Šance

20. kapitola

Baekhyunův pohled

Naštvaně jsem zamručel a vypnul budík. To už je tolik? Vždyť jsme snad před chvilkou usnuli. Zvedl jsem hlavu a zamžoural na Chena. V pěsti drtil roh polštáře a na tvářích mu zůstaly stopy po slzách, ale aspoň konečně spal. Promnul jsem si oči a potichu se zvedl z postele. Dneska ho nechám se pořádně vyspat. Nechám ho doma, aby nepotkal Xiumina. 

Naštvaně jsem zatnul čelisti, když jsem si na něj vzpomněl. Myslel jsem si, že je to fajn kluk, ale po tom co udělal Chenovi... Nejradši bych mu rozmlátil hlavu o zeď. A pak má ještě takovou drzost přijít k nám k bytu, psát Chenovi esemesky a volat mu. Když mu volal, tak jsem měl sto chutí mu to zvednout a začít na něj řvát, ale Chen mi to zakázal a vypnul si mobil. Poté asi do pěti nemohl usnout a brečel.

Podíval jsem se na lednici, ale nakonec jsem se rozhodl, že snídat nebudu a něco k svačině si koupím v pekárně nedaleko školy. V koupelně jsem vykonal svou ranní rutinu. Potichu jsem si došel do ložnice pro oblečení a tašku do školy. Oblékl jsem se v obýváku a ještě na chvíli si sedl. Když jsem se podíval na hodiny, tak jsem zjistil, že mám ještě dost času. Zvedl jsem se a udělal si kafe. Normálně ho moc nepiju, ale dneska jsem ho potřeboval. Zkřivil jsem tvář, když jsem se poprvé napil. 

,,Moc silný." zamumlal jsem si, ale znova jsem se napil. Vypil jsem ho akorát v čas, kdy bych měl tak nějak vyrážet do školy. Rychle jsem po sobě umyl hrnek a napsal Chenovi vzkaz, že jsem ve škole a ať se v klidu vyspí a odpočine. Vzkaz jsem nechal na stolku, vzal si tašku a šel si obout boty. Zavřel jsem dveře a vyrazil ke škole. 

Bylo divné chodit sám do školy. Někdy Chen zůstával doma, ale většinou jsme chodili spolu a cestou si povídali. Měl jsem o něj strach. Nikdy předtím se mu tohle nestalo. Snad neudělá doma žádnou blbost. Povzdechl jsem si a rychlejší chůzí vyrazil ke škole. Ve skřínce jsem si jako vždy přezul boty a šel do naší třídy. Sedl jsem si, připravil si věci a položil si hlavu na lavici. Zavřel jsem oči a cítil, jak pomalu začínám usínat.

,,Tady se chce někomu spát." řekl se smíchem Chanyeol a sedl si na Chenovu židli. Zvedl jsem hlavu a přikývl.

,,Tak proč jsi nezůstal doma?" zeptal se Chanyeol se zasmáním, když mě objal kolem ramen. Promnul jsem si oči a poplácal se po tvářích, abych se probral.

,,No...já ani nevím. Možná...abych zjistil, jestli je už Sehun v pohodě. Když byl naposledy ve škole, tak byl opilý a jeho kámoši ho dotáhli domů." odpověděl jsem. Chanyeol mě chytil za ramena a zatřásl se mnou.

,,Proč se o něj furt staráš?! Choval se k tobě hnusně! Tak se na něj už sakra vykašli! Copak jsi nepochopil, že bych s tebou klidně byl, kdyby jsi chtěl?! A choval bych se k tobě mnohem líp než on!" vyhrkl Chanyeol naštvaně, zatímco se mi díval do očí. Šokovaně jsem zamrkal.

,,Já ho furt miluju Chanyeole, já...si prostě nemůžu pomoct." zamumlal jsem. Začínal jsem mít z Chanyeola strach. Syknul jsem bolestí, když Chanyeol zesílil stisk na mých rukách.

,,A co má on a já ne?! Proč chceš být s ním?! Řekni mi to a já to udělám!" vykřikl na mě. Z očí se mi samovolně spustily slzy.

