Šance

5. kapitola

Baekhyunův pohled

,,Sakra, Chene! Nezůstaneš doma kvůli tomu, že tě Xiumin viděl, jak ho fotíš." vyhrkl jsem na svého spolubydlícího, když jsem stál u dveří do koupelny.

,,Zůstanu!" vykřikl z koupelny, kde se zamkl. Prohrábl jsem si vlasy. 

,,Ale no taaaak! Vždyť o nic nejde. Třeba na to už zapomněl." Snažil jsem se ho přesvědšit, aby vylezl, ale nedařilo se mi to.

,,Prosím. Já...chci jít dneska za Sehunem a...nechci tam být sám. A ještě k tomu s Chanyeolem." poprosil jsem. Po chvilce se otevřely dveře a z nich vykoukl Chen.

,,Ale na oběd si sedneme jinam. A budeš mě vždycky varovat, když uvidíš Xiumina." řekl Chen své podmínky. S úsměvem jsem přikývl a podal mu jeho batoh. Do školy jsme museli běžet, aby jsme tam stihli dorazit. Sedli jsme si do lavice a pomalu se vydýchávali. Chtěl jsem si položit hlavu na lavici, ale něco na ní leželo. Podíval jsem se na ni a překvapeně zamrkal.

,,Proč...mám na lavici růži?" zeptal jsem se a vzal si ji do ruky. Chen se na ni také podíval a sundal z ní papírek. Nechápavě jsem si od něj papírek převzal. Rozložil jsem ho a přečetl si ho.

,,Tak co tam je?" zeptal se Chen zvědavě a nakoukl mi přes rameno.

,,Ahoj, Baekie, vím, že jsem se choval hrozně, ale chtěl bych to napravit. Dáš mi druhou šanci? " přečetl jsem vzkat nahlas.

,,Ty jo. Kdo ti asi mohl takový vzkat poslat?" zeptal se Chanyeol, když si sedl ke mně na lavici. 

,,Není to tam vidět. Někdo to ustřihl." řekl Chen, když se podíval na spodek vzkazu, kde bylo poznat, že kus se jménem je ustřiženej. Najednou mi Chanyeol položil dlaň na mou ruku. 

,,Já myslím, že Baek ví, kdo to napsal." řekl Chanyeol, ale já ho moc nevnímal. Šťastně jsem se usmál, když mi to došlo. Vytrhl jsem ruku z Chanyeolova sevření a políbil kartičku se vzkazem. Podíval jsem se na Chanyeola se slzami v očích. Ten se usmál a natáhl se ke mně, aby mě mohl pohladit po tváři.

,,To mi poslal Sehun! Poznávám jeho písmo! On...on chce druhou šanci!" vyhrkl jsem nadšeně a obejmul Chena.

,,Tak to je skvělý." zavrčel Chanyeol, zvedl se a odešel pryč. Mě to ale bylo jedno. Odtáhl jsem se od Chena a přičichl si k růži.

,,Jak jsem sakra mohl uvažovat nad tím, že se s ním rozejdu? Já...já...já musím za ním!" vyhrkl jsem a zvedl se ze židle, ale Chen mě stáhnul zpátky. Nechápavě jsem se na něj otočil.

,,Za chvilku je hodina. Půjdeš za ním o velký přestávce." řekl se smíchem Chen. Povzdechl jsem si, ale zůstal jsem sedět. Celé dvě hodiny jsem koukal na vzkaz a na růži, kterou jsem dostal od svého přítele. Fakt jsem byl idiot, že jsem se s ním chtěl rozejít. 

Když konečně zazvonilo na velkou přestávku, tak jsem vyletěl ze třídy a běžel do Sehunovy třídy. Otevřel jsem dveře a chtěl tam vběhnout, ale svým pohledem mě provrtala učitelka, která nejspíš ještě neskončila hodinu. Tiše jsem se omluvil a zavřel dveře. Opřel jsem se o protější zeď a čekal, až učitelka odejde pryč. Po chvilce se tak stalo a já mohl vejít. Rozhlédl jsem se po třídě. Usmál jsem se, když jsem Sehuna našel, jak si skládal věci do tašky. Potichu jsem k němu došel a rukama mu zakryl oči. Sehun sebou trhl.

