Šance

22. kapitola

Xiuminův pohled

Ten Chanyeol je fakt kretén. Podíval jsem se na svou ruku, která začala natýkat a lehce modrat. Možná jsem se do toho neměl plést, ale...šel jsem za Chenem a místo toho jsem uviděl, jak Chanyeol drtí Baekovi ruce a Baek ho se strachem v očích sleduje. Nemohl jsem to jen tak nechat. Ale nečekal jsem, že se Chanyeol začne navážet do mých "vztahů" a hlavně do Chena. Tak jsem se bránil. A nic jsem mu neuděl. Maximálně jsem mu pomačkal mikinu.

Povzdechl jsem si a snažil se nevnímat ruku, která mě pořádně bolela. Rychlou chůzí jsem vyšel ze školy a namířil si to rovnou za Chenem. Musím mu to vysvětlit. Pořádně jsem se kvůli tomu ani nevyspal. A taky kvůli tátovi. Nejdřív na mě hodinu řval a pak se hádal s mamkou kvůli tomu, že mě špatně vychovala. Tak jsem vyšel z pokoje a začal se zastávat mamky, jenže to mi táta jednu vrazil. Proč se mi vždycky něco stane, když se někoho zastanu? Povzdechl jsem si a vyšel pár schodů, které vedly ke vchodu do baráku, kde Chen s Baekem bydlel.

Jak to ale udělám? Nemůžu zazvonit a říct, že to jsem já. Nepustí mě dovnitř. Zdravou rukou jsem si prohrábl vlasy. Po chvilce se ale otevřely dveře a ze vchodu vyšla žena se psem. Poděkoval jsem, když mi podržela dveře, a vešel dovnitř. Pomalu jsem vyšel schody a zastavil se před Chenovým bytem. Zhluboka jsem se nadechl a zaťukal. Rukou jsem ještě přikryl kukátko, aby nevěděl, že to jsem já.

,,Už jdu." uslyšel jsem Chenův hlas a kroky, které se přibližovaly. Dveře se otevřely a přede mnou stál Chen. Nevěřícně jsem pootevřel pusu. Oči měl úplně červené a pod nimi měl černé kruhy. Když si uvědomil, že to jsem já, tak chtěl rychle dveře zavřít, ale zastavil jsem je a vešel do bytu. Chen začal pomalu couvat. Zavřel jsem dveře, shodil batoh ze svých zad a šel pomalu k němu.

,,Chene, já ti to vysvětlím." řekl jsem. Chen ale jen zakroutil nesouhlasně hlavou a dál couval. Chytil jsem ho za ruku a dotáhl ho ke gauči. Lehce se vzpíral, ale nakonec se vedle mě posadil na gauč. Nevěnoval mi ani jeden pohled. Otočil jsem se k němu.

,,Hned na začátek bych chtěl říct, že Jiwoo není moje holka a ani nikdy nebude. Víš, jak jsem ti tady na gauči říkal, že si nenechám tátou diktovat co mám a co nemám dělat? Tak to jsem mluvil přímo o tomhle. On chce, abych chodil s Jiwoo, protože je bohatá a navíc mě ona chce. Ale já ji nechci. Už několikrát jsem ji odmítl, ale ona za mnou chodí furt. A včera za mnou přišla zase. Táta jí něco nalhal, aby si myslela, že ji mám taky rád, ale já ji rád nemám. Chci být s tebou." řekl jsem, zatímco jsem ho sledoval. Celou dobu se díval na zem.

,,Jak ti to mám věřit?" zeptal se. Usmál jsem se a vytáhl mobil. Zdravou rukou jsem najel na konverzaci s Jiwoo a podal mu svůj mobil.

,,Tady jsou zprávy s Jiwoo. Klidně si je všechny přečti. A pak ti ještě ukážu zprávy od táty." řekl jsem. Chen si přečetl všechny zprávy s Jiwoo, kterých nebylo zrovna moc. Natáhl jsem se a najel na esemesky s tátou.

,,Tak...tady je zrovna, když jsem naposledy poslal Jiwoo do háje a ona si šla stěžovat mému tátovi." řekl jsem a podíval se na Chena. Ten jen párkrát zamrkal a podíval se na mě.

,,Takže...vy spolu fakt nejste? Ona...se tě snaží sbalit?" zeptal se Chen pro ujištění. S úsměvem jsem přikývl. Chen se podíval na své ruce a položil můj mobil na stůl.

