Šance

25. kapitola

Nadšeně jsem vyletěl z postele, když začal zvonit budík. Doběhl jsem do koupelny a začal se upravovat. 

,,Vypni ten budík!" vyhrkl rozespale Chen. S kartáčkem v puse jsem doběhl do ložnice a vypnul budík. Podíval jsem se na Chena. Hlavu měl schovanou pod polštářem a zbytek těla pod peřinou. Dočistil jsem si zuby a pastu šel vyplivnout do umyvadla. Po chvilce jsem se vrátil do ložnice. S úsměvem jsem přišel k Chenovi a strhl z něj peřinu. 

,,Vrať mi ji!" vyhrkl, když vytáhl hlavu z pod polštáře. Zakroutil jsem záporně hlavou. Chen si stoupl a začal se se mnou o peřinu přetahovat. Se smíchem jsme nakonec spadli na mou postel.

,,Dobře...už to vzdávám. Budu vstávat." řekl Chen, když jsme se přestali smát. 

,,Tak to doufám, protože včera ta cesta do školy byla nudná." řekl jsem, když jsem si sedl. Chen se zvedl a odešel do koupelny. Prohrábl jsem si vlasy a také se zvedl. Chenovu peřinu jsem hodil na jeho postel. Oblékl jsem se a i s taškou šel do kuchyně. Vyndal jsem dvě misky, cereálie, mléko a lžičky. Sedl jsem si a začal si připravovat snídani. 

,,Děkuju." poděkoval Chen, když přišel ke stolu. Přikývl jsem, protože jsem zrovna měl plnou pusu. 

,,Píšem dneska něco?" zeptal se Chen. Olízl jsem lžičku a opřel si hlavu o ruku.

,,Asi ne. O ničem nevím." odpověděl jsem zamyšleně. Chen se spokojeně usmál, když dojedl svou snídani a podíval se na mě. Nechápavě jsem zamrkal, když se Chen zasmál.

,,Co je?" zeptal jsem se, zatímco jsem si prohlížel oblečení.

,,Asi by sis měl vzít rolák a v drogérii kopit make-up, aby sis mohl schovat krk." odpověděl Chen s úsměvem. Sladce jsem se na něj usmál a vzal špinavé misky ze stolu. 

,,Nápodobně." Chenovi z tváře zmizel úsměv, chytil se za krk a doběhl do koupelny. 

,,Ono to je furt vidět?!" vyhrkl. Zasmál jsem se a došel za ním. Opřel jsem se o futra a sledoval ho.

,,Cucflek ti jen tak nezmizí. A navíc...tenhle je novej." řekl jsem a ukázal mu ho. Chen vytřeštil oči a otočil se na mě. 

,,Takhle nemůžu jít do školy." vyhrkl. Protočil jsem očima.

,,Nechápu proč. Tak máš kluka no. Ostatní ti můžou maximálně závidět. A navíc já půjdu do školy taky takhle a vůbec to neřeším. Stydíš se za Xiumina?" zeptal jsem se s nadzvednutým obočím. 

,,Samozřejmě, že ne." řekl Chen vážně a možná i lehce dotčeně. S úsměvem jsem rozhodil rukama.

 ,,Tak kde je problém? Vem si tašku a jdeme." Vyšli jsme z koupelny a vzali si v kuchyni tašky. Obuli jsme se a vyrazili do školy. 

,,Jsi si jistej, že to nebudou ve škole řešit?" zeptal se Chen, když jsme byli skoro u školy. 

,,Nic takovýho jsem neříkal. Budou to řešit, ale ty neřeš je. Co ti je po nich." odpověděl jsem. Chen si povzdechl, ale pokračoval se mnou do školy. Pár lidí se na nás otočilo a něco si šuškalo, ale jinak to bylo v pohodě.

,,Vidíš. Nic se nedělo." řekl jsem, když jsme si sedli ve třídě. Chen se nejistě usmál, ale nic nenamítal. Připravil jsem si věci a podíval se na Chanyeola. 

,,Už ti určitě dá pokoj." řekl Chen, když si všiml mého pohledu. Otočil jsem se zpátky s úsměvem na tváři.

,,Snad jo." přitakal jsem a rozhlédl se po třídě. Zamračil jsem se a poklepal své spolužačce na rameno. Ta se na mě s úsměvem otočila.

