Šance

10. kapitola

Sehunův pohled

Naštvaně jsem vypnul zvonící budík. Promnul jsem si oči, ale ještě je neotevíral. Co jsem to včera udělal... Vždyť...do teď jsem k tomu měl odpor a včera jsem po něm...tak vyjel. Najednou jsem nevnímal nic jinýho než jeho. Musel jsem si skousnout ret, když jsem si včerejšek vybavil. Otevřel jsem oči a poplácal se po tvářích. Ne. Nesmíš na to myslet. 

Zvedl jsem se a došel do koupelny, kde jsem se trochu zkulturnil. Poté jsem se vrátil do svého pokoje. Oblékl jsem se a prohlédl se v zrcadle. Spokojeně jsem se usmál a natáhl se pro tašku, abych mohl vyrazit do školy. Než jsem odešel z domu, tak jsem se ještě obul.

Ve škole jsem si vzal přezuvky, aby učitelé neměli kecy. Pomalou chůzí jsem došel do třídy, kde už byli moji kámoši.

,,Čau." pozdravil jsem je, když jsem si sedl na své místo. Kluci na mě jen kývli hlavou.

,,Tak jaký to včera bylo? Zase jste hráli na počítači?" zeptal se Kai. Uhnul jsem pohledem a přikývl. Slyšel jsem, jak se oba uchechtli.

,,Koukej to vyklopit. Jsi dost průhlednej." řekl Kyungsoo se škodolibým úsměvem. Povzdechl jsem si a opřel se zády o opěradlo židle. 

,,Nic vám do toho není." odsekl jsem. Kluci se mi jen začali smát ještě víc.

,,No tak jste se spolu vyspali. Nám to je jedno. Jen máme radost, že se už chováš normálně." řekl Kai, když se natahoval pro své pití. Šokovaně jsem se na něj podíval.

,,My se spolu nevyspali. Jen jsme se líbali...trochu vážněji...ale jen jsme se líbali." vyhrkl jsem s lehce červenými tvářemi. Kluci se na sebe s úsměvem podívali a plácli si. Nechápavě jsem je sledoval.

,,Vidíš. Ani to nebolelo nám říct, co jste spolu dělali." řekl Kyungsoo. Chvilku mi trvalo, než to můj mozek pobral.

,,Takže...vy jste věděli, že..." Nedořekl jsem větu, ale oni věděli přesně, co myslím.

,,Že jste se spolu nevyspali? Jo. Věděli jsme to, protože tě známe. Až tak daleko by jsi nezašel. Jen jsme chtěli vědět, kam jsi byl schopný zajít." řekl se smíchem Kai. Plácnul jsem se rukou do čela. 

,,Vážně jsem vám na to naletěl?" zeptal jsem se sám sebe, když jsem nad sebou kroutil nevěřícně hlavou.

,,No jo. Už to tak bude." řekl Kyungsoo sebevědomě. 

,,A jaký to bylo?" zeptal se Kai s nadzvednutým obočím. Povzdechl jsem si a protočil očima.

,,Vážně vám tady nebudu říkat, jestli se mi to líbilo nebo ne." řekl jsem. Kluci chtěli něco říct, ale naštěstí přišla učitelka do třídy dřív, protože jsme měli psát test. Ulevilo se mi, že jsem jim už nemusel odpovídat. Samotného mě překvapilo, jak přehnaně jsem reagoval.

Hodiny utekly docela rychle. S klukama jsme šli do jídelny. Vzali jsme si tácy, kam jsme si pak dali talíř s jídlem a skleničku s pitím. Sedli jsme si k našemu oblíbenému stolu.

,,Docela by mě zajímalo, co to máme k jídlu..." zamumlal jsem, když jsem si prohlížel talíř.

,,To nejsi sám." řekl Kai s povzdechem. Otočil jsem se ke dveřím do jídelny. Doufal jsem, že Baek s Chenem každou chvílí příjdou.

,,Sehune?" zeptal se Kyungsoo. Párkrát jsem zamrkal a otočil se na něj. 

,,Děje se něco?" zeptal jsem se, když se začali smát. Zakroutili nesouhlasně hlavou.

,,Už ti jde." řekl Kai a kývnul hlavou ke dveřím. Otočil jsem se tam. Baekie mi šťastně zamával a rychle si došel pro jídlo.

,,Ahoj. Pardon, že jsme přišli pozdě. Zase... Ale tentokrát nás zdržela učitelka. Chtěla odnýst atlasy do kabinetu." vyhrkl Baek, když si k nám sedl. Lehce jsem se zamračil, když už chtěl začít jíst. Nejspíš vycítil můj pohled, protože se na mě podíval.