Slyším kroky a cítím pohled v zádech. Někdo mě pozoruje. Ale pokaždé když se ohlédnu tak nevidím nikoho, kdo by se jen díval mým směrem. Všichni si ode mne drží odstup. Ani se mnou nepromluví. Nechtějí se mnou nic mít. Jsem pro ně cizí. Tak kdo by to byl? Občas také slyším dech a hlasitý zvuk připomínající bušící srdce. Ale mé to není. Je vůbec možné slyšet bijící srdce někoho jiného? A pokud ano, koho?
Jdu zrovna kolem sochy draka. Nádherné to dílo. Existovali, nebo je to jen výplod něčí fantazie? Posadila jsem se drakovi mezi položená křídla, skvělá skrýš mimochodem. A znovu se začetla do deníku. Musela jsem si najít jiné místo. Táta mě začínal podezírat, že se se mnou něco děje. Naštěstí ale jsem vždycky stihla vrátit deník na své místo. Někdy je to těžké, zvlášť když mám tátu za zády. Ale zvládám to.
Přečetla jsem sotva pár vět, když jsem opět zaslechla něčí nádech a bijící srdce. Pokaždé mě to vyděsí. Ale ať se dívám jak chci tak nevím odkud to jde. Proto jsem se ihned po obhlidnutí situace uchýlila do svého nového úkrytu. Opřela jsem se o křídlo a pokoušela se znovu začíst. Moc mi to nešlo. Tlukot srdce byl moc hlasitý na to abych se mohla soustředit. Proto jsem deník zavřela a zaposlouchala se do pravidelného tlukotu. Na to jak je rychlí, je to celkem uklidňují. Jen mě znervózňuje původ toho zvuku. Je to jako by vycházel přímo z té sochy. Opatrně jsem se dotkla kamenného boku draka a s hruzou zjistila, že dýchá. Cítila jsem na sobě něčí pohled. Ohledla jsem se a spatřila veliké modrošedivé oko. Víčka byla polryta šedivou kamennou vrstvou ale oko bylo opravdové. Párkrát zamrkalo a pak na mě jen zíralo. Prohlíželo si mě. Od hlavy až po paty. Ve strachu jsem křečovitě svírala deník na hrudi a byla připravená kdykoliv utéct. Zřejmě by to doprovázel i hlasitý křik, aspoň by si mě konečně někdo všiml.
Dívala jsem se dál do velkého oka, aniž bych nevěděla co dělat. Vypadalo to, že nemá v úmysl mi ublížit. Měla jsem dokonce pocit, že se usmívá. Po chvíli se oko zase zavřelo a už se neotevřelo. Téměř okamžitě na to zanikl jak dech tak i tlukot srdce. Stála jsem na stejném místě ještě dobrých pár minut a snažila se pochopit co se to vlastně stalo. Nějak mi to hlava nebere. Budu si muset promluvit buď s tátou, nebo s tetou. S nikým jiným mluvit nemůžu. Opatrně jsem vyšla z úkrytu a rozeběhla se domů.
ČTEŠ
Obětována zlu - Mythix club 2
FantasyDíl 2. (Pro umocnění emocí a naladění atmosféry doporučuji pouštět písně.) Shizuka, dívka vyrůstající bez rodičů. Byla vybrána lidem jako oběť pro zlo, které zastavilo čas a chce něco na oplátku... Ale co když se Shizuka rozhodne bránit a zlo proto...