,,Kdo to je?" zeptal se, když mě chytil za ruce. Usmál jsem se, ale stále je nesundával.

,,To mám jako hádat? Aha...no taaaak...Kai?" zeptal se. Zakroutil jsem mu hlavou v nesouhlas.

,,Kyungsoo?" zeptal se, ale bylo poznat, že si to nemyslí. Sehun si položil ruce na lavici a zavrtěl hlavou.

,,Vůbec nevím." Skousl jsem si ret, sklonil se k němu a políbil ho na tvář.

,,Chceš ještě nějakou nápovědu?" zeptal jsem se s úsměvem a ještě jednou ho políbil. 

,,Baekie? Teda Baeku?" zeptal se. Nad jeho přezdívkou jsem se zasmál. Sundal jsem mu ruce z očí a stoupl si před něj.

,,Klidně mi můžeš říkat Baekie. A-" zarazil jsem se a rychle ho políbil na rty. Zasmál jsem se, když jsem se odtáhl a uviděl jeho překvapený obličej.

,,-těch šancí dostaneš kolik jen budeš chtít." dopověděl jsem a skousl si rty. Sehun mě stále sledoval.

,,To nic neřekneš?" zeptal jsem se, sedl si mu na klín a objal ho kolem krku. Sehun po chvilce nejistoty obmotal ruce kolem mého pasu.

,,Já...nevím, co mám říct. Děkuju, že...jsi mi tu růži neomlátil o hlavu za to, jak jsem se choval." řekl Sehun. Celou dobu jsem se usmíval jako idiot. Položil jsem si hlavu na jeho rameno a zavřel oči. Užíval jsem si tuhle chvíli co nejvíc jsem mohl. Cítil jsem, jak si Sehun nejistě položil svou hlavu na tu mou. Usmál jsem se ještě víc, i když nevím, jestli to ještě šlo.

Ani nevím, jak to bylo možné, ale za snad pár vteřin zazvonil zvonek. Zamračeně jsem se podíval na hodiny. Za pět minut začínala hodina. Smutně jsem se podíval na Sehuna.

,,Už musím jít, ale odpoledne se můžeme domluvit. Jestli teda chceš." řekl jsem, když jsem se zvedl z jeho klína. Sehun si také stoupl a usmál se.

,,Chci." zašeptal. Upravil jsem si vlasy a stydlivě se uchechtl. To bylo snad poprvé, co jsem ho viděl se usmát. 

,,Tak jo. Tak...já ti pak zavolám. Ahoj." rozloučil jsem se a vtiskl mu krátkou pusu na rty. Vyběhl jsem z jeho třídy a pospíchal do té naší. Sedl jsem si na svou židli a otočil se na Chena.

,,Tak jak to dopadlo?" zeptal se zvědavě. 

,,Dneska se spolu nějak domluvíme. Dal jsem mu několikrát pusu a seděl jsem mu na klíně a objímal ho a měl položenou hlavu na jeho rameni a on ji pak měl položenou na mé hlavě a...a...a bylo to tak dokonalý." vyrhkl jsem ze sebe na jeden nádech. Chen mě s úsměvem obejmul.

,,Tak to ti blahopřeju." Šťatně jsem se od něj odtáhl.

,,A co ty tady?" zeptal jsem se zvědavě. 

,,No...já se celou dobu schovával na záchodech, takže nevím, co se dělo tady. Ale...Xiumina jsem vůbe neviděl. Teda na fotkách jo, ale na živo ne." To s těma fotkama Chen trochu zamrmlal, ale já ho slyšel. Zasmál jsem se a bouchnul ho do ramene.

,,Třeba se kvůli tomu seznámíte." řekl jsem, když jsem si začal připravovat věci na hodinu.

,,Samozřejmě. A pak našim kámošům budeme vysvětlovat, jak jsem ho stalkoval a jak jsem ho fotil v jídelně při obědě." řekl Chen a protočil očima.

,,No aspoň budete originální. Kdo by se s takovým seznámením mohl pochlubit?" zeptal jsem se. Chen se na mě otočil a začal se smát.