„Tak jaké máš zatím pocity?“ Podívala se na mě Grace, když jsme společně umývali nádobí.
„Přijde mi to tady zatím fajn. Takové ty první pocity jsou super jen se bojím, že si nenajdu kamarády. Vždy jsem v tomhle měla problém.“ Plaše jsem se usmála. Grace se zamračila.
„Prosím tě! Niallovi ses hned zalíbila, i když bych byla radš,i kdyby ses s ním nějak extra nebavila. Je to grázl a jeho kamarádi taky, ale na to časem příjdeš sama. Nebudu ti nic zakazovat, jen tě upozorňuju.“ Usmála se na mě. Niall a grázl? Nepřipadá mi tak. Vypadá celkem mile a taky se tak i choval. No zdání někdy klame. Uvidíme. Do umývali jsme nádobí a společně jsme vyšly z kuchyně.
„Je pozdě. Ukážu ti tvůj pokoj. Snídaně jsou do deseti ráno, obědy od dvou a večeře od sedmi. Tohle je jen tak na rychlovku. Zbytek ti řeknu zítra.“ Zastavili jsme se před dveřmi s číslem 18. Grace mi do dlaní strčila klíč se stejným číslem a usmála se na mě.
„Díky Grace. Dobrou noc.“ Usmála jsem se a odemkla si. Můj první dojem z mého pokoje? Wow! Rozsvítila jsem světlo a teprve teď si ho pořádně prohlédla. Opravdu má tahle budova tak úžasné pokoje? Připadala jsem si jako doma. Žádná spolubydlící jen čistě můj pokoj spolu s koupelnou a záchodem. Co víc si přát? Myslím, že se tady zabydlím docela rychle. Usmála jsem se sama pro sebe a vešla s taškou do koupelny. Otestovala jsem sprchu, vyčistila si zuby, oblékla se do pyžama a šla spát.
*Grace*
Hned co jsem se ujistila, že je Isabelle ve svém pokoji jsem vystartovala za ostatními. Zaklepala jsem na dveře a bez nějaké odezvy vešla dovnitř.
„Grace čemu vděčíme za tvou návštěvu?“ Niall nadzvedl obočí a podíval se na mě.
„Nebudu chodit okolo horké kaše! Jistě vím tady Niall řekl, že odedneška tady bude s námi bydlet moje neteř.“
„Ano říkal, že je moc pěkná.“ Ozval se Louis. Hodila jsem na něj vražedný pohled a pokračovala.
„Opovažte se s ní navázat jakýkoliv kontakt. Je to člověk a ještě k tomu moje neteř! Nesmí se dozvědět, že jsme..“ Nedokončila jsem, protože mi Zayn skočil do řeči.
„Víš, že nám nezakážeš nic. Co chceme to uděláme.“ Ušklíbl se a opřel se o zeď. Přistoupila jsem k němu a podívala se mu do očí.
„Nechci aby věděla co jsme zač! V celém tomhle bytě nás je celkem 10 i s Isabell. Všichni jsme tady jiní kromě jí. Nechci, aby to věděla. Je to jasné?“ Oči mi vztekem zčernaly a já jsem věděla, že už je pozdě.
„Grace! Grace uklidni se!“ Zatřásl se mou Zayn a snažil se navázat oční kontakt i když moje zorničky nebyly vidět. Ta touha. Touha někomu ublížit byla silná. Až moc.
„Grace!“ Zakřičel za mnou hrubý hlas.
„Harry prosím pomoc mi.“ Zašeptala jsem a padla na kolena. Přistoupil ke mně a uchopil mě za obě ramena. Podíval se mi do očí a nutil mě abych se dívala i já do těch jeho.
„Když to zvládnou všichni, tak ty taky. Nesmíš se tomu poddat! Grace! Slyšíš mě? Dýchej a vzpomeň si na něco pěkného, co jsi zažila, když jsi byla člověk.“ Pořád mě pevně držel za ramena a díval se mi do očí. Cítila jsem nepříjemné svědění očí tak jako vždy když je opouští temnota. Harry se usmál a objal mě.
„Díky.“ I když jsem od něj byla celkem dost starší chovali jsme se k sobě všichni jako rodina. Harry se z nás všech uměl asi nejlépe ovládat a všichni jsme mu byly vděční za to, že nám pomáhá ale.. V každé větě je ale. Když se Harry naštve a nepřemůže ten silný pocit zla je to horší. Za tu dobu co ho znám se rozčílil třikrát a odneslo si to celkem hodně lidí.
