Baekhyun se trápí kvůli svému příteli, Sehunovi. Jeho nejlepší kamarád a zároveň spolubydlící, Chen, mu radí, aby se se Sehunem rozešel a dal se dohromady s Chanyeolem, který o něj projevil zájem. Jak se Baekhyun rozhodne? Rozejde se se Sehunem nebo...
S Chenem jsme si odhodili batohy ve skříňce a šli na oběd. Chen se celou dobu rozhlížel, jestli náhodou nejde Xiumin.
,,Neboj se. Nikde tu není, takže buď v klidu. Nemusíš se tu furt za mě schovávat." řekl jsem se smíchem, když se Chen za mnou snažil schovat.
,,Tak pojď ale rychleji. Tady se kdyžtak nemůžu nikde schovat." Chen mě najednou chytil za ruku a sprintoval do jídelny. Zpomalili jsme až u vchodu do jídelny.
,,Je tam?" zeptal se Chen a popostrčil mě ke dveřím. Rozhlédl jsem se, ale nikde jsem Xiumina neviděl. Všiml jsem si ale ruky, která na mě mávala a ukazovala na místa u jejich stolu. Usmál jsem se a přikývl.
,,Proč přikyvuješ?" zeptal se Chen a nakoukl do jídelny.
,,Na Sehuna. Ukazoval, aby jsme si sedli k nim. A to bylo i v tvých podmínkách, takže si půjdeme sednout k nim." řekl jsem s úsměvem a tentokrát jsem chytl já jeho za ruku, abych ho dotáhl k pultu.
,,Ale já chtěl na jiný místo daleko od něj! Takhle budu ob jeden stůl!" vyhrkl Chen vyděšeně.
,,Xiumin by nečekal, že by sis sedl blízko k němu. Bude tě právě hledat někde daleko od sebe." řekl jsem a mířil si to k Sehunovi ke stolu. Chen si povzdechl, ale šel se mnou.
,,Ahoj." pozdravil jsem Sehuna, když jsem si pokládal tác s jídlem na stůl. Chen přišel ke stolu lehce přikrčenej a sedl si před nějakého vysokého Sehunova kámoše.
,,No...asi bych vás měl představit. Tohle je Kai a vedle něho je Kyungsoo." představil nás Sehun. Usmál jsem se.
,,A tohle je Chen. Možná se bude chovat divně, tak si ho nevšímejte." řekl jsem, když se na něj Kai divně díval.
,,On...napodobuje pohyby těch, co sedí před ním?" zeptal se nechápavě a schválně se pohyboval na židli. Chen se snažil celou dobu za ním schovat.
,,Baeku, říkal jsi, že tu není." zavrčel na mě tiše Chen. Naklonil jsem se, abych viděl přes Sehuna a uviděl Xiumina, jak se baví s jeho kámošem.
,,Tak promiň, neviděl jsem ho přes ten sloup. Sedí přímo za ním." Kluci se otočili, aby věděli, o kom se bavíme. Xiumin si toho nejspíš všiml, protože se na ně taky otočil. Kyungsoo se uchechtl a otočil se zpátky na Chena, ale jeho místo bylo prázdné.
,,Už se otočili zpátky?" zeptal se Chen zpod stolu.
,,Už jo. Ale přišel jsi o pohled na Xiumina." řekl jsem se smíchem. Chen mě praštil do ramene a začal zase jíst. Občas lehce vykoukl, aby se na Xiumina mohl podívat.
,,Takže...se schováváš před Xiuminem?" zeptal se Sehun, protože mezi námi nastalo ticho. Chen si prohrábl vlasy.
,,Možná trochu." řekl se zasmáním.
,,Co jsi mu udělal?" zeptal se Kai, protože ho to nejspíš škodolibě zajímalo. Chenovi se nejspíš o tom moc nechtělo mluvit, tak jsem se slova ujal já.
,,Prostě ho včera při obědě fotil, ale on si toho všiml a mhmhhm-." Chen mi přitiskl ruku na pusu. Kluci nás se smíchem pozorovali. Kyungsoo se k Chenovi naklonil.
,,Chene, jsi vidět." zašeptal. Chvilku mému kámošovi trvalo, než mu to došlo. Pustil mě a rychle se schoval za Kaie.
,,Viděl mě?" zeptal se tiše Chen. Naklonil jsem se přes Sehuna, abych viděl na Xiumina. Xiumin se na mě nechápavě podíval.
