Výstřely však pokračovali dál, i když jim ujížděli autem. Auta byla dost rychlá na to, aby jim zmizela rychle z dohledu. Ujížděli po této silnici pár dalších bloků a dojeli na očekávaný konec města. Před nimi se opět nacházela prach pustá poušť, na jejímž konci se tyčily hory, které se zdály být o něco blíž k nim.
,,Grace? '' Snažil se na ní Newt promlouvat, když viděl, jak se jí zavírají oči.
,,Já....já... '' Každou chviličku padala hlava dolů. Poté se narovnala zpět ale hlava opět padala dolů.
,,Thomasi co jí je? '' Ptal se naléhavě.
,,Když jsme šli pro vás, zastavil nás jeden týpek, který ji nechtěl propustit. Donutil jí vypít ňáký to jejich nechutně vypadající pití, po kterým byli všichni na tý párty totálně mimo. '' Vysvětlil ve zkratce. Tu část, kdy to vzala i za něj, raději vynechal.
,,Co budeme dělat? '' Minho sledoval, jak je vedle něj mimo.
,,Nevím. '' Odpověděl upřímně. Ani Thomas neměl nejmenší tušení, co s tím mají dělat.
,,Grace? Poslouchej mě. Grace?....''
To je to poslední co Grace uslyšela, než upadla do spánku. Kluci měli strach, aby neupadla do bezvědomí, ba i hůř. Newt jí hlavu položil do svého klína. Minho se nabídl, že na svůj klín může vzít její nohy, aby mohla ležet.
Hladil ji ustaraně po vlasech. Dělal si starosti, co to s ní provedlo a ještě provede. Thomas začínal vyprávět co se dělo po jejich rozdělení a jak přišli na Brendu a Jorge.
********************
Grace začínala pomalu opět přicházet k sobě. První začala jen vnímat okolí. Nemohla otevřít oči, ať se snažila sebevíc. Cítila, jak její tělo sebou občasně všelijak hází. I přes zavřené oči poznala denní světlo. Mírně zabručela se snahou otevřít oči.
,,Probouzí se. '' Ten hlas poznala moc dobře. Byl to Newt, následně cítila jemné pohlazení po vlasech.
Lehce pootevřela oči, oslepil ji ten náhlý přísun ostrého světla. Chvíli vyčkala, než si oči víc navyknou a poté se jí podařilo otevřít úplně.
,,Jsme tak rádi, že jsi vzhůru. '' Usmíval se seshora Newt.
Pomohl se ji posadit mezi ně na sedačku. Rozhlédla se po všech přítomných v autě a hned pak na druhé auto vedle nich.
,,Měli jsme o tebe strach. '' Otočil se Thomas ze sedačky spolujezdce.
,,No dobré ráno šípková Růženko. '' Provokoval Minho, aby trochu odlehčil situaci.
,,Bych vás přece nemohla opustit. Co vy byste si beze mě počali. '' Uchechtla se a mnula si oči.
,,Jak dlouho jsem byla mimo? '' Rozhlížela se po poušti kolem nich.
,,Pár hodin. '' Odpověděl Newt.
,,Pár hodin? ''
,,No přesněji něco kolem deseti. '' Popřemýšlel Minho.
,,No díky, že jsem to celé naštěstí jen prospala. A nedopadla jak ti týpci na párty. ''
Díky rychlosti jedoucího auta, v něm nebylo až takové horko. Byli schovaní pod střechou a ovíval je průvan z otevřených oken. Byla to příjemná změna od spalujícího a úmorného pochodu pod prostěradly.
Začala se jich vyptávat, kde celou dobu byli a jak je chytli. Po dalších pár hodinách jízdy začalo zapadat Slunce za obzor.
,,Hele, támhle něco je. '' Zvolali z druhého auta.
,,Od tut to vypadá jako nějaký tunel nebo co. '' Přemýšlela Grace nahlas.
,,Třeba vede do hor. '' Ozval se Pánvička z druhého auta.
,,No to brzy zjistíme. '' Prohlásil Jorge.
