Probudila jsem se svázána. Ruce svázané vysoko nad hlavou. Spolu s nimy provaz obepínal i můj pas. Připoutali mě ke kůlu. Nevěděla jsem kde vlastně jsem. Všude kolem byla tma. Věděla jsem, že tu stojím už dlouho. Nohy jsem měla jako v jednom ohni. Ale přesto mi byla zima. Mokré prádlo o sobě dalo vědět.
Rozhlížela jsem se kolem, jestli něco, nebo někoho neuvidím. Neviděla jsem nic. Pokud jsem nepočítala opodál stojící petrolejku. Znovu začínalo pršet. Čím déle jsem tu stála, tím víc se mě zmocňovala panika. Zkoušela jsem jestli aspoň trochu provaz nepovolil. Ale jen jsem si odřela zápěstí.
Takto jsem stála snad několik hodin, nebo aspoň mě to přišlo jako hodiny. Ruce svázané nad hlavou jsem přes bolest necítila. Nohy jako by mi měly kazdou chvíli upadnout. Kolem stále vládlo hrobové ticho. Jen občas byl zdaleka slyšet bolestivý křik.
Zaschlechla jsem kroky. Ale přes tmu jsem nikoho neviděla. Když tu náhle mě ochromila prudká bolest, kterou mi způsoboval silný stisk na překřižených zápěstí. Ovšem po chvíli polevil a přesunul se ke krku. Vůbec jsem netušila kdo by to mohl být. Dokud provazy nepolevily a já se ocitla zdvižena minimálně metr nad zemí. Předemnou doslova svítili bledé oči bez zornic. Prohlížely si mě. Když stisk zesílil, zachytila jsem se slizké paže. Mé ruce zaujaly její pozornost. Druhou rukou chytila mou pravou ruku a prohlížela si jí. Měla jsem pocit, že mi jí má v úmyslu ukroutit jak s ní stále otáčela. To samé udělala s druhou rukou. Jen si ji prohlížela o trochu déle. Zřejmě ji zaujal červený plamen táhnoucí se po levém předloktí. Když znovu stisk na mém krku zesílil, zatmělo se mi před očima. Snažila jsem se popadnout dech. Bylo mi to houby platné. Díky silnému stisku bylo téměř nemožné se nadechnout. Se zamlženým zrakem, jsem pouze slyšela trvající se látku a následný studený vítr otírající se o mou hruď. Stisk polevil a já jsem se ocitla na zemi. Cítila jsem jak mi prsty spěšně přejíždí po krku. Sotva jsem se rozkoukala, už mě znovu zvedala do vzduchu. Zvedla mě víš, až nad svou hlavu. Dívala si na mě zezdola, zatímco jsem se stále snažila popadnout dech. Probodávala mě pohledem. Dívala se skrz mě. Jako by mi viděla do duše.
Ještě hodnou chvíli se na mě takto dívala. Pak zaklonila hlavu a zařvala. Její křik byl k nevydržení. Byl by schopný trhat bubínky pokud by trval jen o pár vteřin déle. Ihned potom co její řev ustal, se mnou praštila o zem. Ale kupodivu nijak silně. Jen jako by mě nechala spadnout.
Za září opodál stojící petrolejky jsem se dívala na její mizející siluetu.
Ona něco hledá. A já to nejsem. Tak koho tedy chce? Nebo spíš co?
ČTEŠ
Obětována zlu - Mythix club 2
FantasiDíl 2. (Pro umocnění emocí a naladění atmosféry doporučuji pouštět písně.) Shizuka, dívka vyrůstající bez rodičů. Byla vybrána lidem jako oběť pro zlo, které zastavilo čas a chce něco na oplátku... Ale co když se Shizuka rozhodne bránit a zlo proto...
