30. kapitola

42 5 1
                                    

Baekhyunův pohled

o měsíc později

Povzdechl jsem si, zatímco jsem sledoval Chena, jak nervózně chodí po obýváku. Zvedl jsem se z gauče, došel k němu a chytil ho za ramena. 

,,Neboj se. Xiumin tu maturitu zvládne naprosto s přehledem. Hodně se na ni se Suhem učili. Vždyť to moc dobře víš. Nemusíš tu vyšilovat." řekl jsem klidně. Chen to odkýval, ale má slova mu vůbec nepomohla. Radši jsem s ním dneska zůstal doma, protože by byl schopnej vejít do učebny, kde zrovna probíhaly maturity. 

,,Já vím, ale proč mi nic nenapsal? Vždyť...to už musí mít za sebou." vyhrkl frustrovaně, když si zajel prsty do vlasů. Protočil jsem nad ním oči.

,,Musíš na to přestat myslet a nějak se zabavit, jinak ti za chvilku hrábne. Pomůžeš mi obarvit vlasy. Už to chci udělat dlouho, ale nějak na to nebyl čas." řekl jsem a za ruku ho dotáhl do koupelny. 

,,Baeku, dneska fakt ne. Já-" snažil se Chen něco namítnout, ale přerušil jsem ho.

,,Ty jsi mě asi nepochopil. Já se tě neptal." vyhrkl jsem. Chen na mě vyjeveně zíral. Usmál jsem se a jedním okem na něj mrkl. Chen si povzdechl a zavřel dveře od koupelny. 

,,Tak jo. Ale ať je to co nejrychleji." řekl Chen, když se natáhl pro ručník, který jsme používali jen při barvení vlasů. Přikývl jsem a oblékl si tričko, které bylo špinavé od barev. 


,,Hotovo!" vyhrkl Chen, když jsme vyšli z kouplny. Spokojeně jsem se usmíval. 

,,To máš z těch obarvenejch vlasů takovou radost?" zeptal se Chen, když se natáhl pro svůj mobil

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,To máš z těch obarvenejch vlasů takovou radost?" zeptal se Chen, když se natáhl pro svůj mobil. Přikývl jsem a sedl si vedle něj.

,,Hlavně se neopírej. Máš to tričko od barvy a nechci, aby byl špinavej gauč." řekl Chen, když se díval do mobilu. 

,,Neboj se. Už ti napsal?" zeptal jsem se. Chen záporně zakroutil hlavou a svalil se na gauč. 

,,Vážně toho chci tak moc? Chci jen, aby mi Xiumin napsal, jak dopadl s maturitou." povzdechl si můj spolubydlící. Pokrčil jsem rameny.

,,Třeba někam šel se Suhem nebo s rodiči." řekl jsem a podíval se na něj. Chen souhlasně zamručel, zatímco sledoval mobil.

Překvapeně jsme se otočili, když se bytem rozezněl zvonek. Chen se bleskurychle zvedl a doběhl ke dveřím. Zvedl jsem se a došel za ním. Objímal v chodbě Xiumina a hladil ho po vlasech.

,,Co se děje, lásko? Neudělal jsi to?" zeptal se tiše Chen. Xiumin zakroutil nesouhlasně hlavou a zadíval se Chenovi do očí. Chen si ho přitáhl k sobě do procítěného polibku.

,,Už s tebou nebudu sedět na obědě." zamumlal Xiumin, když se od Chena odtáhl. Nechápavě jsem je sledoval. Chen si ho přitáhl k sobě tak, že Xiumin měl položenou hlavu na jeho hrudi.

ŠanceKde žijí příběhy. Začni objevovat