Šance

32. kapitola

Chenův pohled

Pomalou chůzí jsme se blížili k Xiuminově domu. Nervózně jsem si prohrábl vlasy. Jak to bude probíhat? Vždyť vůbec nevím, kdo všechno tam bude. Jak na mě budou reagovat? Když nás spolu viděl jeho táta, tak Xiuminovi jednu vrazil. Ale to nás načapal polonahý a...taky to bylo nečekaný. Jenže tohle bude taky nečekaný. Nikdo neví, že jdu s Xiuminem.

Najednou jsem šlápl do prázdna. Naštěstí mě Xiumin zachytil, takže jsem nespadl. Nechápavě jsem se podíval na zem. Zrovna jsme scházeli schody.

,,Jsi v pohodě? Celou cestu nevnímáš. Cítím z tebe, jak jsi nervózní." řekl Xiumin, zatímco mě hladil palcem po kloubech na prstech. Povzdechl jsem si.

,,Bojím se, jak budou u vás doma reagovat." zamumlal jsem a rozešel se dál. Tentokrát jsem si ale dával pozor, kam šlapu.

,,Nemusíš se bát. Kdyžtak odejdeme." řekl Xiumin. Po pár minutách jsme stáli před dveřmi jeho domu.

,,Jak jsem říkal. Kdykoli mi dej vědět a odejdeme. Ano?" zeptal se, když se na mě podíval. Přikývl jsem. Xiumin otevřel dveře a spolu se mnou vešel dovnitř. Překvapeně jsem zamrkal, když jsem si všiml, kolik tu je bot. Slyšel jsem, jak si Xiumin povzdechl. Sundali jsme si boty a vydali se ke dveřím, které vedly do obýváku.

,,Neboj se. Bude to v pohodě." povzbudil mě. S úsměvem jsem přikývl. Xiumin otevřel dveře a se mnou za zády vešel dovnitř. Úsměv mi z tváře zmizel hned, jakmile se na mě přesunuly všechny pohledy.

,,Ahoj." pozdravil Xiumin všechny. Také jsem je tiše pozdravil, ale nejspíš mě neslyšeli.

,,Minseokie! Konečně jsi dorazil. Máš strašně milou rodinu." vyhrkla Jiwoo, když Xiumina objala. S pootevřnou pusou jsem na ni zíral.

,,Co tu děláš?" vyhrkl Xiumin, ale to ho už táhla ke gauči, kde si spolu sedli. Xiumin se snažil od ní dostat, ale nedařilo se mu to. Svoji pozornost jsem přesměroval na osobu, která si přede mě stoupla. Vytřeštil jsem oči.

,,Co tu chceš?" zeptal se Xiuminův táta. Vyděšeně jsem polkl, zatímco jsem se mu díval do očí. Jeho otec se na mě ještě víc zamračil. Překvapeně jsem se podíval dolů, když mě někdo zatahal za rukáv košile. Vedle nás stála malá holčička, která mohla chodit tak do první třídy.

,,Ty jsi Chen, viď?" zeptala se mile. Xiuminův otec naštvaně vydechl vzduch z plic a odešel pryč. Souhlasně jsem přikývl.

,,Tak pojď. Já tě tady provedu." řekla nadšeně a za ruku mě odtáhla z obýváku pryč. Vyšli jsme do druhého patra a vešli do nejbližší místnosti.

,,Tak tady je koupelna. A taky záchod. Ale nemusíš se bát. Kdyby si potřeboval na záchod, tak je i dole. Ale to ti ještě ukážu." řekla a začala mě táhnout zase ven. S úsměvem jsem ji následoval do další místnosti.

,,Tak tady mají taťka s mamkou ložnici. Občas si k nim chodím lehnout. Hlavně teda když se bojím. Radši jsem ale chodila k Minovi, protože taťka mě někdy pošle zpátky do pokoje a že mám spát. Že pod postelí žádní bubáci nejsou. Ale nechápu, jak to může vědět, když se pod tu postel nikdy nepodíval." řekla nejspíš Xiuminova ségra. Společně jsme vešli do dalšího pokoje.

,,Tady má pokoj brácha, ale odstěhoval se. Ale to ty asi víš. Jak se odstěhoval, tak tu není pořádně na co koukat. Už zbývá jen můj pokoj." Poslední větu nadšeně vyhrkla a dovedla mě do svého pokojíčku. Posadil jsem se na zem a pozoroval ji, jak mi ukazuje své hračky a vše, co tu má.

