Šance

29. kapitola

Baekhyunův pohled

Přetočil jsem se na bok a vypnul budík. Promnul jsem si oči, ale stále je nechával zavřený. Okamžitě jsem je ale otevřel, když jsem si vzpomněl na to, že jsem šel spát a Chen ještě nebyl doma. Sedl jsem si a podíval se na jeho postel. Úlevně jsem si oddechl, když spal v posteli. Došel jsem k němu a lehce s ním zatřásl. 

,,No jo. Já ten budík slyšel." zamumlal, když se začal protahovat. Ušklíbl jsem se, když jsem si všiml nové značky na jeho krku.

,,Tak co? Jak to dopadlo? Měl jsem o tebe docela strach, když jsi večer nepřišel?" vyhrkl jsem. Chen si sedl a hned na to bolestně sykl. 

,,Co je? Co tě bolí?" zeptal jsem se starostlivě. 

,,To...nic. Budu v pohodě." řekl Chen s nervózní zasmáním, když se začal pomalinku zvedat. Snažil jsem si dát všechny věci dohromady. Překvapeně jsem vytřeštil oči.

,,Vy jste se spolu vyspali?!" vyhrkl jsem. Chen mi sice neodpověděl, ale jeho rudé tváře mi dali za pravdu. Došel jsem k němu do koupelny, kde si začal čistit zuby.

,,To jako vážně? Vždyť jste spolu začali chodit před pár dny. Jaký to bylo?" zeptal jsem se, zatímco jsem se mu v zrcadle díval do očí. Chvilku jsem počkal, než vyplivl pastu.

,,Bylo to...nádherný. Kdyby tam nepřišel jeho táta." odpověděl Chen, když si vypláchl pusu. Se smíchem jsem si tentokrát stoupl k umyvadlu já.

,,Cože?! Jeho táta vlítl k vám do pokoje, když jste byli v nejlepším?" zeptal jsem se a dal si kartáček s pastou do pusy. Chen si povzdechl a upravil si vlasy.

,,Ne. Leželi jsme v posteli a Xiumin uslyšel, že přijíždí auto. Snažili jsme se co nejrychleji oblíknout, ale...to jsme prostě nemohli stihnout. Takže nás načapal bez triček, Xiumina seřval a...vyhodil z domu." S vytřeštěnýma očima jsem se na něj otočil. Naznačil jsem mu rukou, ať pokračuje.

,,Pomohl jsem mu s balením a dneska ještě pomůžu, protože jsme to nezvládli odnýst všechno. Pak jsme šli k Suhovi. Tam jsem mu to pomohl vybalit a šel jsem domů." dopověděl. Vyplivl jsem pastu a vypláchl si pusu.

,,To jako fakt? On ho vyhnal z domu, protože vás načapal...při ničem?" zeptal jsem se. Chen přikývl.

,,Cítím se za to hrozně. Kvůli mě ho vyhodil." zamumlal Chen a odešel do ložnice. Šel jsem za ním, abych se mohl obléknout. 

,,Ty za to nemůžeš. Ten jeho táta neměl vůbec žádný důvod ho vyhodit. No tak je s tebou. Musí se s tím smířit a ne že Xiuminovi bude říkat, s kým bude a s kým ne. Takhle to nefunguje." řekl jsem a už převlečený jsem se na něj otočil. Uznale jsem hvízdnul, když jsem uviděl jeho hrudník.

,,Teda...Xiumin si dal záležet." Chen si rychle oblékl košili a na ni ještě mikinu.

,,Jdeme snídat?" zeptal se a naprosto ignoroval to, co jsem předtím řekl.

,,Jasně." odpověděl jsem a vzal si batoh. Došli jsme do kuchyně. Rychle jsme se nasnídali, protože jsme kvůli Chenovi museli vyjít o trochu dřív.

,,Kdybych věděl, že to bude takhle bolet, tak mu to nedovolím tolikrát." zamumlal si pro sebe Chen. Překvapeně jsem se na něj podíval.

,,Ono to nebylo jen jednou? Vy mě velmi překvapujete." řekl jsem se zasmáním.

,,Tak to řekni Xiuminovi." řekl Chen, když jsme vcházeli do školy. Stavili jsme se u skříněk a vydali se do třídy. 

,,Konečně oběd!" vyhrkl jsem, když jsme házeli naše batohy do skříněk. Chen se zasmál a vyrazil za mnou do jídelny. 

