Pár dní...

13.

Najednou se za postavou ze tmy vynořila celá skupina stejně vypadajících jako on. Stejná fáze nakažení, byla znát na všech.

Oba začali opatrně couvat zpátky od nich.

V tom ten první otevřel ústa, ze kterých následně vyšel monstrózní křik. Grace si musela dlaněmi zakrýt uši, jaký to byl strašný řev. Celý zástup ho následoval a ve vteřině se chodbami ozýval mnohonásobný strašlivý řev.

,,UTEČ. '' Křikl okamžitě Thomas.

Popadl Grace za zápěstí a dali se na útěk. Běželi, co nejrychleji mohli. Díky jejich pomalejšímu ''běhu'' si získali pěkný náskok. Na rozcestí se dali doleva, do uličky ve které nebyly. Tou druhou totiž přišli.

Narazili na několik dalších rozcestí, na kterých různě zahnuli, aby je setřásli.

,,Thomasi zpomal. Nestíhám tě, já nejsem běžec. '' Grace byla celá zadýchaná. Po celou dobu ji nepustil ruku a tak ji kolikrát doslova táhl za sebou.

Thomas, jelikož byl běžec, pro něj bylo snadné běžec rychle a dlouho. Ale Grace na tohle nebyla trénovaná a tak nestíhala jeho tempo.

Trochu zpomalil tempo, aby se ujistil, že už je nepronásledují. Až když si byl jistý, teprve pak zastavil. Ona se musela rukama podepřít o stehna a snažila se nabrat dech. S ním to zas tak moc nic neudělalo. Byl zvyklý, a tak nebyl ani nijak extra zadýchaný.

,,Dobrý? '' Zhluboka se nadechl a narovnal.

,,Ne. Někde na cestě se válí moje plíce očividně. ''

,,Dej mi chvilku. '' Dodala a sedla si a zem se zády opřenými o stěnu.

Dal ji chvíli klidu, aby se mohla rozdýchat a uklidnit. Zatím se porozhlédnul na obě strany, zda něco neuvidí. Obě strany byly ale stejné. Všude byla tma a díky bohu i to ticho.

,,Asi jsme je setřásli. '' Postavila se zpět na nohy s nabraným dechem.

,,Snad jo. Můžem dál? ''

,,Jo. ''

Opět se vydali neznámým směrem.

Proč mě tak furt teď drží za ruku. Nikdy to tak nedělal. Doufám, že to není tím večerem. Ten večer určitě vše změnil. Nechci mezi námi nic měnit. Mám Newta. Teda doufám. I když vím, že něco k Thomasovi cítím. Nebo cítila. Achjooo. Do čeho jsem se to proboha dostala...

Po další dobré půl hodině chůze už ztráceli naději na nějaký východ.

,,My se odtud snad nedostaneme. '' Prohodila rukama.

,,Ale dostaneme. Neboj. Někde to přeci musí mít východ. ''

,,Však je to tu jak bludiště. ''

Jen co to dořekla, do něčeho tvrdě narazila.

,,AU. ''

Chytla se za hlavu a s přimhouřenýma očima koukala, do čeho to narazila. Posvítil baterkou před ní a zjistili, že to je nějaká široká trubka co je vystrčená víc do chodby, proto do ní narazila.

,,Podívej. '' Posvítil víc do ní.

,,Třeba bysme se skrz tu trubku dostali ven. '' Dodal.

,,To byl vtip, že jo? '' Věnovala mu zoufalý pohled.

Věděla, že tudy půjdou. Ale doufala v naprostý opak.

,,Achjo. '' Vzdychla a opatrně nalezla do trubky.