Díl 2.
(Pro umocnění emocí a naladění atmosféry doporučuji pouštět písně.)
Shizuka, dívka vyrůstající bez rodičů. Byla vybrána lidem jako oběť pro zlo, které zastavilo čas a chce něco na oplátku...
Ale co když se Shizuka rozhodne bránit a zlo proto...
Dorazili jsme na útesy. Koně byli nervózní, ale kočí měl ještě jeden úkol. Získat kapku krve. Nevím k čemu jim to je. Kočí přistoupil k mé kleci, popadl mě za pravou ruku, pořezal mi předloktí a do zkumavky odebral krev, kterou následně zašpuntoval. Najednou se zvedl vítr a koně začali vyvádět ještě víc než doposud. Začal se jim trhat postroj, jak chtěli zoufale pryč. Kočí se ohlédl a všiml si umírajícího pruhu porostu. Něco se sem blíží. Zanechal všech činností, rychle odpoutal koně. Na jednoho nasedl a druhého nechal volně běžet. Cválal za ním, a mně nezbývalo nic, než se díval jak poslední člověk, kterého jsem viděla, mizí v ranní mlze.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ikdyž bylo brzy ráno, měla jsem pocit, že stále slyším tu píseň ze včerejška. ...Zabíraj, zabíraj. Prychadí, objev sa. Vazmi jej...
V dáli jsem zahlédla něco černého. Nemohla jsem říct co, jelikož mlha stihla zhoustnout, že nebylo pomalu vidět na krok, ale ta černá silueta byla vidět z dálky. Jen silueta podobající se člověku. Ale pohybovalo se to moc rychle. Přeskočilo to ke kleci a já jsem se modlila aby mě náraz nesrazil z útesu dolů. Prostrčilo to hlavu mříží a dlouze mě to zkoumalo. Byla to ta věc, zrůda, Bestie, smrt číhající ve tmě. Strach a panika se mě začala zmocňovat a paralyzovat. Dech se mi zrychloval, stejně jako srdce, které jsem měla až v krku. Ale cítila jsem se v bezpečí, dokud jsem tady nemůže se mi přeci nic stát. Jak mě to vlastně chce dostat? Odpověď jsem dostala téměř okamžitě. Nejradši bych křičela, ale nešlo to. Vždyť ono to prochází skrz! Stálo to přímo předemnou v mírném předklonu. Dívalo se mi to do očí a mě zaujaly sliny, které kapaly od tlamy. To, že tonu ze zad trčí mříže mě ani tak nezajimalo. Hned na to se ze zad té stvůry vynořilo něco co připomínalo chapadlo a vypáčilo to tak zámek. Teď bych mohla utéct! Bliklo mi hlavou. Než jsem se k něčemu zmohla, popadlo mě to za pořezanou ruku a slízlo kapající krev. Z toho doteku se mi dělalo zle. Nejenže to mělo nesnesitelně studenou kůži ale taky odporně dlouhý jazyk. Pak se to na mě znovu podívalo a stisk na mé ruxe zesílil. Chytilo mě to i druhou rukou a nepřestávajíc zkoumat mou tvář mi to zajelo drápy do rány. Bolest to byla strašná a mé hlasivky to probralo k životu. Křičela jsem jak jen mi hlasivky dovolily a snažila se svou ruku vytrhnout. Proto to stisk ještě zesílilo a já měla pocit, že mi rozdrtí ruku. Drápy mi to zajelo až k lokti a následně mi to rotrhlo předloktí. Zřejmě to musí velice dobře znát abatomii, jelikož mi to nenarušilo jedinou důležitou žílu nebo tepnu. Konečně to mojí ruku pustilo a já se instinktivně přimáčkla na mříže. Stále se mi to dívalo do očí. Vypadalo, že se to usmívá. V očích se tomu zablesklo a pak to zmizelo, stejně jako mlha kolem. Sesunula jsem se na studené dno mříže. V porovnání s kůži té potvory mi přišlo teplé. Snažila jsem se rozdýchat bolest, která se začala rozlévat po celém těle. Nevím jak dlouho jsem ještě zůstala v kleci, ale rozhodla jsem se, že když mi to dalo šanci utéct, využiju jí.
*************************** Pokud někoho zajímá píseň oběti, mohu poskytnout. Jinak zkoušky jsem udělala, takže se pokusím vydávat zase pravidelně. Tak zatím naviděnou někdy příští týden. ***************************
