Šance

28. kapitola

Chenův pohled

Vyčerpaně jsem ležel, oddechoval a snažil se vzpamatovat. Cítil jsem, jak se vedle mě Xiumin pohnul. Překvapeně jsem vydechl, když si na mě lehl a začal mě líbat na krku.

,,Už ne, lásko." zamumlal jsem, když mi jeho ruka sjela ke stehnu. Moc dobře jsem už věděl, co to znamená. 

,,Copak? Nelíbilo se ti to?" zeptal se a přesunul se k mému uchu. Polkl jsem a zapletl mu prsty do vlasů.

,,Bylo to překrásný, ale jsem unavený." odpověděl jsem. Xiumin mě pohladil po stehně a políbil za ucho.

,,To jsi říkal i předtím a pak jsi tu křičel slastí." zašeptal mi do ucha. Slastně jsem zavrněl, když mi skousl lalůček. 

,,Kde ty tu energii furt bereš?" zeptal jsem se, když mě začal líbat na hrudi. Xiumin se odtáhl, stáhl ze mě peřinu a celého si mě začal prohlížet.

,,Stačí mi se na tebe podívat a energie je zpátky." řekl Xiumin, když mi přejížděl prsty po břiše. S červenými tvářemi jsem odvrátil zrak.

,,Proč se stydíš?" zeptal se Xiumin se zasmáním. 

,,Protože mě vidíš nahého. Je...to takový zvláštní pocit." odpověděl jsem. Xiumin se sklonil k mým rtům a krátce je políbil.

,,Miláčku, už dost dlouho se tě tu dotýkám a koušu po celým těle a ty se začneš stydět, že tě vidím nahého? Taky jsem teď nahý a nestydím se." zašeptal Xiumin těsně u mých rtů a upravil mi vlasy, které jsem měl různě rozházené.

,,Ale ty si mě tady tak prohlížíš a předtím...to bylo něco jinýho." zamumlal jsem. Xiumin se usmál a přesunul se k mému uchu.

,,No vidíš. Když budeme pokračovat, tak se nebudeš stydět." Zasmál jsem se, když mě začal zase líbat na krku.

,,Počkej! Jak bych se pak dostal domů?! A v kolik?!" vyhrkl jsem. Xiumin už chtěl něco odpovědět, ale najednou se zarazil. Úsměv mu zmizel z tváře. Bleskurychle se zvedl, došel k oknu a podíval se ven. Poté se otočil a podíval se na hodiny, které měl na zdi. Musel jsem si skousnout ret, když jsem ho viděl v celé jeho kráse.

,,Sakra." vyhrkl Xiumin a natáhl se rychle pro oblečení, které se válelo různě po zemi. Nechápavě jsem zamrkal a sedl si. 

,,Co se děje?" zeptal jsem se. Xiumin po mně hodil moje boxerky a džíny. 

,,Přijel táta." odpověděl Xiumin, zatímco si oblékal svoje boxerky. Také jsem se začal oblékat.

,,A to je špatný?" zeptal jsem se, když jsem se natahoval pro kalhoty. Xiumin se snažil co nejrychleji obléknout, ale s jednou rukou mu to moc nešlo.

,,Jo. Je to homofob, který chce, abych byl s Jiwoo. Nesmí nás takhle vidět." vyhrkl. Díky tomu popisu jsem začínal mít strach. 

,,Co to je?! Minseoku?!" zakřičel naštvaný hlas ze spodního patra. Oba dva jsme si zapli kalhoty a rychle se natáhli pro naše trička, ale do pokoje vešel Xiuminův otec. Prohlédl si nás dva a nejspíš se snažil pochopit, co se tu dělo.

,,Co to má znamenat?!" vyhrkl naštvaně. Rychle jsme si oblékli trička. Cítil jsem, jak se mi roztřásli ruce. Podíval jsem se na Xiumina. Pozoroval svého otce a čekal, co udělá. 

,,Můžeš mi to laskavě nějak vysvětlit?!" zakřičel na něj muž. Xiumin se narovnal a podíval se svému otci do očí.

,,Chen je můj přítel a-" Xiumin chtěl pokračovat, ale jeho otec ho přerušil.

,,Takže jste se spolu vychrápali?!" vyhrkl. Xiumin mlčel a díval se na svého otce. 

,,Tak odpověz!" zakřičel na něj. 

