Slepá houslistka

10. Loučení a odjezd na prázdniny

Něco mokrého mi přejíždělo po obličeji následované horkým dechem. Rozmáchla jsem se, ale ruka mi proletěla prázdným prostorem. Otočila jsem se na bok, zachumlala do peřiny a zkoušela ještě usnout, ale to by mi nesměl někdo strašně zafunět do ucha, olíznout ho a ještě mě strkat z postele.

„Ali! Co to děláš!" vyhrkla jsem a za dveřmi pokoje se ozval Emmettův šílený smích.

„Emmette, co to..." ozval se hlas mého anděla spásy.

„Ali! Ven z té postele! Sakra Emmette vždyť je celý od bahna, kde jste a čím jste to prolezly," hudroval Edward.

„Ničím, ale ono tam jaksi v noci pršelo, takže je venku trošičku bahýnko," řehtal se Emmett.

„Trošičku? Vždyť mám bahna plnou postel a Bella ho má i ve vlasech!"

„Co? Bahno ve vlasech?" ,No to si ze mě dělá srandu.'

„Bells dojdi si do sprchy a já zatím uklidím tu spoušť," řekl Edward.

„Nechceš mi jít pomoct dostat to bahno z vlasů?" ptala jsem se šeptem a při tom cítila, jak mi hoří tváře.

„Myslím, že by to nebyl dobrý nápad, ale Alice ti klidně pomůže," jeho hlas zněl smutně.

„Dobře. Určitě budu potřebovat její pomoc, protože tohle sama ven nedostanu, když si na to nevidím." Pročesávala jsem si vlasy prsty a zadrhávala se v cuckách hlíny, která už stačila zaschnout.

„Emmett mi kazí Aliho, asi mu zakážu ho vídat a přidělím hlídané návštěvy," řekla jsem naštvaně a hodně nahlas tak aby to dotyčná osoba slyšela.

„To bys neudělala, že ne? Bello, Bells, Bellinko," cukroval Emmett.

„Udělala," řekla jsem vážně, ale uvnitř se otřásala smíchy.

„Jdu do sprchy sundat ze sebe to bahno. Edwarde, poprosíš za mě Alice, aby mi přišla pomoct s těmi vlasy?"

„Jsem tady a klidně ti pomůžu s tou spouští na tvé hlavě," ozvala se ode dveří Alice.

„Moc ti děkuji."

„To nestojí za řeč a promiň za ten včerejšek. Nechtěla jsem tě takhle utahat," zpytovala svoje svědomý Alice.

„Alice, ale mě se to včera vážně líbilo. Než jsem poznala tebe tak jsem chodila nakupovat oblečení s Charliem, abych si náhodou nevzala něco, co k sobě nesedí, ale Charlie nákupy zrovna moc v lásce nemá.

Jemu stačí projít dva obchody a je vyřízený, jasně chodila jsem s holkami z našeho města, nebo nedaleké rezervace, ale ty to semnou vydržely jenom chvilku a pak se věnovaly sobě," vysvětlovala jsem jí.

„To je mi líto Bell a slibuji, že až půjdeme zase někdy nakupovat, budu své nadšení držet pod pokličkou," ujišťovala mě Alice a zároveň se snažila přemluvit k dalším nákupům.

„Alice já s tebou půjdu klidně zase nakupovat, ale teďka mi prosím tě pojď pomoct s tím bahnem," snažila jsem se utnout její omlouvání.

Kupodivu to zabralo a Alice mě chytla za ruku a táhla směr koupelna, kdy si cestou brebentila pro sebe nadávky na Emmettovu osobu.

„Koukej Aliho vykoupat, když si ho tak... ušpinil a nechci slyšet žádné výmluvy Emmette. Za několik málo hodin odjíždíme na kolej, tak ať je do té doby vyšampónovaný a suchý. Jinak si mě nepřej!" zahřměla Alice, ještě než zavřela dveře koupelny.

---

Po půl hodině jsme společně s Alicí opouštěly koupelnu ve vysmáté náladě.

„Pojď Esme ti už určitě připravila oběd." Táhla mě Alice po schodech do kuchyně. V hale byl slyšet klavír, který přestal hrát, když jsme sešly dolů a během chviličky mě objímaly dvě studené ruce okolo pasu.