,,Ahoj, já jen...proč se tady skoro celá třída učí?" zeptal jsem se nechápavě. 

,,Včera učitelka na dějepis řekla, že si napíšeme test." odpověděla. Šokovaně jsem vyvalil s Chenem oči.

,,Tak to jsme v háji." řekl jsem Chenovi, když se spolužačka začala zase věnovat svému sešitu. 

,,To teda." přitakal Chen, když si vytahoval sešit na děják. 

,,Ale...máme na to celou velkou přestávku." řekl jsem spíš sám sobě, abych se trochu uklidnil. 

,,Takže...zatím jsme to přežili docela dobře." řekl jsem, když jsme pomalu šli do jídelny. Chen si prohrábl vlasy a přikývl. Najednou se ale zastavil. Po pár krocích jsem se taky zastavil a otočil se na něj. 

,,Kam si sedneme?" zeptal se Chen, když se mi podíval do očí. Párkrát jsem zamrkal a pokrčil rameny.

,,To nevím. Uvidíme." odpověděl jsem. Chen se zase rozešel. Vešli jsme do jídelny, kde jsme si vzali jídlo.

,,Takže?" zeptal jsem se. Nerozhodně jsme přeskakovali pohledem mezi Sehunovým a Xiuminovým stolem. 

,,Tak...si sedneme sami? Jako předtím?" zeptal jsem se. Byla tu i možnost, že by jsme si každý sedl ke svýmu klukovi, ale to se mi moc nechtělo. Vždycky jsme spolu obědvali.

,,Asi jo." odpověděl Chen. Sedli jsme si k našemu starému stolu. Chen automaticky začal koukat zase na Xiumina. Najednou se Chen nervózně zasmál a otočil se na mě.

,,Proč...se ti dva na mě tak dívají?" zeptal se. Otočil jsem se, abych se podíval, koho myslí. Xiumin se Sehunem nás provrtávali naštvaným pohledem. Otočil jsem se zpátky.

,,To netuším." odpověděl jsem nechápavě. K našemu stolu přišla jedna naše spolužačka. Zvědavě jsme se na ni podívali. Nervózně se usmála.

,,Já...jen vám chci říct, že vám to spolu sluší. A jsem ráda, že jste si konečně našli někoho, s kým jste šťastní. Tak...já vás už nebudu rušit. Dobrou chuť a hodně štěstí." S otevřenými ústy jsem zíral, jak odchází. Se stejným výrazem jsem se otočil na Chena. 

,,Co to mělo bejt?" zeptal se Chen. Podíval jsem se zpátky na Sehuna a Xiumina. Už si nás nevšímali, ale tu jejich zlost si vybíjeli na svých obědech. Vytřeštil jsem oči, když mi to všechno došlo. Otočil jsem se zpátky na Chena.

,,Jsme v háji." vyhrkl jsem. Chen se stále tvářil nechápavě.

,,Po škole se rozneslo, že my dva jsme spolu." řekl jsem. Chen se rozkašlal, protože mu nejspíš zaskočilo jídlo.

,,To...jako...my dva? Proč?" zeptal se nechápavě a napil se. Počkal jsem až odloží skleničku a to pití spolkne. 

,,Protože máme oba cucfleky. Dali si to dohromady a myslí si, že jsme si je udělali navzájem." odpověděl jsem a chytil si kořen nosu. Chen se nad tou představou uchechtl, ale hned na to zvážněl. 

,,No dobře. Tak si to myslí škola, ale oni dva přece ví moc dobře, jak to je." vyhrkl Chen. Pokrčil jsem rameny.

,,Já to taky nechápu. Budeme si s nima muset promluvit." řekl jsem a začal jíst. Chen si povzdechl, opřel si hlavu o ruku a začal se v jídle nimrat.

,,Neboj se. Tohle není nic vážnýho." řekl jsem, když Chen ještě nezačal jíst.

,,To já vím, ale...i tak mě to štve. Vždyť...náš vztah začal líbáním se v šatnách, ještě ten den za ním přišla jeho údajná holka, další den jsme se udobřili a dneska je zase naštvanej kvůli něčemu, co ví že není pravda." řekl Chen, když odložil příbor na stůl.