,,Jo! Vyspali jsme se spolu!" vykřikl Xiumin. Jeho otec se najednou napřáhl a vrazil mu facku.

,,Nechte ho být!" vyhrkl jsem a Xiumina schoval ve své náruči. Jeho otec mě ale silně čapl za paži, odtrhl mě od Xiumina a odhodil pryč. Bolestí jsem sykl, když jsem se praštil zády o zeď. 

,,Nech Chena být! Nic ti neudělal!" vykřikl Xiumin a chtěl jít ke mně, ale jeho otec ho zastavil.

,,Ty nejsi žádná buzna! Ty začneš chodit s Jiwoo!" Xiumin se snažil z jeho sevření vyprostit, ale nedařilo se mu to.

,,Já s ní nikdy nebudu! Jsem gay, tak se s tím prostě smiř! Já miluju Chena!" vyhrkl. Jeho otec ho strčil tak, že Xiumin spadl na postel. Se strachem v očích jsem je pozoroval.

,,Sbal si věci a vypadni. Až se probereš a začneš chodit s Jiwoo, tak se budeš moct vrátit." řekl jeho otec, vyšel z Xiuminova pokoje a třískl s dveřmi. Slyšel jsem, jak Xiumin vydechl. Svezl jsem se po zdi až na zem a přikryl si dlaní ústa. Xiumina vyhnal jeho vlastní otec z domu kvůli...mně. Ani jsem si to neuvědomil a začal jsem brečet. 

,,Jsi v pořádku? Neuhodil ses moc, když ses praštil o zeď?" zeptal se Xiumin a zvedl se z postele. Nedokázal jsem odpovědět. Xiumin došel ke mně a okamžitě mě obejmul.

,,To je dobrý, miláčku. Nic se neděje. Neplakej." šeptal mi Xiumin do ucha, zatímco se se mnou kýval ze strany na stranu.

,,N-ne. To ne-ní dobrý. Vždyť-tě vyhodi-l z do-mu. Kvůli-mně." řekl jsem mezi vzlyky. Xiumin mě pohladil po vlasech a políbil na rty.

,,Není to kvůli tobě. Ty za nic nemůžeš. On...je prostě takový. Už nějakou dobu jsem přemýšlel, že bych se odstěhoval. Suho mi nabízel, že můžu jít k němu. Pomůžeš mi sbalit?" zeptal se nakonec mile. Souhlasně jsem přikývl. Pomalinku jsme se zvedli. Xiumin mě ještě zastavil a slíbal všechny slzy, co jsem měl na obličeji. Pokusil jsem se o úsměv a došel ke skříni, na který ležela cestovní taška. Sundal jsem ji a otočil se na Xiumina, který si zrovna dával nějaké knížky do krabice.

,,Můžu?" zeptal jsem se, když jsem ukázal na skříň. Xiumin se na mě podíval a s úsměvem ke mně došel.

,,Ty můžeš všechno." zašeptal a políbil mě na rty. Usmál jsem se a otevřel skříň s oblečením.

,,Moment." vyhrkl Xiumin a natáhl se pro jednu z jeho mikin. Nechápavě jsem zamrkal. Zasmál jsem se, když mi ji začal trochu nešikovně přetahovat přes hlavu. 

,,Pitomá sádra." zamumlal si Xiumin nejspíš sám pro sebe. Pomohl jsem mu mi ji natáhnout.

,,Ale moje je tahle." namítl jsem a ukázal na mikinu, která byla přehozená na počítačové židli. Xiumin nafoukl tváře a objal mě kolem pasu.

,,Když ona voní po tobě a já v ní noci spím." zamumlal Xiumin. Usmál jsem se a víc se k němu přitulil.

,,Tak si je pak vyměníme." řekl jsem. Xiumin spokojeně přikývl, políbil mě na spánek a pokračoval v balení knížek. Upravil jsem si mikinu a začal mu rovnat věci do tašky.

,,A máš ještě nějakou tašku nebo něco, do čeho to všechno dáme? Já jen, že to oblečení se mi nevejde do jedné tašky." zeptal jsem se.

,,Pro zbytek si zajdu zítra odpoledne. To tady nikdo nebude a bude klid na to si dobalit. Takže stačí jen to, co se ti tam vejde." odpověděl Xiumin. Přikývl jsem pokračoval v balení.