*Nikdo*
Mezitím co Harry zmizel se Marcel s ďábelským úšklebkem na rtech zneviditelnil a přenesl se k Isabelle do pokoje. Když uslyšel tekoucí sprchu jeho úšklebek se ještě víc prohloubil a otevřel dveře, které vedly do koupelny. Tekoucí voda se zastavila a Isabellina hlava vykoukla ze sprchového koutu.
„Je tady někdo?“ Zašeptala a rozhlédla se kolem. Marcel byl ticho, ani necekl. Jen si tiše užíval toho, že se může dívat na její tělo pokryté kapičkami vody. Tak neskutečně ho vzrušoval pohled na ní, ale věděl, že něco slíbil. Věděl, že se jí nesmí dotknout jinde než ve snu. Pevně stiskl čelist k sobě a podíval se na svůj rozkrok, který se jen při pomyšlení na to co s ní má v plánu hned jak usne, začal zvětšovat. Isabelle vyklouzla v celku nahá ze sprchy a rychle kolem sebe omotala ručník. Postavila se před zrcadlo a utřela z něj vrstvu vody, která se vytvořila parou. Když udělala první tak rukou a naskytl se jí pohled na sebe a věci kolem lekla se. V zrcadle za ní stál člověk velice podobný Harrymu- tak jak v jejich halucinacích. Zorničky se jí strachem rozšířily a z reflexu se rychle otočila za sebe, ale.. nikdo tam nebyl. Otočila se zpátky tváří k zrcadlu a téměř vykřikla, když se osoba objevila ještě blíže u ní. Zavřela oči šeptajíc si, že se jí to jen zdá.
Věděl, že se vyděsí znovu, proto se k ní o krok přiblížil a zjevil se. Téměř cítil její tělesnou teplotu. Měl tak velké utkání se jí dotknout, že už to skoro nevydržel. Po dobu, když k sobě Isabelle pevně tiskla své oční víčka a šeptala slova se Marcel neovládl a věnoval jí jeden ledový polibek na klíční kost. V tu chvíli Isabelle strachem otevřela oči, a když opět uviděla kudrnatou hlavu chlapce- nebo halucinace?- který jí políbil na klíční kost padla na kolena a chytila se za hlavu.
„Nejsi skutečný, nejsi skutečný, ty kurva nejsi skutečný. Nemůžeš být!!“ Křičela, plakala a hroutila se. Marcel k ní poklekl a zlehka se dotkl jejího ramena. Zachvěla se a zvedla k němu pohled.
„Ne.“ Hlas jí klesl a obličej se zkřivil do uplakané grimasy. Z jejích očí padaly slzy, které mi stékaly po obouch lících a stékaly až na bradu, kde při jejím pohybu spadly na zem.
„Měla jsi někdy imaginárního kamaráda?“ Zeptal se jí a usmál se. Isabelle neschopná slova pokroutila hlavou a nadále plakala.
„Tak teď už máš!“ Pustil její rameno, nechal svoje oči pohltit temnotou a zmizel.
Zatímco se Isabelle utápěla v slzách a svých vlastních myšlenkách Harold seděl v pohodlném křesle a nechal se obšťastňovat ústy jedné slečny. Seděl v jedné místnosti baru „The Monster“. Věděl, že dívka co mu právě olizuje jeho přirození není člověk, takže po ní mohl chtít cokoliv. Když si její hlavu přitáhl blíž ke svému přirození s hlasitým vzdechem se jí udělal do úst. Pustil její hlavu a spokojeně si vydechl. Dívka, která ještě před chvíli obšťastňovala Harolda svými ústy se narovnala a pořád v kleče se na něj podívala, oblizujíc si rty.
„Ještě jednou!“ Rozkázal, „ale tentokrát chci, aby ses přeměnila na někoho jiného.“ Dodal, a ušklíbl se. Šikovná dívka k Harrymu natáhla ruku a dotkla se jeho spánku. Přivřela oči a nechala své podvědomí zjistit koho Harold myslí. Když před sebou uviděla malé děvče s bujně kudrnatými vlasy a roztomilým obličejem, odtáhla od Harryho ruku a otevřela oči.
„Jak se jmenuje?“ Odvážila se ho zeptat a svůj vzhled nechala proměnit na ten její. Harold pootevřel rty. Byl překvapený tím, jak dokonale jí dokázala napodobit.
„Isabelle.“ Prsty pravé ruky jí přešel po líci, aby se ujistil, že se mu to nezdá.
„Co chceš, abych pro tebe udělala, Harry?“ Její jemný hlas se dostal k jeho uším. Ušklíbl se, chytil jí za ruku a stáhl na zem. Přilehl si na ni a opatrně jí vyhrnul mini sukni, kterou měla na sobě.