,,No...a tady toho pejska jsem dostala od Mina k narozeninám. Vždycky spolu usínáme, protože se oba bojíme. Ale když jsme spolu, tak je to lepší." vysvětlila mi a sedla si naproti mě i s pejskem.

,,Taky jsem měl takového plyšáčka doma, se kterým jsem usínal. Ale byl to medvídek." řekl jsem svou první větu Xiuminově ségře.

,,Fakt? A kde toho medvídka máš?" zeptala se zvědavě. Usmál jsem se a sedl si do tureckého sedu.

,,Nechal jsem si ho doma u mamky a u taťky, aby se doma beze mě nebáli. Já už s nima nebydlím, víš. Já bydlím s kámošem." odpověděl jsem.

,,S Minem?" zeptala se. Zasmál jsem se a zakroutil záporně hlavou.

,,Ne. S Minem ne. On bydlí ale taky u svého kámoše." odpověděl jsem. Minova ségra urovnala svému plyšákovi uši a podívala se zpátky na mě.

,,A proč bydlí s někým jiným, když mluvil furt o tobě?" zeptala se nechápavě. Překvapeně jsem zamrkal.

,,On o mě mluvil? A co říkal?" zeptal jsem se zvědavě.

,,No...říkal, že jsi strašně stydlivý, tak že jste spolu ještě nemluvily. A taky říkal, že tě má moc rád. Moc jsem to nechápala. Jak tě mohl mít rád, když jste spolu nemluvili? A taky nechápu, proč tu je ta Jiwoo. Prý s bráchou chodí, ale brácha má přece rád tebe. A navíc ji nemám ráda. Chová se hrozně. Vůbec si mě nevšímala a když jsem ji to tu chtěla ukázat, tak mě poslala si hrát. Že si povídají dospělí." Překvapeně jsem na ni koukal.

,,Taky ji nemám rád. Víš co my uděláme? Nebudeme si jí všímat. Ať si teda povídá s dospělýma, když chce. My si budeme povídat spolu, jo?" zeptal jsem se.

,,I s Minem?" zeptala se. Zasmál jsem se a souhlasně přikývl. Nadšeně se usmála a objala svého pejska.

,,A...vážně ti Min říkal, že mě má rád?" zeptal jsem se. S úsměvem souhlasně přikývla.

,,Jo. Prý tě má rád taaakhle moc." vyhrkla, když roztáhla ruce.

,,Tak to teda nene. Já jsem říkal, že mám Chena rád taaaakhle moc." vyhrkl Xiumin ode dveří a roztáhl ruce stejně jako jeho ségra. Ta se zvedla, rozeběhla se a skočila mu do náruče.

,,To není fér! Máš delší ruce!" namítla se zasmáním, zatímco ji Xiumin objímal. Po chvilce se od něj odtáhla a dovedla ho ke mně. Oba dva si sedli na zem.

,,Chceš říct tajemství?" zeptal se Xiumin své ségry. Nadšeně si skousla ret a přikývla. Xiumin mě s úsměvem obejmul kolem pasu a přitáhl si mě k sobě.

,,Já nechodím s Jiwoo a nemám ji rád, jak tvrdí ona. Ale mám rád Chena a chodíme spolu." řekl Xiumin. Jeho ségra překvapeně vyvalila oči.

,,A už jste si dali pusu?" zeptala se šeptem. Se zasmáním jsme s Xiuminem přikývli. Xiuminova ségra se nevěřícně zasmála.

,,To si vymýšlíte. Nedali jste si ještě pusu." řekla. Xiumin se na mě otočil a za bradu si mě přitáhl do jemného polibku. Slyšel jsem překvapené nadechnutí. Odtáhli jsme se a podívali se na Minovu ségru. Zírala na nás s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Najednou se zvedla a vyběhla z jejího pokojíku. Nechápavě jsem koukal na dveře.

,,Mami! Min chodí s Chenem a teď si u mě dávali pusu!" vykřikla. Vytřeštil jsem oči a podíval se na svého přítele. Xiumin se tomu jen zasmál.

,,Vaši nás zabijou." zamumlal jsem. Min zakroutil nesouhlasně hlavou.

,,Mezitím, co jsi byl se ségrou, tak jsem jim o nás řekl. Máma z toho není nadšená, táta s Jiwoo se mě snažili přemluvit, že to je jen nějaká chvilková slabost nebo co. A...má teta to vzala asi nejlíp. Řekla, že pokud jsem šťastný, tak ať si jsem s kým chci. Že to je moje rozhodnutí. Takže...tak. Pojď si dát dort, než ho ten prcek sní." Nechápavě jsem na něj zíral, ale nakonec jsem se zvedl a následoval ho do obýváku.