Slepá houslistka

12. Co budeme dělat?

Pohled nikoho

Zatímco se krvežíznivý upír radoval z lahodné krve a přestal dávat pozor, nevšiml si naježeného hnědého psa, jež se chystal na něj zaútočit.

Pes se silně odrazil, dopal upírovi na záda a pokusil se zakousnout do jeho zátylku. Upír se najednou odtrhl od dívky a ohnal se po vetřelci zuby. V té rychlosti si ale neuvědomil, že je to pes a zakousl se mu do krku.

Chvilku sál krev než se odtrhl a zhnuseně kolem sebe začal plivat psí chlupy.

Hnědý pes, i přes velkou bolest po kousnutí se nehodlal vzdát a za cenu života se rozhodl svou paničku ochránit. Se silným vrčením a naježenou srstí na zádech udělal na protivníka výpad. Ten to sice nečekal, ale byl rychlejší a tudíž včas uhnul. Postavil se naproti němu a začaly kolem sebe s vrčením kroužit.

Pes po něm vystartoval a upír ho odhodil přes půl ulice zpět. Hnědý pes se s bolestným kňučením raději stáhl a vyběhl co nejrychleji směr koleje pro pomoc.

Upír se s vítězným úšklebkem otočil k dívce, ale ta se už zmítala v bolestech.

„Sakra," zaúpěl a popadl tělo dívky. Donesl ji do jedné chaty na opuštěné pláži, na míle daleko od města, kde ji potkal.

Celý den přemýšlel, co by měl udělat, jak se zachovat, ale nakonec se rozhodl, že odejde. Napsal jí krátký dopis, který položil na stůl s pokyny, co má dělat a kam jít až se přeměna dokončí. Nechtěl s ní zůstat, byl vlk samotář, a proto se vydal směrem k nedalekým skalám na pobřeží. Naposledy se ze skály podíval na opuštěnou chalupu a skočil do vody. Nabral směr své plavby a zmizel v hlubinách moře.

---

Mezitím pes doběh před koleje, ale neměl se jak dostat dovnitř. Začal žalostně štěkat a po chvíli se dostavil žádoucí účinek, z okna ve druhém patře vykoukla bronzová a černá hlava.

Zmateně se po sobě podívali a okamžitě běželi dolů. Cestou se k nim přidaly jejich sourozenci a kamarádi.

„Ali? Co se stalo, kde je Bella?" Ptal se kluk s bronzovými vlasy. Pes na něj upřel svůj pohled, chytil ho za rukáv košile a táhl ho směrem k dívce.

Dotyčný se jenom vykuleně podíval na svůj doprovod a zůstal stát pohledem na dívce s černými vlasy.

„Já nic neviděla a ani nevidím. Nechápu to, Edwarde," odpověděla mu smutně a on podle jejích myšlenek poznal, že už nemusí být mezi živými.

Ten s vyděšeným výrazem a ostatními šel za psem, ale zdálo se mu to pomalu a to pes běžel tryskem.

Když je pes dovedl na ono místo dívka už tam nebyla. Jediné co po ní zůstalo, byla kaluž krve a vůně po neznámém upírovi, ale tím jeho pachová stopa končila, nikam nevedla a od nikud nepřicházela.

Mladík, jehož košili pes už pustil, padl zlomeně na kolena a nechtěl tomu uvěřit. Jeho rodina a kamarádi za ním stály jako sochy z kamene. Po dlouhé době, když se jeho bratři vzpamatovali z toho šoku, ho zvedli ze země a odvedly domů. Na kolej se nikdo nevrátil.

Doma vše vypověděli svým rodičům a dívaly se na schoulený hnědý uzlíček u nohou mladíka s bronzovými vlasy.

Malá černovláska k němu přiklekla a pohladilas po srsti. On zvedl hlavu a podíval se smutnýma očima na ní.

Ve stejnou chvíli co se pes pohnul, se otec dětí podíval na psa a jeho pohled se zarazil na jeho krku a on zalapal po dechu.

„On ho kousl, ten upír ho kousl!" zděšeně vykřikl.

„Co budeme dělat?" Zeptal se mladík, u jehož nohou pes ležel.

„Nevím. Nevypadá to, že na něj jed účinkuje." Ale jen co to dořekl, uniklo psovi bolestné zakňučení, které celou dobu potlačoval. Všichni se zatajeným dechem sledovali, co se bude dít dál. Velice dobře si uvědomovali, že se to nikdy nestalo, ale toho psa nadevše milovali a hlavně jim připomínal dívku, kterou milovaly a jeden obzvláště.

Svolaly rychlou poradu a dohodly se na tom, že nechají přeměnu dokončit a podle chování psa se potom rozhodne, zda ho zabijí či ne.