,,Já se k tobě choval tak hnusně, i když sis to vůbec nezasloužil. Moc se ti omlouvám. Já...měl jsem tě nechat mi to včera vysvětlit." vyhrkl Chen, když se na mě podíval s uslzenýma očima. Usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

,,To nic. Muselo to vypadat blbě. Nedivím se, že ses ke mně tak choval." řekl jsem. Chen se najednou zvedl, obejmul mě kolem ramen a spojil naše rty. Překvapeně jsem vydechl, když se do mě opřel celou svou vahou. Svalil jsem se na záda a chtěl polibek prohloubit, ale bolestivě jsem sykl. Chen se lekl a zvedl se.

,,U-udělal jsem něco špatně? Bolí tě něco?" vyhrkl Chen vyděšeně. Sedl jsem si a podíval se na mou zraněnou ruku. Chen vytřeštil oči a přikryl si rukou pusu.

,,T-to jsem ti udělal já?! Moc se ti omlouvám! Pane Bože! Já jsem takovej idiot!" začal Chen šílet a opatrně si vzal mou ruku do svých dlaní.

,,Ne. To jsi neudělal ty. Ve škole jsme se nepohodli s Chanyeolem a takhle to dopadlo. Před chvilkou to ale vypadalo teda líp." odpověděl jsem, zatímco jsem si také prohlížel svou ruku. Chen se na mě vážně podíval.

,,Musíme do nemocnice." vyhrkl, opatrně mi položil ruku na stehno a odběhl pryč. Povzdechl jsem si a šel za ním.

,,Zítra ta ruka bude v pohodě. Je to jen naražený." namítl jsem, když jsem se opřel o futra do ložnice. Se zájmem jsem ho pozoroval, jak se převlíká. Skousl jsem si ret, když si sundal tričko. Přišel jsem za něj, obejmul ho kolem pasu a svými rty se přisál k jeho krku. Chen sebou cukl, ale poté mi opatrně položil ruce na ty mé.

,,Nechci ti kazit iluze, ale ta ruka je zlomená. A to zítra teda rozhodně v pohodě nebude." zamumlal Chen a políbil mě do vlasů. Svou zdravou rukou jsem mu začal jezdit po hrudi.

,,Ty cvičíš?" zeptal jsem se se rty přitisknutými k jeho krku. Chen si povzdechl a opatrně se vymanil z mého objetí.

,,Xiumine, musíme do tý nemocnice. Máš to zlomený." řekl rozhodně Chen a natáhl se do skříně pro tričko. Chtěl jsem něco namítnou, ale Chen mě přerušil.

,,A o tom se nehodlám dohadovat. I kdybych tě tam měl dotáhnout po zemi, tak tě do tý nemocnice dostanu." vyhrkl vážně. Překvapeně jsem zamrkal. Takhle jsem ho snad ještě nikdy neviděl. Chen nadzvedl obočí, jestli se s ním chci ještě dohadovat. Poraženecky jsem vydechl, což Chenovi vykouzlilo úsměv na tváři.

,,No vidíš. Ani to nebolelo." řekl se zasmáním a oblékl si tričko. Ze skříně si vytáhl ještě mikinu a společně jsme vyšli z ložnice.

,,Neměla by se ta ruka dát do něčeho studeného?" zeptal se Chen, když jsme se chystali odejít. Pokrčil jsem rameny.

,,Tu chvilku to nebude vadit." řekl jsem. Chen souhlasně zamručel a došel za mnou do předsíně, kde si obul boty.

,,Ty jsi tady celou dobu chodil v botech?" zeptal se Chen na oko šokovaně. Nevině jsem na něj zamrkal. Chen jen se zasmáním zakroutil hlavou. Vyšli jsme z bytu a Chen za námi zamkl.

,,Nemocnice je odsud blízko. Tak za pět minut tam budeme." řekl Chen s úsměvem. Přikývl jsem a podíval se před sebe.

,,Bolí tě to moc?" zeptal se starostlivě a opatrně si ji vzal do rukou.

,,Docela jo, ale není to nic, co bych nevydržel." odpověděl jsem. Chen se lehce zamračil, jemně mou ruku políbil a pohladil.

,,Už tak tě to muselo bolet a já ti na ní lehnu. Moc se omlouvám." omluvil se Chen smutně.

,,To nic. Nevěděl jsi to." zamumlal jsem a krátce ho políbil na tvář.