Uplynulo už několik týdnů co jsem doma. Lidem venku se to evidentně nelíbí, jelikož se stále bouří před našim domem. Ale i přesto se tady Bestie neobjevila. Měsíc se zalil krví už desetkrát. Nikdo neví jak je to možné. Je šance, aby si myslela, že jsem mrtvá? O tom pochybuji. Zvlášť kdy vím co se svými oběťmi dělá. Tím, že je roztrhá na kusy se jen jistí, aby ji neošálili. Proto mě zaráží, že mě jen tak nechala být, když měla příležitost. Pochybuji, že by si jen hrála. Jsem si jistá, že mě ten den chtěla zabít. Tak proč si pro mě nepřila, aby to dokončila? Zvlášť když se ví, že se pro svou oběť vrací.
Každý večer se chodím dívat na oblohu. Vždy se posadím na schody na verandě. Chvílemi sleduji měsíc, abych se ujistila, že dnes nikdo nezemřel. Hned poté zase cestu k lesu jestli náhodou nepřichází. Ale nejvíce času trávím prohlížením přívěsku s dračím okem. Co jsem se dočetla, tak ho máma dostala od táty. Asi jsem jí ho nevědomky strhla. Zřejmě ho musela mít obtočený kolem zápěstí, jinak bych ho neměla odkud strhnout. Škoda, že už kouzla nejsou. Teď by se nám hodila. Tenkrát to musela být opravdu kouzelná doba. Už jen představa, že kouzlem něco stvoříte nebo někomu pomůžete, či ho dokonce zachráníte. A třeba by se dala použít i pro boj s ní. Proč by jinak narušila magickou síť a způsobila tak zánik magie na naší zemi? Nějaká kouzla ji určitě ohrožovala. Zřejmě ale ani nestihli zjistit jaká.
Přívěsek je již trochu zašlý. Měděné drátky, které splňovaly tehdejší funkci, a reagovaly na srdeční frekvenci, se již začínají objevovat zpoza stříbrné a modré vrstvy. Jednoduše řečeno, čas se na něm podepsal. Což je zajímavý úkaz. My přestáváme v jednadvaceti stárnout. Chtěla bych také stárnout, jako on. A zemřít přirozenou smrtí, a ne rukou černého přízraku z lesů.
Přívěsek jsem si zapnula kolem krku a schovala pod tričko. Slunce pomalu zapadá. Touhle dobou už táta usíná. Tudíž můžu pokračovat ve čtení matčina deníku. Ještě pro jistotu jsem se ohlédla do chodby a hned na to jsem sahala do kapsy pro pomalu rozpadající se knížečku. Otevřela jsem ji na stránce s datumem 19. září. Píše zde o schopnosti hogosha. O tom jak se o ní dozvěděla, jak se pokoušela se ji naučit a ovládat. Podle toho co píše, se o této schopnosti zmínila Kiko. První proměny byly prý hodně bolestivé. Jako kdyby se vám kosti a orgány přesouvaly na jiné místo a místo nich vyrůstaly jiné. Časem se na to dolo zvyknout a proměnu zrychlit na tolik, že jste nestačili mrknout. Tím pádem ani bolesti netrvaly tak dlouho. Čím dříve jste prošli promenou, tím rychleji jste se zbavili bolestí. Osobně mě ale zajímalo proč odešla. Proč tátu opustila? Proč opustila bojiště? Chtěla se snad vzdát? Nebo utéct? Posledním dvěma otázkám jsem se musela zasmát. Teta jasně říkala, že v jistých směrech byla od rány. A ve vyhrocených situacích o to víc. Takže určitě musela mít jiný důvod. Že by toho na ní bylo moc a chtěla se na chvíli oprostit od toho všeho? To se asi nikdy nedozvím. V deníku to nepíše.
Ale třeba mi to řekne sama. Tenkrát jí z toho dostali. Tentokrát to musí jít taky.
Jedno je jisté. Chci jí poznat.
Chci ji zpět.
Chci zpátky svou mámu, která mě měla ráda.
Chci zpět svou rodinu.
Chci zastavit tohle peklo.
Vrátím se tam!
ČTEŠ
Obětována zlu - Mythix club 2
FantasyDíl 2. (Pro umocnění emocí a naladění atmosféry doporučuji pouštět písně.) Shizuka, dívka vyrůstající bez rodičů. Byla vybrána lidem jako oběť pro zlo, které zastavilo čas a chce něco na oplátku... Ale co když se Shizuka rozhodne bránit a zlo proto...
