ptal na ty otázky? Budeme pokračovat v tomhle tématu? Moc otázek málo odpovědí!!
„Jestli nad tím budeš pořád přemýšlet na nic nepřijdeš.“ Z ničeho nic se Harry ozval. Navázal oční kontakt a ušklíbl se.
„Já se jen snažím přijít na to, jak jsi to myslel.“ Pokroutila jsem hlavou a sklonila jí k jídlu. Nabrala jsem si na vidličku a strčila si do úst brambory.
„Bude ti stačit, když ti to řeknu na konce tohoto rande?“ Nadzvedl obočí. Povzdychla jsem si.
„Dřív mi to stejně neřekneš, tak co mi zbývá.“ Usmála jsem se na něj a zastrčila si neposedný pramen za ucho. Harry se zasmál.
„Heh.. To je fakt. Pojďme navázat nějakou další konverzaci. Chceš pokračovat v otázkách nebo si chceš povídat o něčem jiném?“ Olízl si rty a podíval se mi do očí.
„Normálně si povídat by stačilo.“ Cukla jsem jedním koutkem úst a vložila si další sousto do úst.
„Líbí se mi, když máš ty vlasy takhle. Kudrlinky ti více sluší.“ Usmál se na mě. Byla jsem si stoprocentně jistá, e se červenám. Vždy to tak je, když mi někdo složí kompliment.
„Zbožňuju, když se červenáš.“ Okomentoval mojí barvu tváře. Zasmála jsem se a konečně se odhodlala promluvit.
„Díky.“ Šeptla jsem.
„Myslíš, že bychom mohli dojíst to jídlo a pak se jít třeba, um projít?“
„Myslím, že by to bylo fajn.“ Obdařila jsem ho úsměvem a sklonila se ke svému jídlu.
Dalších pár minut nebylo slyšet nic jiného než příbor a občasné mlaskání. Celou tu dobu jsem na sobě cítila Harryho pohled, ale neodvážila jsem se ten svůj zvednout. Až když jsem si vložila poslední kousek brambor do úst zvedla jsem pohled k Harrymu a zjistila jsem, že jeho jídlo už není na talíři. Čekal na mě, až dojím.
„Dojedla jsi?“ Přikývla jsem. Harry kývl číšníkovi, který okamžitě přišel.
„Dáte si ještě něco?“ Podíval se na mě a usmál se. Úsměv jsem mu opětovala.
„Ne, zaplatíme.“ Ozval se Harry a oba dva jsme k němu obrátily svůj pohled.
„Jistě.“ Odpověděl číšník, ještě jednou se na mě podíval spolu s úšklebkem na tváři odešel.
„Flirtoval s tebou.“ Zamračeně se na mě Harry podíval.
„Neflirtoval.“ Pokroutila jsem hlavou v nesouhlasu a podívala se Harrymu do očí. Byla v nich zlost.
„Isabelle já poznám, když někdo s někým flirtuje a on s tebou flirtoval!!“ Snažil se být klidný, ale já měl pocit, že každou sekundu vybuchne. Než jsem stihla cokoliv říct přišel číšník s naší účtenkou.
„Tak dělá to třicet liber.“ Položil jí na stůl a mrkl na mě. Pane Bože on se mnou opravdu flirtuje. Podívala jsem se na Harryho. Mračil se. Musela jsem něco říct nebo by to neskončilo dobře.
„Lásko? Děkuji za úžasnou večeři k našemu výročí. Užila jsem si to.“ Chytila jsem Harryho za ruku, kterou měl v pěst položenou na stole. Překvapeně se na mě podíval.
