Pár dní...

2.

Prošly dvojitými dveřmi do jídelny. Bylo zde několik stolů, u všech někdo seděl a jedl. Jelikož zde bylo plno lidí, nebylo rozumět kloudného slova od žádného stolu.

Tak kde jsou. Nikde je nevidím.

,,GRACE!! '' Ozvalo se ze zadního stolu.

Okamžitě tam zamířila jak nejrychleji co mohla. Celá šťastná se vydala za přáteli, konečně je může zas vidět.

Jen co došla k nim se Newt okamžitě zvedl a přitáhl si ji do polibku. Grace ho objala kolem krku a polibek ještě prohloubila. Zamilovaný pár neřešil pozornost celého stolu ani jídelny. V tu chvíli tam byli jen oni. Poté se pevně objali a usadili se ke stolu.

Sedělo zde i pár nových tváří, kteří se hned seznámili s Grace. Připadali jí mile.

,,Kde je Teresa? '' Optal se Thomas.

,,Cože ona tu není? Já myslela, že už je s vámi. Nevím, po tom co jsme vyšly ze sprch, nás rozdělily a mně dělala ženská jakási vyšetření. '' Odvětila s údivem.

,,To nám taky. '' Přidal se Pánvička.

,,Díky bohu mi dali i něco na bolest a pro rychlejší zahojení. Kdo jsou všichni ti lidé? ''

,,Všichni jsou z jiných labyrintů. Všechny zachránili. '' Začal vyprávět jeden z nových kluků.

,,Cože? Počkat....Jiných Labyrintů? '' Vyhrkla Grace.

,,Jop. Vypadá to, že nás je o dost více. Až do chvíle než jsme přijeli, sem si taky myslel, že jsme jediní. '' Dodal.

,,Támhleten ten tu je nejdéle. Je tu asi týden. Prý v jeho Labyrintu byly samé holky. '' Poukázal na kluka sedíc sám úplně vzadu.

,,Joo někdo má hold kliku. '' Přidal se další do debaty.

,,No to nevím. Bych asi nechtěla bejt v Labyrintu plných holek. Tam se snad musely všechny pozabíjet. '' Zasmála se Grace, jakožto jediná dívka u stolu.

,,Hele, je mi jasný, že vy všichni byste tam šli nahned. Ale věřte mi, po pár dnech, kór v určitém období, byste chtěli pryč. ''

,,Neeee, vogo já bych tam byl moc rád. '' Prohlásil vesele Minho.

,,Že mě to ani nepřekvapuje. '' Drkla do něj.

Jen co to dořekla, začali do jídelny vcházet další lidé s vozíky plných jídel. Každý se zastavil u jednoho stolu, dali vše na stoly a zas odjeli.

Všichni se pustili do jídla. Podle toho, jak jedli ostatní u stolů, bylo nad slunce jasné, že každý tu je pěkně vyhladovělý. Placeři si pochutnávali na vynikajícím jídle, které jim bylo naservírováno.

Po jídle došel do jídelny známý postarší chlap jménem Janson. V ruce držel nějaké desky s papíry.

,,Tak bude to teď jako vždy. Přečtu několik jmen, ti kteří uslyší své jméno, předstoupí za mě do řady. '' Začal jmenovat jedno jméno po druhém. Jmenovaní se radostně zvedali, s pískotem došli za něj, jak přikázal.

,,To je pro dnešek vše. Bohužel, nemůžeme vás vzít všechny najednou ale zítra je taky den. Teď se odeberte do svých pokojů. A ti co dnes přišli, chvíli počkají a kolegové vás tam odvedou. '' Dořekl a zmizel zpět ve dveřích spolu s partičkou vyvolených.

,,Kam je to bere? '' Optal se Newt.

,,Do bezpečí. Každý večer je vybráno deset z nás, kteří jsou dopraveni do lepšího způsobu života. ''