Slepá houslistka

25. Překvapení!

S přemýšlením jaké to překvapení pro mě Edward přichystal, jsem se svlékala z šatu a mířila si to rovnou do sprchy. Vodu jsem pustila vařící a užívala si její stékání po těla a to jak rozehřívala mé studené tělo.

Ven jsem vyšla jenom v ručníku a z mého těla šla pára, nikdy mě neomrzelo ji pozorovat, ale dneska na to nebyl čas. Zalezla jsem do šatny a začala se prohrabovat vším, co mi Jane koupila. Z některých věcí jsem byla překvapená, protože jsem vůbec netušila, že něco takového můj šatník obsahuje. To bude dlouhé balení, ale co kdybych poprosila Alice s jeho přetříděním? To není vůbec špatný nápad.

Nakonec to vyhrály šaty, které jsem si koupila já sama a dokonce Jane se taky líbily na což, jsem nesmírně pyšná.

Hodila jsem na sebe šaty, rychle zapadla do koupelny, abych si něco udělala ještě s vlasy, nalíčit a byla jsem připravená. No popravdě jsem se byla natěšená a nervózní jako malá holka, konečně jsem se chovala normálně, přirozeně, jako kdyby ty roky ve Volteře byl jenom zlý sen, ze kterého jsem se probrala.

V rychlosti jsem si ještě obula černé balerýnky a už jsem doslova a do písmene vyběhla ze dveří. Bejvalo by se mi to i povedlo, kdyby za nimi bohužel nestál Demetri do kterého jsem plnou parou vrazila. Chudák to nečekal a tak jsme oba skončily na zemi.

„Izz? Co to proboha bylo?" ptal se vykolejeně. Izz, na tuhle přezdívku začínám mít alergii. Může upír mít alergii, proboha proč se zabývám takovýma hloupostmi. Jasně že nemůže.

„Nic, co by se mělo dít?" řekla jsem jakoby nic a začala se z něj zvedat.

„Takovouhle jsem tě ještě nikdy neviděl."

„Jakou takovou?" ptala jsem se nechápavě.

„Takovou rozjařenou. Co v tom je, že by nějaký chlap?" ptal se se zájmem Demetri

„Do toho ti nic není," odsekla jsem mu.

„Takže v tom je chlap," řekl vítězně, „a o co, že vím i který. Jsi průhledná jako papír Izzi," smál se mi.

„Tak když to víš, tak mě nech projít, spěchám," popoháněla jsem ho pryč.

Se smíchem se ztratil v další chodbě a já se úprkem vydala ke Cullenovým. Ještě než jsem k nim dorazila, stáhla jsem štít, aby mě Alice viděla přicházet. To že vizi dostala, se mi potvrdilo radostným zavískutím z jejich pokoje. Jenom jsem se tomu usmála a zaklepala.

„Už tě tady netrpělivě čekám," vtáhla mě okamžitě Alice do pokoje.

„Taky tě ráda vidím," poznamenala jsem jízlivě.

„Jo jo jo, já taky, ale teďka povídej, vyprávěj a přeháněj," strkala mě k pohovce.

„Alice, to je moje návštěva," ozval se Edward stojící ve dveřích nejspíš jeho pokoje.

„Já ji viděla první," řekla a mračila se na něj jako tisíc čertů.

„Slíbil mi překvapení," práskla jsem Edwarda.

„Fakt? To je divné, já o žádném nevím," divila se Alice.

„Bells? Můžeš sem za mnou? Prosím," řekl Edward a ještě k tomu mě lákal prstíčkem. Jenom jsem se tomu zasmála a vydala se i přes bručení Alice, o tom jaký jsme nevděčníci a že je Edward neskutečný lakomec k němu.

Vtáhl mě do pokoje, zavřel dveře a opřel mě o ně. Udělal přesně to, po čem jsem toužila celou dobu, když mě nechal před mým pokojem.

Jeho rty se přisály na ty mé a spojily se v polibku, nejdříve byl jemný, ale čím déle trval, tím byl vášnivější. Pod náporem vášně jsem se k němu co nejvíc přitiskla, sotva se naše těla dotkla, jsem mu zasténala do úst. Jeho ruce, které dosud byly na mých zádech se přesunuly na zadeček, který jemně stiskl.

