Slepá houslistka

09. Tornádo jménem Alice

Probudily mě motýlí polibky, které mi zasypávaly celý obličej. Když se dostaly až k mým rtům, rychle jsem své ruce obmotala kolem jeho krku a nechtěla, aby ten polibek ukončil.

Ale k mému velkému štěstí ho naopak začal prohlubovat.

Zapletla jsem mu své prsty do vlasů a ještě víc si ho přitáhla k sobě.

Potřebovala jsem se už nadechnout, jako by to tušil, začal přesouvat své rty na můj krk.

„Hej vstávat lenoši! Za 15 minut se odjíždí!" ozvala se Alice za dveřmi.

Při zvuku jejího hlasu doprovázeného zabušením na dveře jsem se šíleně lekla a prudce se chtěla posadit. Ale do něčeho jsem narazila, až mě to vrátilo zpět do peřin a já se chytla za bolavé čelo.

V tom šoku jsem totiž úplně zapomněla na Edwarda a to k čemu se schylovalo.

Bolestí, ale i nad vyrušením jsem zaskučela nahlas.

„Bello, co ti je," ptal se vyděšeně Edward.

„Nic mi není. Víš, že máš šíleně tvrdou hlavu?" ptala jsem se vážně Edwarda.

„No... vím. Měly bychom vstávat, nebo Alice nezůstane jenom u bušení na dveře, ale přijde nám rovnou z té postele vytáhnout," říkal mezi polibky, kterými zasypával mojí tvář.

„Já to myslela vážně!" ozval se Alice hlásek zpoza dveří.

„Víš, že rušíš?" křikl Edward zpět a já cítila, jak rudnu.

„Ne to fakt nevím a upřímně je mi to jedno! Koukejte vylézt nebo si pro vás dojdu osobně!" mluvila výhružným tónem hlasu.

Začala jsem se tedy soukat z Edwardovy náruče doprovázené jeho nesouhlasným mručením.

„Promiň, ale já nechci, aby mě ten malý skřet tahal z postele," vysvětlovala jsem mu a při tom řekla více nahlas a s důrazem na slova malý skřet, tak aby je Alice stojící za dveřmi slyšela.

„To odvoláš," řekla výhružně.

„Proč bych měla?"

„Počkej já ti ukážu," mluvila podezřele klidným hlasem a já se začala bát co vykoumala ta její hlavička a jestli dnešek přežiju ve zdraví.

„Edwarde? Kde mám své věci?" zeptala jsem se, protože vůbec nevím, kam mi je Alice dala.

„Tím se nemusíš zabývat. Alice ti už připravila, co si máš vzít na sebe. Máš to v koupelně hned vedle umyvadla." Řekl Edward.

„Jak připravila věci na sebe?" ptala jsem se dosti zaskočeně.

„ No... Alice v naší rodině obléká každého. Na ráno nám připraví hromádku oblečení a nedej bože, když si chceš vzít něco jiného," vysvětloval a při tom se smál.

„Doufám, že vybrala něco dobrého a alespoň se nemusím strachovat, že to k sobě barevně nepůjde."

„Neboj, Alice má neuvěřitelný cit pro módu. Však to poznáš sama."

„Hmm..." zněla moje odpověď a pomalu se zvedala z postele, když jsem si na něco poměla.

„Ehm... kde máte koupelnu?"

„Promiň... já zapomněl," řekl a já slyšela šustění peřin, jak se ihned zvedl, „ukážu ti kde mám koupelnu."

Vedl mě jen pár kroků a zastavil.

„Ty máš vlastní?"

„Ano, každý pokoj v tomhle domě má svou koupelnu."

„Co já bych dala za vlastní koupelnu," povzdechla jsem si.