,,Akorát tu je stejnej problém jako včera. Kam si sedneme? Xiumin se zblázní, když si k němu nesednu." zeptal se Chen. Prohrábl jsem si vlasy. 

,,Tak já to mám se Sehunem stejně. Asi nám nezbývá nic jiného než si sednout ke svýmu klukovi." odpověděl jsem. Chen přikývl, zatímco se koukal před sebe. Došli jsme do jídelny a překvapeně se zastavili. 

,,Tak sezení je vyřešený." řekl jsem, zatímco jsem koukal na kluky. Suho s Xiuminem si sedli ke stolu k Sehunovi. Došli jsme si rychle pro obědy a sedli si k nim.

,,Ahoj." pozdravili jsme kluky. Překvapeně jsem se podíval na Xiumina, když se zvedl. Došel k Chenovi a vytáhl ho na nohy. 

,,Co s-" Chena přerušily Xiuminovy rty. Uznale jsem hvízdnul a otočil se zpátky na Sehuna. Chápavě jsem se usmál a krátce ho políbil na rty. Sehun se spokojeně usmál a začal jíst. 

,,Hele, Xiumine, pokud máš hlad, tak máš tady oběd." vyhrkl Suho, zatímco se Chen s Xiuminem stále líbali. Xiumin se od Chena odtáhl a olízl si rty. Chen s červenými tvářemi koukal do země. Xiumin mu dvěma prsty zvedl hlavu, čímž se mu Chen musel dívat do očí.

,,Už včera jsem ti říkal, že se nemáš za co stydět." řekl Xiumin a znovu Chena políbil. Chen se od něj odtáhl.

,,Kouká na nás celá jídelna." zamumlal stydlivě. Xiumin se usmál a chtěl něco říct, ale předběhl ho Suho.

,,On to dělá schválně. Potřebuje všem ukázat, že ty už prostě někoho máš. S ním to budeš mít těžký. On žárlí snad úplně na všechny a na všechno. Nevadí ti náhodou, že Chen sedí na židli? Že si ta židle dovoluje se dotýkat Chenova pozadí? Nebo příbor? Ten si dokonce dává do pusy. Xiumine, s tím musíš něco udělat." Všichni, kromě Xiumina, jsme se mu začali smát. Xiumin jen zakroutil nevěřícně hlavou a radši si už sedl.

,,Chene, můžeš mi prozradit, jak jsi z něj udělal takovýho žárlivýho cvoka?" zeptal se Suho, když mezi námi nastalo ticho. Xiumin odložil hůlky a otočil se na Suha. 

,,Ještě chvíli mě takhle ser, tak ti ty hůlky vrazím do krku." pohrozil mu vážně. Suho se se zastavil v pohybu a pozoroval Xiumina. Poté se otočil na zpátky na Chena.

,,A agresivního." dodal. Xiumin si povzdechl a radši se začal věnovat jídlu. Chen se nervózně uchechtl.

,,Já...nic neudělal." zamumlal. Pobaveně jsem je sledoval. Suho pokrčil rameny, ale po chvilce se zase začal nadechovat.

,,Co tentokrát?" zeptal se Xiumin s nadzvednutým obočím. Suho mu natočil hlavu k tácu.

,,Kdyby jsi hledal svůj oběd, tak ho máš tady. No ale, Chene, poslední rada než mě tvůj žárlivý kluk zabije. Nikam s ním nechoď sám, protože tě tam ohne. Od včerejška nemluví o ničem jiným." řekl Suho vážně.

,,Co kecáš?!" vyhrkl Xiumin, když se na něj otočil. To bylo snad poprvé, kdy se jsem ho viděl se červenat. 

,,Co? Vždyť ses mě ptal na volný učebny a že si chceš včerejšek zopakovat." řekl Suho klidně. Na nás v tu chvíli musel být velmi zajímavý pohled. Já, Sehun, Kai a Kyungsoo jsme se smáli, Suho se dohadoval s Xiuminem a Chen dělal, že tam vůbec není.

,,Ale takhle jsem to nemyslel! Neposlouchej ho, zlato. On vytrhl věty z kontextu. Já ti to pak všechno vysvětlím. Suho, buď tak laskav a změň už téma. Nemusíme při obědě řešit...mě a Chena." vyhrkl Xiumin a dal jasně najevo, že už toho má Suho nechat. Suho se usmál a zvedl ruce v mírovém gestu.