,,Jak to myslíš? '' Ptal se nechápavě Minho.
,,Dochází nám palivo a jiné na dolití už nemáme. Takže budeme rádi, že dojedeme tam. Pak budeme muset pěšky '' Oznámil.
Všichni začali debatu o tunelu a snad začátku hor. Grace se však jako jediná otočila dozadu za ně.
,,Emm kluci? ''
Nic. Nikdo neslyšel.
,,KLUCI. '' Zvýšila hlas.
,,Co? '' Otočili se na ní.
,,Asi nebudeme mít moc na vybranou. ''
,,Proč? '' Nechápali, proč to najednou říká.
,,Protože jinak budeme v pěkném maléru. '' Řekla a ukázala všem, ať se otočí.
,,Ale ne. ''
Do zad se jim blížila dost velká bouřka. Mraky byly až skoro černé, plné blesků. Nebezpečnou rychlostí se k nim postupně blížila.
,,HEJ! Do toho tunelu! '' Křičel Jorge na Brendu, s palcem namířeným tak aby se podívala dozadu.
Oba šlápli na plyn. Zrychlili, jak jen jim to auta dovolili. Přímo k tunelu. V pár minutách začínali slyšet hromobití, blížící se s bouřkou.
Za dalších sedmnáct minut už se blížili k tunelu. Měli ho skoro u sebe. Bouřka je stihla dohnat. Trochu to začalo házet s auty do strany, díky silným nárazům větru. Zavřeli si okénka, jelikož vítr sebou nesl i hromady písku. Burácení hromů se zdesetinásobilo. Hřmělo jim přímo nad hlavami.
V tom v dálce napravo od nich viděli, jeden z velkých blesků jak udeřil přímo do země. V tom samém místě po něm zůstal jen černý flek, ze kterého se vznášel kouř.
Všichni s vytřeštěným pohledem začali křičet na Jorge a Brendu ať na to pořádně šlápnou.
Několik dalších blesků udeřilo do země. Vždycky to doprovázela ohromná rána, které se vždy všichni lekli.
Během dalších dvou minut se ocitli před tunelem. Prvně dovnitř zajela Brenda a hned za ní i Jroge. Když byli pár metrů v tunelu, všichni si oddychli, že jsou teď v bezpečí před bouřkou.
Museli si zapnout světla, aby v tunelu vůbec něco viděli. Naskytl se všem pohled na opuštěná auta a nepořádek. Zpomalili a pomalým tempem projížděli mezi auty, která měla rozbitá skla. Některá byla dokonce i bez dveří. Na zemi leželo několik židlí, batohů, kusů oblečení, plechovek od jídla,... V jednu chvíli zahlédli i mrtvé tělo za autem.
Auta ze sebe vydávala chrastivý zvuk a se zacukáním se zastavila. Světla se společně s tím vypla.
,,Tak to vypadá, že jdeme dál po svejch. '' Oznámil Jorge.
Nikdo z toho nebyl nadšený. V autě byli přeci jen v jistém bezpečí. Takhle budou dost na ráně čemukoliv, co po cestě mohou potkat.
Vystoupili z aut. Brenda z kufrů vytáhla pět baterek, které všem rozdala. Sama si nechala u sebe jednu z nich. Nechtěla se přímo spoléhat na ostatní. Bude se cítit líp se svou vlastní.
,,Tady máš dršňačko. '' Podal Minho Grace její luk a šípy.
,,Hele nech si toho. '' Usmála se.
Thomas si zkontroloval, zda má nabitou zbraň. Všichni se připravili na cestu.
![](https://img.wattpad.com/cover/277050970-288-k596925.jpg)
ČTEŠ
Pár dní...
Fiksi PenggemarZ asi padesáti placerů vyšla jen malá skupinka odvážlivců. Naložila je neznámá skupina vojáků do vrtulníku a oni teď nevědí kam mají namířeno. Nevědí, co s nimi teď bude. Nezbývá jim však nic jiného než vyčkat, kam je cizinci odvezou a doufat v nej...