Šance

16. kapitola

Baekhyunův pohled

Celý víkend jsem probrečel a prospal. Pořádně jsem ani moc nejedl. Je mi líto Chena. Když jsem zrovna nespal, tak se mě snažil rozveselit nebo se snažil, abych myslel na něco jiného než na Sehuna. Moc se mu to nedařilo, ale kvůli němu jsem se snažil usmívat.

,,Neboj se, škola ti dokáže zaručeně pomoct. Tady musíš myslet na něco jinýho. Jinak to nejde." řekl Chen, když jsme vcházeli do školy. Pokusil jsem se usmát. Došli jsme k našim skříňkám a přezuli se. Pomalým krokem jsme se vydali do naší třídy. Celou cestu jsem koukal do země. 

,,Baeku, takhle akorát do někoho narazíš." řekl se smíchem Chen a objal mě kolem ramen. Povzdechl jsem si a zvedl hlavu. Roztřeseně jsem se nadechl, když jsem ho uviděl. Zastavil jsem se a koukal na něj. Chen se nechápavě podíval, kam to koukám. 

,,Pane Bože. Co se mu stalo?" zeptal se spíš sám pro sebe Chen. Vypadal jako kdyby celý víkend nespal a nejedl. Rozešel jsem se k Sehunovi, ale někdo mě zastavil. Otočil jsem se a zjistil, že to je Chanyeol.

,,Ahoj Baekie, jak se máš? Předtím, jak nás Xiumin vyrušil, jsme se ani nestihli domluvit." Chanyeol mě dotáhl do třídy a sedl si na mou lavici, zatímco stále nepouštěl moji ruku.

,,Chanyeole, já musím jít za-" Chtěl jsem odejít, ale Chanyeol mě nenechal.

,,A kam by jsi šel? Vždyť za chvilku je hodina." vyhrkl Chanyeol se zasmáním. 

,,Měl by sis připravit." řekl Chen Chanyeolovi s úsměvem. Chanyeol se na něj nechápavě podíval.

,,Jak si říkal, za pět minut je hodina a ty nemáš připraveno. A my taky ne." vysvětlil Chen a nadzvedl jedno obočí. Chanyeol se pousmál, zvedl se a odešel na své místo. Chen vydechl vzduch takovým způsobem, že se mu nadzvedli vlasy na čele. 

,,Ten je horší jak klíště. Baekie, vím, že to je blbá doba ti to říkat, ale pokud si budeš hledat někoho na vztah, tak rozhodně ne jeho." řekl Chen vážně. Přikývl jsem a připravil si věci. Rozhodl jsem se, že za Sehunem půjdu o velké přestávce. 

Hodiny se strašně vlekly, ale už byla velká přestávka. Zvedl jsem se a i s Chenem jsme vyrazili do Sehunovy třídy. Povzdechl jsem si, když jsem si vzpomněl, co se tu naposledy stalo.

,,Neboj se. Podle toho jak vypadal, se to opakovat nebude." řekl Chen. Přikývl jsem, otevřel dveře a vešel s ním dovnitř. Nechápavě jsem se rozhlédl po třídě, když jsem Sehuna ani jeho kámoše nikde neviděl.

,,Jsme v dobrý třídě?" zeptal se Chen

,,Jo." odpověděl jsem jednoduše. Došel jsem k jedné holce.

,,Ahoj...ehm...já jen...nevíš, kde je Sehun?" zeptal jsem se, když se na mě otočila. Ta holka si mě a Chena nejdřív prohlédla.

,,Není tady. Odešel i s tou jeho partou před vyučováním." odpověděla. Nechápavě jsem zamrkal.

,,A proč odešli?" zeptal jsem se dál. Nejspíš její kamarádka se začala smát.

,,Protože přišel vožrelej jak prase. Divím se, že sem vůbec došel." řekla se smíchem. Nechápavě jsem se na ně koukal. Jak se tomu můžou smát?!

,,Nech toho. To je ten jeho kluk." vyhrkla holka, které jsem se ptal na začátku. Její kámoška se přestala smát.

,,Ten, kterýmu dal facku?" zeptala se. Sklopil jsem hlavu. Cítil jsem, jak s mi do očí vlévají slzy. 

,,On měl snad někoho jinýho?! Pojď, Baekie, jdeme. To, co jsme chtěli vědět, už víme." vyhrkl Chen a odtáhl mě pryč. 

,,Proč jsou holky takový? Teda...ne že by všechny byly takový, ale...ta jedna se chovala hrozně. Nemysli na ně." Povzdechl jsem si a setřel si slzu, která se mi kutálela po tváři.