,,Pusť mě, Chanyeole." vyhrkl jsem a snažil se mu vytrhnout, ale mělo to spíš opačný účinek. Chanyeol stisk ještě víc upevnil.

,,Tak proč nechceš být se mnou?" zeptal se najednou mile, ale nepouštěl mě.

,,Pusť mě, prosím." zamumlal jsem, zatímco jsem se snažil uklidnit. Zoufale jsem se rozhlédl po třídě. Nikdo si nás nevšímal. 

,,Budeš se mnou?" zeptal se Chanyeol. Popotáhl jsem a podíval se na své ruce, kde mě Chanyeol držel. 

,,Tak co?" zavrčel a cukl se mnou. Přerývaně jsem se nadechl. Už jsem mu to chtěl odkývat, když k nám najednou někdo přišel.

,,Pusť ho, Chanyeole." Překvapeně jsem se podíval na Xiumina. Chanyeol se uchechtl, pustil mé ruce a stoupl si. Promnul jsem si zápěstí a podíval se na ně.

,,Co je?" zeptal se Chanyeol pohrdavě. 

,,Nech Baeka být. Jestli sis nevšiml, tak o tebe nemá zájem. A do ničeho ho nemůžeš nutit." řekl Xiumin vážně. Chanyeol si zkřížil ruce na hrudi.

,,Ty mi nebudeš kecat do toho co mám a nemám dělat. Pokud vím, tak to ty sis něco začal s Chenem, i když máš holku. Nejdřív si vyřeš svý problémy ve vztazích. A jen tak pro zajímavost, tu modřinu máš od Chena nebo od tý holky? Víc pravděpodobnější je asi ta holka." řekl Chanyeol se zasmáním. Pár lidí z naší třídy se taky uchechtlo. Podíval jsem se na Xiumina pořádně. Pod okem se mu rýsovala fialová modřina. Xiumin Chanyeola chytil za mikinu a přirazil ho ke zdi.

,,Do Chena se nebudeš navážet, jasný?! Vůbec nevíš, o co jde! Ale ty by sis už měl uvědomit, co děláš! Snažíš se dostat do postele kluka, který prochází rozchodem! Není ti to trapný?! Nutíš Baeka, aby s tebou začal chodit, protože se s ním chceš vyspat!" vyhrkl Xiumin. Chanyeol se zamračil a vší silou do Xiumina strčil. 

,,Proč jsi to udělal?!" vyhrkl jsem a klekl si k Xiuminovi, který se držel za ruku, na kterou nejspíš spadl.

,,Co ruka?" zeptal jsem se a setřel si slzy, které jsem měl ještě na tváři. 

,,Jak je na tom Chen?" zeptal se, když se na mě podíval. V tuhle chvíli jsem nepřemýšlel nad tím, co se mezi nima stalo. Zastal se mě a svým způsobem zachránil před Chanyeolem.

,,Zůstal doma. Skoro celou noc probrečel." odpověděl jsem, zatímco se Xiumin zvedal. Hodil si na záda batoh a ještě se podíval na Chanyeola.

,,Nech Baeka a Chena být." zavrčel Xiumin a odešel z naší třídy. Nechápavě jsem se díval na dveře. Snažil jsem se pochopit, co se tady stalo. Po chvilce se najednou zase otevřely a do třídy vešla učitelka se Suhem za zády.

,,Co se tu děje?" zeptala se, když se podívala na mě a na Chanyeola. Němě jsem na ni zíral.

,,Kde je Minseok?" zeptala se znova a podívala se po třídě. 

,,On odešel." řekla jedna spolužačka. Suho si promnul kořen nosu.

,,Já se z něj zblázním." zamumlal si pro sebe.

,,Tuto situaci vyřešíme o hodině. Junmyeone? Ty se zkus dovolat Minseokovi a zůstaneš na hodinu tady. Musíme vyřešit, co se tady stalo." řekla učitelka, která byla zároveň naše třídní. Suho přikývl a odešel na chodbu nejspíš zavolat Xiuminovi.

,,Máte mi co vysvětlovat, pánové." řekla učitelka, když se podívala na mě a na Chanyeola. Povzdechl jsem si a sklopil hlavu.