Slepá houslistka

02. Stěhování 1.část

Edward

Kola aut svištěla po dálnici 200 km/hod.

S Emmettem a Alicí jsme jeli jako první a neustále se předjížděli. Carlisle s námi držel rychlost, ale do závodění se nezapojil.

Alice a Rosalie jednoho večera navrhly, že by bylo hezké vyzkoušet si jednou bydlet na koleji. Klukům se to líbilo, mě to nakonec také přišlo jako docela dobrý nápad. Menší změna do našeho věčného života. Carlisleovi se to sice moc nelíbilo, ale nakonec uznal, že to bude dobrá zkušenost pro nás všechny. Esme nás chápala, ale byla smutná z toho, že nás nebude mít pod svými mateřskými křídly. Slíbili jsme jí, že budeme každou volnou chvíli a víkend s ní.

Esme koupila dům kousek za městem v lese. Carlisle bude každý den dojíždět do školní ordinace a v noci bude na telefonu. Díky tomu, že nespíme, bude pořád v pohotovosti.

Alice s Jasperem zařídili, aby jsme dostali pokoje vedle sebe. Sice budeme rozděleni podle pohlaví, ale budeme blízko sebe. Což je výhodné v tom, kdyby někdo z nás potřeboval pomoct, budou ostatní na blízku.

Začali jsme se přibližovat k městu. Zpomalil jsem, za mne se zařadil Emmett a Alice. Carlisle nás předjel a vedl nás do areálu kolejí.

Před naší kolejí jsme zaparkovali. Vyndali věci z aut a šli do pokojů. Carlisle s Esme se šli podívat do ordinace, jestli nebude potřebovat nějaké úpravy. Měli jsme se tam potom s nimi sejít.

Kolejní pokoje byly obyčejné. Jedna postel pro každého stejně jako skříň, stůl a židle. Každý pokoj měl vlastní malou kuchyňku, což je pro nás ideální, alespoň nemusíme nic předstírat a v nejhorším případě jíst. Při té představě jsem se s odporem oklepal. Koupelny byly na každém patře společné, jsou nově zařízené nebo tak alespoň vypadají.

Vybalil jsem si věci a spolu s bratry jsme se sešli s holkami před pokojem. Společně jsme se vydali do Carlisleovi ordinace. Když jsme vešli, Carlisle kontroloval lékárničku a zapisoval si léky, které potřebuje koupit. Esme kontrolovala vybavení a tvářila se trošičku naštvaně.

,Nic tady není,' Koukla na Alici a ona hned přikývla. Nákupy si nikdy nenechala ujít, ať jde o cokoli.

,Je to tu docela deprimující, chce to změnu.' plně jsem s Carlislem souhlasil.

„Takže budeme malovat?" zeptal jsem se rovnou.

„Dobrý nápad." radovala se Alice.

Jeli jsme do nejbližšího obchodního centra, kde jsem nechali Esme, Alici, Jaspera a Emmetta. Já, Carlisle a Rose jsem jeli koupit vybavení do ordinace.

Carlisle cestou zavolal svému známému a domluvil se s ním. Vybrali jsme nové nástroje, ultrazvuk, dvě lehátka, zástěny, sterilizátor, stojany na kapačky, lednici na vzorky a mnoho dalších potřebných věcí. Domluvili jsme se, že velké zařízení nám přivezou hned ráno. Na cestě zpět jsme se stavili v lékárně a dokoupili obvazy, desinfekce, tampony, ortézy a léky.

Když jsme se vrátily před obchodní centrum, akorát z něj vycházeli ostatní. Emmett a Jasper ověšeni jako vánoční stromečky. Esme s Alicí měly na tvářích spokojené výrazy. Vše jsme daly do aut a vydali se nazpět do školní ordinace.

Zastavili jsme co nejblíže ke vchodu, vzali věci z aut a dali je k jedné stěně, kterou nám Alice ukázala. Poté se hned vrhla mezi věci. Po chviličce se napřímila s vítězným úsměvem a v ruce držela igelity na přikrytí nábytku. Chytla Rosalii za ruku a vpadly do ordinace. Esme mezitím našla barvy a začala je rozdávat. Mě dala broskvovou barvu a ukázala na ordinaci, popadl jsem štětec ze židle a vydal se malovat. Emmett s Jasperem dostali bílou.