„Překvapení!" zavřískal ten malý skřet z vedlejšího pokoje a já jsem s úlekem od Edwarda uskočila.

„Alice!" zavrčela jsem a z vedlejšího pokoje se ozvalo jenom hlasité zasmání.

„Má pravdu," řekl Edward a přitáhl si mě k sobě.

„A co je to překvapení?" ptala jsem se zvědavě.

„Jsi připravená?"

„Na cokoliv," řekla jsem rozhodně.

„Tak jsem pojď," řekl jen tak.

Najednou se pokojem ozvalo dunění a já se podívala za Edwarda, ale to co jsem tam spatřila, bych nikdy nečekala. Přes celý pokoj se řítil čokoládově hnědý labrador. A když říkám, že řítil, tak to myslí do slova. Edward rychle uskočil stranou, ale já to štěstí neměla a tak jsem skončila na zemi pod psím tělem.

„Ali? J... j... jak je to možné?" ptala jsem se nevěřícně Edwarda a při tom se vítala s Alim.

„Nejspíš tě tenkrát bránil a ten upír ho kousnul, ale nedostalo se do něj tolik jedu. To je alespoň naše teorie," řekl Edward.

„Takže je nesmrtelný? Upíří pes? Ale co dělá tady ve Volteře, vždyť se o něm Aro dozví," řekla jsem už trošku panicky.

„Aro už o něm ví. Sice nevíme, jak se to dozvěděl, ale chtěl abychom ho přivezly s sebou," oznámil mi Edward.

„Dobře, pokud ho chce vidět, tak já mu Aliho ukážu, ale nejdřív mi o něm musíš všechno říct."

„Chtěl jsem jít za ním já, proč bys měla jít ty?" ptal se nechápavě.

„Protože mě Aliho Aro nevezme, kdežto s tebou by se o tom vůbec nebavil. Nebude se mu sice líbit, že Aliho odvezeme sotva ho spatří, ale já ho ráda provokuju," řekla jsem nadšeně.

„Odvezeme sotva ho spatří?" ptal se nechápavě, ale hnedka mu to došlo, „Ty jedeš s námi?" Blbá to otázka.

„Nejsi rád?" Troška poškádlení neublíží.

„Blázníš? Jsem v sedmém nebi." Popadl mě do náruče a začal semnou točit. Samou radostí jsem se smála spolu s Edwardem a Ali kolem nás poskakoval.

„Co se to tu děje?" Vtrhl do dveří Emmett. Zvedla jsem štít a zadívala se Alice, která dostala okamžitě vizi. Vystřelila z pokoje a táhla za sebou Jaspera.

„Kam tak rychle zmizely?" ptala se rosalie.

„Alice mi šla samou radostí zabalit věci, odjíždím totiž s vámi. Pokud mě tedy chcete," vysvětlila jsem nechápající části rodiny.

„To víš, že tě chceme!" Sebral mě Edwardovi z náruče a začal mě mačkat v té svojí medvědí. Za zády se mi ozvalo vrčení, ale šance se dostat k jeho majiteli byly nulové.

„Nesoukromnič," zavrčela Rosalie na Emmetta a já se objevila v dalším z objetí, nakonec jsem ještě absolvovala Esmeino a Carlisleovo objetí a návrat zpět k Edwardovi.

Rodinou idylku narušilo zaklepání na dveře. Alice s Jasperem by neklepaly, tak jsem se zaměřila na dveře a za nimi se objevil Felix s Demetrim. Začala jsem trošičku vrčet, což způsobilo, že se všichni na mě udiveně podívali.

„Demetri, Felixi copak vás přivádí?" zeptala jsem se přes dveře, které jsem šla otevřít.

Podíval jsem se za sebe na Edwarda, který jenom kývnul.

„Hned jsem tam," odpověděla jsem Felixovi.

„Ale... dobře nebudu se ptát proč," řekl Felix, když jsem se na něj začalamračit