Pár dní...

8.

,,Mohli bychom prosím zastavit na chvíli? '' Prosila udýchaná Grace, která už sotva popadala dech.

,,Copak? Je ti něco? '' Otočil se k ní Newt.

,,Já....fuuu... už nemůžu. Potřebuju si na chvíli sednout. '' Opřela se o něj.

,,Dobře. Dáme si pauzu. '' Zavelel Minho.

Všichni zabalení pod prostěradly, aby se nespálili od slunce, vyčerpaně popadali na zem. Každý si potřeboval na chvíli oddychnout.

Newt si Grace opřel o sebe, aby měla nějakou podporu pod sebou a mohla se víc uvolnit. Zavřela oči a snažila se nabrat síly. Nechtěla je zdržovat.

Vytáhla z batohu láhev s vodou, jenže po otevření ji čekalo nemilé zjištění. Byla prázdná. Poslední vodu dopila při poslední zastávce.

Do háje. Co teď budu dělat?

,,Jsi v pohodě? '' Přisedl si Minho.

,,Jo, jsem. Jen už jsem fakt nemohla a potřebovala si sednout. ''

,,Jen bych potřebovala narazit na nějaký dům. '' Dodala a narovnala si prostěradlo na hlavě.

,,To my všichni. ''

,,Došla mi voda. '' Zakašlala.

,,Na, vem si můj zbytek. '' Nabídl se Pánvička.

,,Ne. Nebudu ti pít vodu. Sám ji potřebuješ. ''

,,To nebyla otázka. '' Natáhl ruku s vodou k ní.

Zdráhala se. Nechtěla, aby kvůli ní neměl vodu. Ještě by to měla za zlé, kdyby ji později potřeboval. Navíc neví, kdy vůbec narazí na nějaké obydlí.

,,Děkuju. '' Řekla nakonec.

Vypila poslední jeho vodu, po které se cítila lépe. Sice provinile ale i ta trocha vody byla neskutečně nápomocná.

,,Po dvou dnech neustálé chůze, jsem si nás představoval o dost blíže, abych pravdu řek. '' Procedil skrz zuby Pánvička.

,,To já taky. Snad po cestě brzy narazíme na budovu. '' Newt se ohlížel do dálky, směrem k horám.

Všichni se cítili deprimovaní. Dvoudenní cesta ve dne a v noci a hory vypadají stejně daleko, jako když se rozhodli pro tuto cestu. Všem docházela voda i jídlo. I když se vším šetřili, jak jen mohli, na několik dní by jim to ani nemohlo vystačit. Sice si každých pár hodin dělali přestávky, ale chůze v takovém vedru v písku není zrovna nejlepší. V noci toho moc nenaspali, jelikož klesala teplota a chtěli toho využít. V noci se jim totiž šlo lépe, chladnější ovzduší a navíc nemuseli na sobě mít ta prostěradla.

Po dvacetiminutové přestávce se dali opět do pohybu. Drželi se u sebe. Nechtěli nikoho nechávat pozadu.

******************************

,,Hele!! '' Ukázala šťastně Teresa do dáli před ně.

,,Dům. '' Zvolala Grace.

Hned dostali svůj dnešní cíl. Všem okamžitě vzplála jiskřička naděje. Přes noc by mohli přečkat v domě a doplnit zásoby.

Než se k budově vůbec dostali, začalo se postupně stmívat. Čím blíž byli, tím víc bylo vidět i z dálky, že to vypadá na menší městečko.

Všechny budovy byly v příšerném stavu. Vybírali opět tu nejvěrohodnější ze všech. U ostatních si nemohli být jistí, zda jim v noci nespadne na hlavy.