,,Děje se něco?" zeptal se, když se díval na náš celý stůl. Periferním viděním jsem viděl Chena, jak se schovává pod stůl. Všichni ostatní se na Xiumina otočili.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ne ne. Nic se neděje." řekl Sehun a otočil se zpátky. Xiumin pokýval hlavou, ale svým pohledem se zasekl na mně. Poznal jsem na něm, že nad něčím přemýšlí.
,,Neseděl jsi včera se svým kámošem támhle?" zeptal se a ukázal na stůl, kde jsme včera s Chenem seděli. Přikývl jsem.
,,A kde je ten tvůj kámoš?" zeptal se zvědavě. Bylo mi jasné, že mu nemůžu říct, že se schovává pod stolem.
,,No...on zůstal v bytě zavřenej v koupelně." řekl jsem s úsměvem. Xiumin se uchechtl, vzal tác do rukou a zvedl se.
,,Tak ho pak pozdravuj." řekl ke mně a se svým kámošem odešel pryč. Když odešli z jídelny, tak se zpod stolu vynořil Chen se zasněným úsměvem.
,,Slyšel jsi ho?" zeptal jsem se s nadzvednutým obočím. Chen přikývl, zatímco si k hrudi tiskl svůj mobil.
,,Mám nahranej jeho hlas a navíc mě při tom pozdravuje. Já asi umřuuuu!" vyhrkl a svezl se na židli dolů.
,,Bude v pořádku?" zeptal se nejistě Kai, když Chena sledoval.
,,On si mě pamatuje a pozdravuje mě." mumlal si pro sebe Chen.
,,Podle mě nebude zbytek dne mluvit o něčem jiným, ale asi bude v pohodě. Ohlídám ho." řekl jsem, zatímco jsme ho všichni sledovali. Přiložil si mobil reprákem k uchu. Nejspíš poslouchal ten svůj hlasový záznam.
,,Chen...je fakt pošuk." řekl Kyungsoo a dál si Chena nevšímal.
,,No...já vím, že jsem říkal, že ti odpoledne zavolám, ale když už tu takhle sedíme, tak...jak by ses chtěl odpoledne domluvit?" zeptal jsem se Sehuna. Sehun se na mě podíval a dožvýkal sousto.
,,Napadlo mě, že by jsi mohl jít k nám a...mohli by jsme si zahrát nějakou hru. Na počítači. Pokud teda chceš. Nevím, jestli tě to baví." Sehun se nervózně podrbal na zátylku. Šťastně jsem se usmál a přikývl.
,,Samozřejmě, že mě to baví. Klidně můžeme." vyhrkl jsem nadšeně. Sehun se usmál a přikývl.
,,Tak jo. A kde se sejdeme?" zeptal se. Chvilku jsem přemýšlel. Nechtěl jsem, aby Sehun musel chodit daleko od svého domu, aby mě vyzvedl, ale když jsem nevěděl, kde bydlí, tak to bylo docela těžký.
,,Mě to je jedno. Nechci, aby jsi musel nějak moc daleko chodit. Něco navrhni a já tam přijdu." odpověděl jsem. Sehun překvapeně zamrkal.
,,No...tak...u fontány v parku?" zeptal se. Usmál jsem se a přikývl.
,,Ve čtyři?" zeptal jsem se. Sehun přikývl a podíval se na hodinky.
,,Už budeme muset jít." řekl, když se podíval na své kámoše. Podíval jsem se na svůj mobil a překvapeně vytřeštil oči.
,,To už je tolik? Chene, musíme jít." vyhrkl jsem, zvedl se a rychle odnesl tác. Chen to také udělal, ale stále se přiblble usmíval. Rychlou chůzí jsme došli k našim skříňkám, kde jsme si vzali batohy.
,,Pospěš. Máme jen pár minut." řekl jsem Chenovi, když se loudal a tiskl si mobil k hrudi.
,,Chápeš to? Xiumin mě pozdravoval." řekl Chen, ale vůbec nepřidal. Povzdechl jsem si, chytil ho za jednu ruku a rozeběhl se.
,,Počkej! Co děláš?" vyhrkl Chen, když se nejspíš probral z jeho transu.
,,Vítám tě zpátky na zemi. Za pár minut začíná hodina." řekl jsem, když jsme vběhli do třídy. Sedli jsme si do naší lavice a připravili si věci. Podíval jsem se na něj, ale už zase nedával pozor. Musel jsem se ale usmát. Měl jsem radost, že je tak šťastný.
