Slepá houslistka

08. Rodina

„Jak dlouho ještě pojedeme?" zeptala jsem se Edwarda, když jsme už byly zase na cestě.

„Půl hodinky," řekl a v jeho hlase byl znát úsměv, který musel zdobit jeho obličej.

Po půl hodině Edward zpomalil a zabočil, pod koly auta se začaly ozývat zvuky praskajícího štěrku, jak sjel z krajnice, následované šíleným houpáním ze strany na stranu.

„Promiň, ale je to lesní cesta," omlouval se Edward za to houpání.

Po pár metrech jsme zpomalili, podle zvuků jsme zajížděli do garáže a po obou stranách zastavili i Alicino Porshe a Emmettův Jeep.

Na mojí straně auta se otevřely dveře a já se lekla. Zase.

„Vystupujeme," promluvil Edward.

,Kde se vzal na druhé straně?' divila jsem se.

Mezitím co mi Edward pomáhal z auta, někdo otevíral kufr.

„Tak pojď ven," mluvil na Aliho Emmett, „a vítej u nás doma."

Slyšela jsem Aliho vyskočit, během chvilky byl u mě a tiskl se k mé noze. No jo nové a neznámé prostředí. Než se ubezpečí, že mi nic nehrozí, bude se držet u mě jako klíště.

„Pojď, představím tě rodičům," sdělil mi Edward a s rukou kolem mého pasu mě vedl hlouběji do domu.

Stoupali jsme po schodech, po pár metrech se zastavil a otevřel nějaké dveře, ze kterých zavála nádherná vůně.

Cítila jsem rozkvetlou louku, vůni přírodních vodopádů uprostřed lesa a podobné přírodní vůně. Nechápala jsem, jak to může dohromady vytvořit tak nádhernou a omamující vůni.

Edward mě vedl dál do domu, někde po cestě jsme zastavili, sundaly boty, bundy a Alimu Emmett otřel tlapky.

Musely jsme vejít do velice prostorné místnosti, protože zvuky se vracely hodně pozdě a ty slabé vůbec. Po několika krocích Edward zastavil.

„Bello, chtěl bych ti představit své adoptivní rodiče," promluvil a rukou kolem mého pasu mě postrkoval jedním směrem.

„Tohle je Esme moje máma a architektka." Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem ucítila pomalé sevření v náručí.

„Moc ráda tě konečně poznávám Bello," řekl velice líbezný hlas, který dozajista patřil Edwardově matce.

„Mě také moc těší paní Cullenová," odpověděla jsem a usmála se.

„Prosím, říkej mi jenom Esme," požádala mě esme.

Jenom jsem kývla na souhlas a Edward mě už od Esme směroval kousek dál.

„A tohle je Carlisle, můj otec a lékař v jednom," sděloval mi Edward.

„Moc mě těší Belllo," řekl Edwardův otec. Z jeho hlasu byla cítit autorita, láska a diplomacie. Stejně jako Esme mě jemně podržel v objetí, které bylo i stejně vřelé a rodičovské. Ali byl pevně natisknutý u mě a napnutý jako struna.

„Mě také pane Cullene."

„Carlisle, prosím jenom jménem," žádal stejně jako předtím Esme.

„Jo a málem bych zapomněl. Ta hnědá koule co se Belle tiskne k noze je Ali," představil dodatečně Edward Aliho.

„Ahoj Ali, neboj se, neublížím tobě ani tvé paničce," mluvila mateřským hlasem Esme a já cítila, jak se Ali začíná pomalu uvolňovat.