06. Pokušitelka (+18)

200 9 2
                                    

Bella

Prázdniny se nezadržitelně blížily.

Naše malá partička se rozrostla o další dva kousky. Edwardovi sestřenky z Denali se přistěhovali a hádejte co. Tanya chodí s Michaelem a Celestina s Maxem. No... Krásně jsme se to, ale spárovaly.

Veškerý svůj volný čas trávím s Edwardem nebo všichni dohromady, a někam se vyráží. Jediné dny kdy zůstávám sama, jsou ty slunečné, kterých je tady vážně hodně málo. Celá parta se sebere a jede s Edwardovými rodiči kempovat. No a já zůstávám na koleji. Díky tomu, že nevidím, nemohu jet s nimi. Jednou, když jsme proti tomu protestovala a za každou cenu chtěla jet, mi slíbil, že mě jednou s sebou určitě vezme, ale nebude to hned. A já mu jako vždy ustoupila.

Podvraťák jeden, má až moc dobré přesvědčovací metody.

Bože, jenom ten hlas, rty, které se třou o můj ušní lalůček, když mi šeptá a jak teprve chutnají. Nedokážu si představit, co by na to řekl Charlie, kdyby se to nedej bože dozvěděl. Já mu to tedy neřeknu. Edwardovi se to sice moc nelíbí, ale co je to moje věc. A přeci co oči nevidí, to srdce nebolí.

Je zajímavé, jak se ze slušné tatínkovi holčičky stal rebel, který touží jenom po jednom.

Dlouho jsem si to nechtěla přiznat, ale teď už musím. Jsem závislá na jeho přítomnosti, vůni, hlase, každého letmého doteku, smíchu no prostě všeho.

Seděla jsem s Edwardem u mne v pokoji na posteli, opřená o jeho hruď a poslouchala, jak mi brouká do ucha neznámou melodii, která se mi moc líbila.

Ali byl venku s Emmettem a ani radši nechci vědět, co ti dva dělají.

„Bell's," zašeptal mi Edward do ucha a přerušil tak moje myšlenkové pochody.

„Hmm..." jenom jsem zamručela.

„Nechtěla bys o víkendu jet semnou domů? Představil bych ti rodiče a ostatní by byly také rádi, že pojedeš s námi." Trošku jsem se zasekla, ale hned jsem se vzpamatovala.

Rychlostí blesku jsem se napřímila, otočila se čelem k Edwardovi, sedla si na něj obráceně, nohy jsem mu obmotala okolo boků a vzala jeho hlavu do svých dlaní. Za ty dva měsíce co spolu chodíme, jsem si už zvykla na jeho ledovou kůži, to že neslyším jeho srdce být, mě nejdříve rozrušovalo, ale nechtěla jsem se ho na to ptát, a co na tom záleží mě je jedno jestli je nebo není člověk miluju ho takového jaký je, a to nikdy nehodlám měnit.

„Myslíš to vážně?" ptala jsem se nevěřícně. On mě chce ukázat rodičům.

„Naprosto," jeho hlas zněl rozhodně, a při to přikyvoval hlavou.

„A nebude jim to vadit?"

„Ne nebude. To oni sami navrhli, ať tě přivezu, moc se na tebe těší."

„Dobře pojedu."

Byla jsem šíleně šťastná a samou radostí jsem se začala tetelit na jeho klině.

„Bell's," zavzdychal z ničeho nic Edward a já cítila, jak moje projevy radosti začali působit na jeho citlivé místečko.

„Ano? Děje se něco?" ptala jsem se nechápavě a dál se tetelila.

„Tohle nedělej. Prosím!" začal šeptat ještě vzrušenějším hlasem.

„Myslíš tohle?" zeptala jsem se a tentokrát se vědomě otřela o jeho mužství.

„B–Bell's," zasténal a zrychleně oddechoval.

Mě samotnou moje počínání vzrušilo a těžce jsem oddechovala. Nevydržela jsem to a našla jeho rty, které mě začaly ihned vášnivě líbat.

Slepá houslistkaKde žijí příběhy. Začni objevovat